Komunikace
Ekologické od kolébky až po hrob. Má před sebou ekodesign zářnou budoucnost?
Evropská unie v připravované legislativě o ekodesignu vyžaduje zohledňování environmentálních aspektů produktů v celém jejich životním cyklu. Pokud legislativa uspěje, může přispět k naplňování klimatických cílů, boji s greenwashingem, ale také se může stát velkou výzvou nejen pro výrobce. O ekodesignu jsme si povídali s Eliškou Knotkovou.
Evropská komise v březnu navrhla nová pravidla, podle kterých by mělo být téměř veškeré fyzické zboží na trhu EU šetrnější k životnímu prostředí v průběhu celého svého životního cyklu. Pokud by došlo ke schválení legislativy, byly by materiály a produkty vyráběné a prodávané v EU trvanlivější, opravitelnější a nesměly by plánovaně zastarávat. Nová směrnice by navázala na stávající Směrnici o ekodesignu, díky které už nyní značně klesla spotřeba energie v EU. Podle tiskové zprávy z března jen v roce 2021 ušetřily stávající požadavky na ekodesign spotřebitelům 120 miliard eur. Kromě toho by byly do seznamu zakázaných praktik směrnice o nekalých obchodních praktikách přidány mnohé greenwashingové.
Ekodesign a udržitelnost
Ekodesign je proces, který kromě vlastností jako je funkčnost, ekonomičnost, estetičnost nebo bezpečnost dává důraz na minimalizaci negativního dopadu na životní prostředí během celého životního cyklu výrobku. Aktuální unijní Směrnice o ekodesignu se zaměřuje především na kotle a elektrospotřebiče, nová verze by pak měla ekodesignové požadavky rozšířit na v podstatě všechny fyzické výrobky a například skrze právo na informace o aktualizacích i na digitální produkty. Lze tedy říct, že nová směrnice se snaží přiblížit nejen firmami často zmiňované udržitelnosti. Může ale ve skutečnosti běžný malopodnikatel zajistit, aby jeho výrobky splňovaly nová pravidla?
„Více než 80 % všech dopadů na životní prostředí souvisejících s produkty lze určit ve fázi návrhu. Určitě bych proto doporučila analýzu dopadů výrobku ještě před jeho výrobou. Samozřejmě jsou také měřitelné dopady na životní prostředí i už zaběhlých výrobních procesů, které lze následně inovovat. I malí podnikatelé tak rozhodně mohou podmínky splnit,“ vysvětluje Eliška Knotková, zakladatelka ekodesignového studia Balance is Motion.
Na slovíčko s Eliškou
Eliška Knotková je zakladatelkou ekodesignového studia Balance is Motion, které se zaobírá propojením produktového designu, materiálového poradenství a využití analýzy životního cyklu (LCA) s cílem nalézt environmentální zádrhely u produktů jejich klientů a nalezení inovací. Zeptali jsme se jí, jak to s ekodesignem funguje v praxi.
Zájem zákazníků o ekologické produkty v posledních letech rostl. Dokáže běžný člověk zhodnotit, zda jsou například tričko nebo stůl vyrobené udržitelně?
Nic takového jako udržitelný produkt bohužel neexistuje. Každý výrobek působí nějaké negativní dopady na životní prostředí, navíc těch tzv. kategorií dopadu je mnoho. Komplexnost této problematiky svádí k tomu, že se jako společnost uchylujeme ke zjednodušujícím závěrům. Například, že plasty jsou zlo a měli bychom je vyměnit za přírodní materiály. Žádné univerzální řešení ale bohužel neexistuje – plasty mohou být šetrnější variantou než třeba papír nebo biobavlna. Tato nemožnost řídit se selským rozumem je pro mnoho lidí frustrující a částečně je může odradit od snah něco v této oblasti zlepšovat. Čím se ale běžný člověk řídit může je fakt, že méně je více. Nižší spotřebou opravdu nic nezkazíme. Jinak je ale potřeba, aby zodpovědnost ležela primárně na výrobcích a byla řízená legislativou, která nastaví transparentní a férové podmínky. Jestli se to podaří připravované nové verzi směrnice o ekodesignu, to teprve uvidíme.
Mnohdy dochází k démonizaci syntetických látek. Pokud se ale nemýlím, tak například plastový kelímek od jogurtu může mít výrazně nižší negativní dopad na životní prostředí než nerecyklovatelná skleněná nádoba. Je to tak?
Je to tak, výsledky podobných srovnání jsou často velmi překvapivé. Například biobavlněná vlákna vychází často ze srovnání hůře než polyester, což mnoho lidí překvapí. Přírodní nerovná se bohužel nutně šetrný k přírodě. Záleží na kontextu daného výrobku a jeho celém životním cyklu.
Aktualizace unijní Směrnice o ekodesignu by měla tento problém řešit, protože by za maximální snížení negativního dopadu na životní prostředí odpovídali výrobci. Vnímáte to jako krok správným směrem?
Ano, myslím si, že je to jediná konstruktivní cesta ke změně. Právě výrobci by se měli zaměřit na optimalizace v rámci designu, výrobního procesu, logistiky. Je zároveň potřeba, aby měli i ekonomickou motivaci, a ne pouze tu morální, což by měly zajistit chystané legislativní změny.
Je Česká republika a čeští výrobci na změny připravená?
Obávám se, že spíše ne. V naší praxi se setkáváme s tím, že i čeští výrobci, kteří se dobrovolně chtějí pustit do změny směrem ke snižování negativních dopadů jejich výrobků, tápou, jak se k tomu postavit. Jsme jim proto průvodci v tomto procesu a pomáháme jim také transparentně komunikovat svou strategii a výsledky, aby předešli greenwashingu.
Ekologie a udržitelnost jsou určitě důležité, nestaly se ale v posledních letech spíše trendy pojmem bez hlubšího obsahu? Greenwashing se skloňuje skoro stejně často jako samotná udržitelnost.
Ten trend nevnímám jako něco špatného, problém vidím v tom, že nejen veřejnosti, ale i firmám chybí dostatek podkladů pro informované rozhodování. I v tomto by měla pomoci nová podoba směrnice o ekodesignu. Běžnou praxí by se měly stát i takzvané materiálové pasy obsahující informace nejen o původu použitých materiálů, ale také o environmentální stopě výrobku. Infromace jak produkt opravit a jaké jsou možné strategie end-of-life ve chvíli, kdy produkt doslouží.
Eliško, vy se zaobíráte ekodesignem, přičemž sama akcentujete důležitost analytického přístupu. Mohla byste mi přiblížit, co si pod tím představit?
Ekodesign v našem podání znamená, že než se pustíme do samotného designerského procesu, identifikujeme tzv. environmentální hotspoty daného produktu. Zjišťujeme, ve které fázi životního cyklu vznikají nejvýznamnější dopady na životní prostředí a pátráme po tom, proč tomu tak je. Může se jednat například o použití určitého materiálu, technologii výroby nebo způsob odstranění výrobku. Poté, co tyto informace získáme (buď přímo analýzou produktu našeho klienta nebo rešerší dostupných zdrojů odborné literatury), pracujeme na inovaci či návrhu výrobku tak, abychom environmentální stopu snížili. Zároveň samozřejmě musíme zohlednit i další aspekty – funkčnost, estetiku, technickou proveditelnost, ekonomickou stránku. Je to o neustálém hledání rovnováhy, proto i náš název Balance is Motion.
Využíváte analýzu životního cyklu produktu (LCA), lze ji velmi stručně popsat?
Je to metoda, která se používá především ve výzkumu, ale stále více proniká i do průmyslu a designu. Jednoduše řečeno nám tato metoda umožňuje vyčíslit dopady výrobku (nebo také procesu, služby či celého podniku) na životní prostředí napříč jeho životním cyklem. Takzvaně od kolébky až po hrob. Přináší nám proto poměrně komplexní obrázek o zmíněných environmentálních hotspotech a umožňuje také komparace. Můžeme si tak například ověřit, jak ovlivní environmentální stopu výrobku změna v materiálovém složení, nebo třeba změna tvaru či výrobní technologie.
Aktualizace Směrnice o ekodesignu je teprve ve fázi návrhu, existuje zájem o ekodesign i nyní?
Zájem určitě existuje, výrobci začínají ekodesign vnímat jako cestu ke konkurenceschopnosti, jelikož cítí tlak ze strany spotřebitelů. Zároveň to může být i cesta k prozkoumání nových business modelů a přínos pro klienta je také ekonomický. Například když se podaří minimalizovat tvorbu odpadů nebo optimalizovat spotřebu energií. I když na začátku je někdy potřeba investice do nových materiálů nebo technologií, klientům se to v dlouhodobém pohledu vyplácí. Právě i s ohledem na chystanou legislativu, jelikož firmy, které ekodesign využívají již nyní, získávají náskok před konkurencí. Nejen, že dochází k optimalizaci jejich výrobků, ale také si budují důvěru svých zákazníků a mají dostupná data pro tvorbu zmíněných materiálových pasů.
Mohla byste mi ilustrovat, jak probíhá vaše spolupráce s klienty?
Setkáváme se nejčastěji se dvěma typy scénářů: buď je zadáním navrhnout konkrétní typ produktu, pro který hledáme materiálové a tvarové řešení, anebo je naším úkolem najít využití pro určitý typ odpadu, který vzniká ve výrobě našeho klienta. Začínáme tedy buď od produktu, anebo od materiálu. Obě cesty nás baví a mají i svá úskalí. V roce 2023 představíme ještě třetí přístup, který nám umožní efektivněji navrhovat produkty právě z odpadních materiálů. Jedná se o modulární řešení, zjednodušeně řečeno takovou stavebnici, ze které si budou moci uživatelé postavit širokou škálu produktů do interiéru i exteriéru.
Jak citovat?
HÁJKOVÁ. Karolína. Ekologické od kolébky až po hrob. Má před sebou ekodesign zářnou budoucnost?. Filip Thein, editor. In: Markething [online], 2022. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/ekodesign_rozhovor
Zdroje:
https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:52022DC0140&from=EN
https://markething.cz/fsv-uk-x-ciraa-manual-komunikace-udrzitelnosti-bez-greenwashingu
https://www.tretiruka.cz/news/komise-navrhuje-nova-prava-spotrebitelu-a-zakaz-tzv-lakovani-nazeleno/
https://www.mzp.cz/web/edice.nsf/7907A38F19E1D57EC1256FC0004FE74D/$file/ekodesign.pdf
