Komunikace
Začal boj o Elysejský palác
22. duben a 6. květen. Právě na tyto dva dny upíná celá Francie v těchto týdnech svoji pozornost. Francouzi a Francouzky volí hlavu státu a mají tak ve svých rukách osud země pro příštích pět let. Bude to „Silná Francie“, tedy Nicolas Sarkozy? Přesvědčí François Hollande své voliče obamovským poselstvím, že „čas na změnu je právě teď“? Jak do boje promluví nacionalistka Marine Le Pen a její tmavomodrý „duch Francie“ z vůle velkého francouzského lidu?
Dva bojují a třetí se směje? Po událostech z Toulouse je vše jinak
O úspěch v prvním kole francouzských voleb usiluje celá řada kandidátů. Největší pozornost je ale po politickém harakiri Dominiqua Strausse-Kahna věnována třem osobnostem. Současnému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu reprezentujícímu pravicovou Unii pro lidové hnutí, jeho vyzyvateli, kandidátovi socialistické strany François Hollandovi a třetí výraznou postavou je krajně pravicová nacionalistka Marine Le Pen, dcera neméně známého kontroverzního politika Jean-Marie Le Pena. Jak můžeme vidět na infografice serveru Le Parisien, preference této trojice se po většinu času pohybuje mezi 15 % a 30 %, přičemž vzájemné pořadí se lehce mění. Podle nejčerstvějších průzkumů by mohl být jistým černým koněm i levicový politik Jean-Luc Mélenchon, nicméně zatím vedoucí duo nijak zvlášť neohrožuje.
V únoru se zdálo, že François Hollande bude považován za jasného favorita s preferencemi okolo 40 %. Šéfem jeho přípravného týmu pro kampaň je Pierre Moscovici, syn významného psychoanalytika židovského původu Serge Moscoviciho, který se zabýval aplikací psychoanalýzy na oblast médií a sociálních skupin.
Po událostech z 19. března 2012, kdy atentátník Mohammed Merah zavraždil ve městě Toulouse židovského rabína a tři malé děti, však nabírá kampaň jiný obsah i odlišnou dynamiku. Marine Le Pen i Nicolas Sarkozy využívají antipřistěhovaleckých nálad ve společnosti a i přesto, že především současný francouzský prezident byl za své nacionalistické výroky tvrdě kritizován, určité skupiny voličů jim to na rozdíl od Hollanda přineslo. Na přesnější odhady je však zatím brzy. První kolo voleb se uskuteční až za měsíc, ale určité náznaky změny tónu kampaně můžeme sledovat už nyní.
Přísná regulace podněcuje k technikám PR či kontaktním kampaním
Političtí konzultanti to s vymýšlením kampaní ve Francii nemají snadné. Mezi léty 1988 a 1990 byly přijaty zákony regulující financování kampaní a využívání propagace kandidátů před volbami. Do té doby tamější volební kampaně regulovány nebyly, nebo jen velmi mírně. Francie ke změně zákonů dospěla zhruba s dvacetiletým zpožděním oproti většině zemí západní Evropy. Tři měsíce před volbami nesmějí prezidentští kandidáti využít žádných forem placené komerční prezentace v tisku, ani v žádných audiovizuálních médiích. Mají pouze zákonem zajištěný čas ve veřejnoprávních médiích – rádiu a televizi (minimálně 15 minut pro každého kandidáta během prvního kola a jedna hodina v kole druhém s tím, že ve volbách 2007 byl prostor navýšen na 45 minut v prvním kole). Více o financování si můžete přečíst zde.
Co tedy zbývá? Obecně se budou spíše využívat venkovní, přímé a kontaktní formy komunikace. Značnou roli bude hrát i internet (především sociální média), mobilní technologie a nová média jako celek. Ukazuje to i Marine Le Pen na spojení billboardů s online kampaní. Rovněž bude zajímavé sledovat mediální obraz prezidentské kampaně v tamních předních denících, protože francouzský tisk je výrazně politicky a ideově diferencován.
(Pro francouzské voliče je nachystán velmi přehledný zajímavý volební kompas. Kdyby tomu tak bylo i u nás…)
Co na to Angela?
V samotné Francii se tedy schyluje k poměrně zajímavé předvolební kampani, kde si zatím nemůžou být podporou voličů Nicolas Sarkozy, François Hollande, ani Marine Le Pen nijak jisti. Za hranicemi země je ale situace jiná. Německá kancléřka Angela Merkelová nijak neskrývá svoji podporu Nicolasi Sarkozymu a potvrzuje tak označení „Merkozy“, které se této dvojici dostalo především na základě glos komentátorů médií, jako jsou The Economist nebo Le Monde Diplomatique. K německé kancléřce se posléze přidal španělský premiér Mariano Rajoy a italský předseda vlády Mario Monti.
Kromě ideologických podobností mezi těmito státníky se samozřejmě nabízí i vysvětlení v podobě snahy o pokračování dosavadní oficiální i neoficiální spolupráce na mnoha úrovních. V boji proti ekonomické krizi, v pokračování smluv o fiskálním partnerství a podobně. Takto otevřená proklamace podpory kandidáta na prezidentské křeslo na mezinárodní úrovni je ale poměrně neobvyklá. Navozuje to spoustu možných scénářů, jakými cestami působit na voliče. Bude tato snaha úspěšná? Pomůže Sarkozy v případě svého úspěchu Merkelové i za rok, kdy jsou naplánovány volby v Německu? I z tohoto pohledu bude tedy zbývající část kampaně velmi zajímavá.
Trocha volebních pravidel
V politických teoriích je Pátá Francouzská republika známá jako modelový případ poloprezidentského systému, což znamená, že mocenská autorita výkonné moci se dělí více či méně rovnoměrně mezi instituci prezidenta a ministerského předsedy. Jak píše Giovanni Sartori ve svém Srovnávacím ústavním inženýrství, v případě Francie si prezident a premiér nejsou mocensky rovni, ale jejich exekutivní vliv osciluje podle toho, jakou podporu parlamentu zrovna kdo má (periody voleb do parlamentu nejsou totožné s prezidentskými).
Prezidenta volí francouzští občané přímo, v dvoukolovém procesu. Dva nejúspěšnější kandidáti s nejvyšším počtem hlasů v prvním kole postupují do závěrečného klání. Tím je zajištěno, že bude prezident zvolen většinou hlasů. Stav, kdy jsou prezident a ministerský předseda z rozdílných politických táborů, se nazývá kohabitace (stalo se to například na přelomu tisíciletí při prezidentském úřadu Jacquese Chiraca a premiéra Lionela Jospina). Tento systém, jak můžeme vidět, přirozeně ovlivňuje i podobu a charakter předvolebních kampaní.
Celou (nejen) francouzskou kampaň bude Markething.cz sledovat i nadále a v první polovině května naváže na tento článek dalším pokračováním, ve kterém se zaměří na konkrétní podobu letošní kampaně spolu s vizuály a spoty. V budoucnu se navíc můžete těšit na více článků o politickém marketingu, kampaních veřejných institucí a mezinárodních aspektech marketingové komunikace.
S přispěním Evy Soukeníkové.
Zdroje & čtěte dále
SARTORI, G. (2001). Srovnávací ústavní inženýrství: Zkoumání struktur, podnětů a výsledků. Praha: SLON.
http://www.loc.gov/law/help/campaign-finance/france.php
http://www.economist.com/blogs/newsbook/2012/01/frances-presidential-campaign
http://www.cbc.ca/news/world/story/2012/03/21/f-vp-murray-france-politics.html
http://www.leparisien.fr/election-presidentielle-2012/courbe-sondages/
http://www.marinelepen2012.fr/accueil/
http://en.wikipedia.org/wiki/President_of_the_French_Republic#Election
http://www.spiegel.de/international/europe/0,1518,819297,00.html
http://cs.wikipedia.org/wiki/Serge_Moscovici
http://en.wikipedia.org/wiki/Pierre_Moscovici
http://www.spiegel.de/international/europe/0,1518,813583,00.html
Jak citovat tento článek?
SOUKENÍK, Štěpán. Pakt Merkozy, rudý Hollande a revolucionářka Le Pen aneb Začal boj o Elysejský palác. Markething.cz [online]. 2012, [cit. 2012-03-29]. Dostupné z: http://www.markething.cz/pakt-merkozy-rudy-hollande-a-revolucionarka-le-pen-aneb-zacal-boj-o-elysejsky-palac.
