Komunikace

Zauzlovaná společnost: je pro nás debata o obtěžování tak těžká?

Published on 9. prosince 2020

Každou chvíli se zjeví někdo, kdo do médií vypustí svůj erudovaný názor na konkrétní problematiku. A i když je někdy těžké názory těchto odborníků přijmout, alespoň jim můžeme být vděčni za otevření debaty. V oblasti sexuálního obtěžování to byl nedávno herec Maroš Kramár, teď je jím zase sexuolog Radim Uzel. A jako protiváhu k jejich šovinistickým choutkám tu máme osvětové kampaně Konsentu či Beat Sexism.

Nedávný rozhovor se sexuologem Radimem Uzlem rozvířil zajímavou diskuzi. Mimo jiné jsme si vyslechli, že plácnutí po zadku „zcela určitě vede k proteplení vztahů” na pracovišti nebo že jednou z možných cest ke spokojenosti všech je naučit ženy odporovat, když se jim něco nelíbí, ale kultivovat chování mužů již zmíněno není.

Názorům kontroverzního doktora Uzla se věnuje i filmový kritik Kamil Fila ve svém novém seriálu magazínu Heroine. Ten již také nemohl nečinně přihlížet, jak slavný český sexuolog, který co chvíli vykukuje na televizní diváky z reklam na přípravky podporující erekci a sexuální výkonnost, páchá v mediálním prostoru více škody než užitku. V této souvislosti se DVTV rozhodlo poskytnout doktoru Uzlovi prostor k veřejné reakci. Zůstává předmětem debaty, zda jeho rozporuplné názory na sexuální obtěžování jsou jen nemoderní a nemusíme se jimi zabývat, nebo zda se nám snaží říct něco o celospolečenském smýšlení a přístupu.

Konečně se naše společnost dostává do stádia vývoje, ve kterém není hanba přiznat si, že jsme byli oběťmi obtěžování, nátlaku, ba dokonce sexuálního násilí. Po staletích nuceného mlčení, stigmatizace a normalizování nadřazené mužské role se konečně (možná ne zcela jednomyslně) můžeme shodnout, že muži i ženy jsou si rovni, tedy že ani jedno pohlaví není dominantní.

Potom ale prostor k vyjádření dostane doktor Uzel, který prohlásí, že muž je zvíře a žena je od přírody submisivní, a hordy utlačovaných mužů v sobě rázem probudí pravěkého lovce.

„Ty komentáře tu snad píšou staré panny. Normální chlap v nenormální době. Přitom stačí pár skleniček vína a uvidíte od žen, co jste možná neviděli.”

„Parádní shitstorm přecitlivělejch, ale agresivních vloček. Doktor mluví o potřebě doteku a jediný, kdo tady někoho znásilňuje, je Veselovský.”

Ve své podstatě sexuolog tvrdí, že si ženy za obtěžování mohou samy a je jen na nich, aby usměrnily mužovy „přirozené pudy“. Podobné výroky jsou přitom v zahraničí mnohdy považovány za hranou příčetnosti a jejich autoři končí takzvaně cancelled. Proto je třeba se zamyslet, zda naše společnost není v něčem pozadu, nebo zda jsou výroky Radima Uzla jen názory kdysi uznávaného odborníka, který se bohužel zasekl o pár dekád nazpátek.

Nevinný žert Maroše Kramára

Kauza Maroše Kramára, rozverně šimrajícího svou maskérku po zadku, prolétla československým mediálním prostorem jako nafouknutá bublina – alespoň to tvrdí její hlavní aktér. Záběry ze zákulisí, které jsou vždy součástí závěru zábavního pořadu Inkognito, tentokrát až tak zábavné nebyly. Kromě samotného Kramára a přítomných pánů se totiž nikdo další moc nesmál. Zároveň ale přispěly k otevřené debatě o sexuálním obtěžování na pracovišti, které je v mnoha společnostech přehlížené. Alespoň za to můžeme poděkovat pracovníkovi televize JOJ, který si domyslel, že pouštět tohle do vysílání je vhodná záležitost.

Podle Kramára byla kauza zbytečně vyhrocená. V kolektivu vládla přátelská atmosféra a koneckonců šlo jen o nevinný kamarádský žert. S tím souhlasila i sama zmiňovaná maskérka, která se Kramára zastala, což nepříjemnou situaci dá se říct uzavřelo, ale to by se Kramár nesměl začít vehementně bránit, že jediný, koho možná tímto „žertíkem” urazil, jsou frustrované feministky.

Spraví všechno špetka smyslu pro humor?

Slyšet se v reakci na tuto kauzu nechala mimo jiné slovenská novinářka Zuzana Kovačič Hanzelová. Sama byla v podobné situaci při moderování zpravodajské relace RTVS.

„Byla to situace, ve které je velmi těžké říct, že vám to nepřijde vtipné, protože potom jste za tu frigidní feministku, která nerozumí vtipu.”

V tomto případě nejde jen o Maroše Kramára. Otázkou je, co tato kauza říká o současném stavu společnosti. Zlehčování a tolerování podobného chování totiž není českému a slovenskému prostředí zdaleka cizí. A když se náhodou na protest odváží nějaká žena ozvat, je často zaškatulkována jako přecitlivělá a hysterická feministka, která nemá smysl pro humor.

Kultivujme společnost a mediální prostor

V naší společnosti je místo pro jakýkoliv názor. Ostatně za to naši rodiče a prarodiče tak urputně cinkali klíči na Václaváku. A protože člověk je tvor zvídavý a neustále hledá nové podněty k diskuzi, není divu, že předešlé výroky kontroverzních osobností burcují i jejich oponenty, kteří se snaží o všeobecnou osvětu.

Osvětová kampaň projektu Beat Sexism. Zdroj: @beatsexismcz

Respekt je sexy!

Jak již bylo zmíněno výše, v České republice se tématu sexuálního obtěžování a samotné prevenci začíná věnovat čím dál tím více pozornosti. Ať už se jedná o příručku „Prevence sexuálního obtěžování ve státní správě“, vydanou Úřadem vlády ČR, kde se kromě pravidel uvádí i případy z praxe, nebo o zajímavé projekty pod záštitou organizace KONSENT – Když to nechce, tak to nechce.

Tato organizace se od roku 2016 věnuje prevenci sexuálního násilí a obtěžování a do veřejného prostoru vstupuje s osvětovými kampaněmi. Jedna z nejvýraznějších kampaní v boji proti sexuálnímu obtěžování v barech a nočních klubech se nazývá „Respekt je sexy“. Tato kampaň je inspirována zahraničním modelem s cílem zajistit příjemné a bezpečné prostředí v českých podnicích. Organizace Konsent školí barmany a obsluhu, aby byli schopni zasáhnout ve vyhrocených situacích a zamezili následným problémům spojených se sexuálním obtěžováním. To neznamená, že by se lidé v barech a klubech nemohli bavit, ale přeci jen „na večírku je vždycky větší zábava, když se všichni cítí bezpečně“. Jak zní heslo kampaně: „Flirtování k večírkům patří, obtěžování ne!“

Jaká jsou čísla a proč je nebagatelizovat?

Je zřejmé, že s názory pana doktora Uzla část společnosti sympatizuje. Přestože jeho odbornost mu přidává na důvěryhodnosti, existují i tlaky z druhé strany názorového spektra. Například zpráva vlády České republiky Muži a násilí v České republice z roku 2016 s panem Uzlem souhlasí v tom, že k sexuálnímu násilí ze stran mužů dochází, nesouhlasí však s názorem, že je problém pouze v množství testosteronu. Ve zprávě je například uvedeno, že muži jsou u sexuálně motivovaného násilí (na ženách i dětech) pachateli ve více jak 90 % případů. Za faktor násilného chování mužů vláda označila mimo jiné toleranci „chlapecké neposlušnosti“ ve škole, kdy je chlapcům tolerováno mnohem více než dívkám. Včetně prvopočátků sexuálního obtěžování. Za další faktor vláda označila oceňování vlastností tradičně spojovaných s maskulinitou. Patří mezi ně agresivita, soutěživost nebo dravost v pracovním prostředí. S oběma těmito faktory se ale dá bojovat aniž by „dovádivý testosteron” utrpěl.

V rámci výzkumu Agentury Evropské unie pro základní práva (FRA) z roku 2014 byla realizována analýza mediálních článků zabývajících se násilím na ženách z období sběru dat. Analýza ukázala, že v členských státech EU, kde bylo ženami násilí na ženách vnímáno jako vysoké, se média pravidelně zabývala otázkami sexuálního násilí. V České republice v té době neexistovala žádná významná úroveň tohoto mediálního pokrytí a také hrozbu násilí české ženy vnímaly nejméně z celé EU.

Bagatelizovat problém je problém! Shaming the victim ještě větší.

Podle výzkumu pro Amnesty Interanational z roku 2015 vychází, že více než 40 % české společnosti považuje ženu za částečně nebo zcela zodpovědnou za znásilnění, pokud se chovala koketně nebo byla opilá. Roli vyzývavého oblečení považuje za dostatečný důvod pro přenesení zodpovědnosti na ženu 37 % respondentů. Stejný počet Čechů považuje za důležité od ženy slyšet jasné ne. Pokud žena sama prochází opuštěným místem, považuje ji za spolupachatelku znásilnění 35 % Čechů. Podle FRA 61 % žen se z důvodu strachu z fyzického nebo sexuálního napadení vyhýbá veřejným i soukromým místům a situacím. Více má jen Lucembursko se 63 %. O druhé místo se ČR dělí s Řeckem a Irskem. Oproti mužům tak mají ženy poměrně dost omezený pohyb a způsob trávení svého času, a přesto jsou vnímané jako spolupachatelky znásilnění.

Argument „říkala si o to” zpracovala v satirickém videu například BBC!

„Potěšující” zprávou je, že nejen díky práci neziskových organizací, nové legislativě zlepšující práva obětí i kampani #MeToo, přestává být téma znásilnění tabu. Nárůst počtu nahlášených znásilnění za posledních pět let je patrný napříč Evropskou unií. Ačkoliv #MeToo i feminismus jsou Čechy často bagatelizovány či uráženy, počet nahlášených znásilnění zvolna narůstá i u nás. Amnesty International odhaduje, že v České republice každý rok dojde k 7 000 až 20 000 znásilnění žen. V roce 2019 bylo nahlášeno 651 případů a ještě v roce 2015 byla podle AI potrestány pouze 2 % pachatelů. Důvody jsou mnohé, bagatelizace i nízké mediální pokrytí problému mezi ně však patří.

Méně škodit, více vzdělávat

I když je mediální prostor určen pro všechny, kteří mají potřebu vyjádřit svůj názor, mělo by být cílem každého nebagatelizovat a nezlehčovat téma sexuálního násilí. Mediální prostor by měl být využíván k osvětě o jakémkoliv způsobu obtěžování, podpoře obětí (ať už to jsou ženy, muži či děti) a nemusí dávat za každou cenu prostor pro zastaralé názory, že muž je zvíře a žena má být submisivní. Doufejme tedy, že díky odstrašujícím případům Kramára či Uzla, se tenhle druh šovinismu odebere do ústraní a zůstane tu více mediálního prostoru pro vzdělávání společnosti, podporu obětí a osvětu v místech, kde je nejvíce potřeba.

Jak citovat tento článek:

HÁJKOVÁ Karolína, IBROVÁ Barbora, KUBŮ Karolína, MÁROVÁ Barbora. Zauzlovaná společnost: je pro nás debata o obtěžování tak těžká?. Martin KOSTELECKÝ, editor. In: Markething [online], 2020 [cit. 2020-11-27]. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/zauzlovana-spolecnost-je-pro-nas-debata-o-obtezovani-tak-tezka