Komunikace
Slow fashion aneb jak se ze snahy být conscious stane nástroj diskriminace a shamingu
V době klimatické krize se neustále mluví o možnostech lidí být více ohleduplní k planetě, a tím dopady krize zmírňovat. Zahrnuje to například veganství, různé formy slow fashion nebo užívání MHD namísto vlastního automobilu. Problém ale nastává, když se jedna z forem stane nadřazenou druhé a lidé se proti sobě navzájem poštvávají.
Nejvíce se však toto chování, viditelné především na sociálních sítích, dotýká lidí s nižšími příjmy. Ti si totiž často ty “lepší” cesty k udržitelnosti nemohou dovolit, a zhoršování klimatické krize je jim tak často dáváno za vinu.
Není fast fashion jako fast fashion
Na sociálních sítích uživatelé běžně sdílejí, co mají zrovna na sobě nebo co si v posledních dnech koupili. Takzvaný OOTD – outfit of the day – je něco, na co už každý určitě mnohokrát na sociálních sítích narazil. Stává se ale čím dál častěji, že pokud má dotyčná osoba nějaký kousek od značky považované za fast fashion, objeví se pod příspěvkem spoustu negativních komentářů. V těchto případech se nejčastěji jedná o běžné uživatele s malým počtem sledujících, a tedy i minimálním dopadem na chování ostatních. Naproti tomu velcí influenceři, kteří doslova chrlí obrovské “hauly” s věcmi z SHE-IN nebo z podobných ultra-fast fashion obchodů, mají stále vysokou sledovanost a nesmírnou popularitu. Jen #SHEINHAUL má aktuálně na tiktoku 13.2 milliard shlédnutí.
Tito lidé většinou nakoupí oblečení v hodnotě vyšší než 600$, a je tedy jasné, že levnou módu nenakupují z nutnosti, jako právě spousty běžných spotřebitelů. Dále takové množství oblečení samozřejmě ani nikdy nemohou unosit, a většina tudíž skončí na skládce.
(Ne)dostupnost slow fashion
Faktem je, že se ceny udržitelné módy pohybují velmi vysoko – například černé triko s krátkým rukávem od české značky one village stojí 1200 Kč, což si v době ekonomické krize většina populace nemůže dovolit. Další možností tak zůstává thrifting, tedy nakupování second-hand věcí. Dostupnost této módy je ale opět z mnoha důvodů diskutabilní. V menších městech se nenachází příliš mnoho “sekáčů” a nabídka oblečení je tím pádem limitovaná. Re-selling může také vytvářet problém, jelikož přeprodávající rychle věci nakoupí, prodá je jinde za vyšší ceny, a udělá z nich tak znovu produkt ekonomicky znevýhodněným lidem nedostupný.
Jak tedy být udržitelný?
Cesta každého člověka k udržitelnosti může být úplně jiná a rozhodně bychom se vzájemně neměli odsuzovat za to, kterou si zvolíme. Je důležité se k zakoupenému oblečení chovat zodpovědně a využít ho na maximum.
Jako společnost pak musíme především pamatovat na to, že běžní spotřebitelé, kteří kupují levnou módu z nutnosti, neprohlubují klimatickou krizi. “Rostoucí oblíbenost fast fashion je ale částečně důsledek influencer marketingu, který ovlivňuje naše spotřební chování. Předtím, než se vydáme koupit si nový trendy kousek oblečení, bychom se měli zamyslet nad naším stávajícím šatníkem, a například něco darovat charitě,” říká Lee Lucas, ředitel a CEO Fashion Retail Academy.
Jak citovat?
ČERNOŠKOVÁ, Linda. Slow fashion, aneb jak se ze snahy být conscious stane nástroj diskriminace a shamingu. ROHLÍČKOVÁ, Františka, editor. In: Markething [online], 2023. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/slow-fashion
ZDROJE:
