Tanec, kuchyně, interka: Pohled do Institutu interní komunikace

Podobně jako se společnosti učily do svých strategií zapojovat experty, kteří si říkali marketéři, se dnes učí zapojit něco, co se nazývá interní komunikace. Začínají si uvědomovat, že zaměstnanec, který firmu zná a věří ji, pracuje lépe. Je angažovanější, loajálnější a ochotný věnovat firmě ze sebe více než jen pracovní dobu. Jak ale posunout v České republice obor, kterému se většinou nevěnuje tolik pozornosti ani prostředků, jako se investují do externí komunikace?

S řešením přišli v roce 2010 Tomáš Poucha a Dana Poul-Graf. Ti se rozhodli vytvořit společenství, které bude sdružovat osoby věnující se interní komunikaci. Odborníky, kteří se mohou podělit o svoje zkušenosti s ostatními. Společně tak chtěli posunout nejen význam interní komunikace jako celku, ale hlavně její úroveň a povědomí o její důležitosti. Tak vznikl Institut interní komunikace. Své místo našel v Tančící kuchyni na Praze 1 naproti Tančícímu domu.

Výhled z Tančící kuchyně při západu slunce

Institut se věnuje celé řadě projektů, organizuje pravidelná setkání, mini konference a workshopy či snídaně interní komunikace. Obsahy setkání vytváří casy jednotlivých členů instituty, mezi které patří například Kofola, Siemens či T-mobile a Odborná rada institutu. Jejími členy jsou například Denisa Hejlová (vedoucí katedry MKPR FSV UK), Dana Poul-Graf (Head of Global Communication v DHL IT services) nebo Tomáš Poucha (nezávislý konzultant a zakladatel celé řady neziskových projektů) a tak dále. Kompletní seznam naleznete zde. IIK také pořádá letos již pátý ročník soutěže interní komunikace Grand Prix, která umožňuje vítězům se účastnit FEIEA Grand prix.

Vizuál soutěže IIK

Dojmy z květnového setkání

Když jsem poprvé zavítal do Tančící kuchyně, byl jsem nejdříve upřímně překvapen prostorem – ten působil velmi příjemně a spíš než jako v administrativních prostorách jsem se cítil jako na návštěvě v moderním bytě. Dalším překvapením bylo složení účastníků, byli zde zástupci firem napříč nejrůznějšími odvětvími, od České pošty přes IKEA až po Plzeňský prazdroj. Zaskočila mě také převaha žen, z 35 účastníků byli mezi hosty jen tři reprezentanti mužského pohlaví.

Téma setkání bylo Přesahy a dosahy IK, samotný obsah si vzaly na starost tři přednášející. Konkrétně se jednalo o nezávislou konzultantku Šárku Samkovou, HR ředitelku Air Bank Karolínu Šrámkovou a Karolínu Kříženeckou ze společnosti Hochtief.  Tři rozdílné společnosti, tři rozdílné přístupy, tři rozdílné rozpočty. Jedna spojující myšlenka: Vše záleží na vás – jak se budete prezentovat, kolik si dokážete u vedení obhájit a jaké postavení budete nakonec ve firmě mít.

Úvodní prezentaci si vzala Šárka Samková. Její část byla spíše o postavení interní komunikace ve firmě a popsala její historický vývoj. Zároveň poukázala na fakt, že je potřeba, aby board přijal důležitost interní komunikace a aktivně ji využíval. Podle ní “role interní komunikace není úměrná svému rozpočtu, ale osobnosti komunikátora. Mějte proto odvahu se změnit.” Krom toho Šárka Samková ještě řekla nahlas jednu nepříjemnou pravdu: rozpočty interní komunikace se snižují. Ona osobně tento fakt nebere nijak negativně, protože větší tlak nám pomůže se soustředit na to, co je ve skutečnosti důležité. Neměla by to být totiž jen informovanost zaměstnanců, za kterou většina lidí interní komunikaci považuje, ale také zapojení zaměstnanců a budování jejich loajality k firmě.

Karolína Šrámková měla prezentaci zabývající se obnovením a udržením pozitivního naladění zaměstnanců v dlouhodobém horizontu. Snaží se manažery motivovat, aby komunikovali se svými zaměstnanci.  Základem je ale vždy dobrý šéf. Můžete mít skvělou interní komunikaci, ale pokud s ní nedrží krok i její představitel, interní komunikace se v konečném efektu mine účinkem. Naštěstí, jak se několikrát Šrámková pochlubila, mají v Air Bank otevřené vedení, které je ochotno se učit komunikovat. Například toho dosahují skrz interní časopis, do kterého píšou zaměstnanci vlastní obsah. Firma se poté snaží vracet zpětnou vazbu na podněty zaměstnanců a těm pak nepřipadá práce marná a dělí se o svoje nápady a články dál. Krom časopisu mají i pravidelné eventy. Na těch se situace obrací – třeba tak, že board griluje pro zaměstnance maso. Dalším příkladem je i přímá dvouhodinová diskuze, na které se mohou zaměstnanci zeptat boardu na cokoliv.

Každá společnost je jiná, má svou vlastní hierarchii a unikátní soubor zaměstnanců, a proto potřebuje svůj vlastní přístup k interní komunikaci. Každý šéf vnímá její důležitost jinak a jak mluvčí zmínili, je na nás jako marketérech, abychom si dokázali naši pozici uhájit. Krásně to ilustrovala Karolína Kříženecká na příkladu z loňského sjezdu společnosti, když vyprávěla situaci, kdy měli na sjezdu všechna oddělení prezentovat svoji práci. Kvůli skluzu za ní přišel její nadřízený a chtěl po ní zkrácení její části. To ona ale rezolutně odmítla, protože její agenda je přece stejně, ne-li důležitější než ostatních pracovišť. Doporučila nám, abychom nikdy nedehonestovali vlastní práci. Také dodala:

“Musíte být vždy připraveni, nesmí se vám stát, že vás nachytá někdo z vedení na švestkách. Pokud se vám podaří vybudovat si dostatečnou pozici, teprve tehdy máte možnosti naplno rozvinout váš potenciál. Společnost si musí uvědomit, jakou roli v ní hrajete, dostanete-li k tomu správné prostředky a hlavně otevřené vedení.”

Obrázky jsou použity z webu http://www.institutik.cz/

 Jak citovat tento článek:

ŠEDIVÝ, Petr. Tanec, kuchyně, interka: Pohled do Institutu interní komunikace. Markething [online]. 27. 7. 2015 [cit. 2015-07-27]. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/tanec-kuchyne-interka-pohled-do-institutu-interni-komunikace.