Jak Baťa obul svět – část 1.

Zrození fenoménu Baťa je dnes bráno jako legenda ne nepodobná příběhu Steva Jobse či pohádce O létajícím ševci. Chudý chlapec svými nápady a pílí zbudoval obrovskou prosperující firmu a vystavěl město Zlín. Pohádka končí jeho nešťastnou smrtí. Pokračování příběhu už není tak jednoduché, nabírá šedivých kontur a staví některé české velikány do velmi kritického světla.

Když Tomáš Baťa junior v roce 1989 přilétl do Čech, čekaly ho tu jásající davy, květiny, mávání a pózování před fotoaparáty s Václavem Havlem. Spousta lidí se domnívala, že tento bělovlasý pán je skutečným zakladatelem firmy Baťa. Nikoliv, tento svižný stařík byl Tomík, syn zakladatele a velmi diskutabilní postava moderní české historie. Je po něm pojmenovaná Univerzita Tomáše Bati a Nadace Tomáše Bati, on sám se hrdě hlásil k odkazu svého otce – ten si ale za svého nástupce ve firmě nevybral Tomíka, svého tehdy ještě nedospělého syna, ale Jana Antonína, svého mladšího nevlastního bratra.

Zrození baťovky

Tomáš Baťa starší byl tvrdý workoholik, netrpěl lenost, požitkářství, alkoholismus, chtěl výsledky a taky je získal. Jeho podnikatelský duch ho dokázal z každé krize vyvést jako vítěze a pána situace. Co neuměl, chtěl se ihned naučit. Co chtěl, rozhodl se získat – dokázal tak implementovat “Ameriku do Zlína”. V deseti letech už šil a prodával boty pro panenky, ve 14 utekl z domu a šel na svou první zkušenou do Prostějova k firmě Färber. Odtud ho vyhodili, protože se moc vyptával na všechny novinky. Pak vyrazil do Vídně a nakonec do Prahy, spal v čekárnách, živil se rohlíky a učil se být obchodním cestujícím. Když se jeho mladinká firma, kterou vlastnil se svými sourozenci, dostala do červených čísel, přišel s oním slavným geniálním nápadem, který jej zachránil a proslavil – místo drahé kůže budou šít boty z plátna s koženou podešví a koženou špičkou – boty jsou levné a vydrží. Zrodila se baťovka. Řinuly se objednávky z Haliče, z Prahy, Vídně. Konkurenti křičeli: “Ta bota nemá šanci vydržet! Rozpadne se!”

zdroj: www.batastory.net

Vznikla také první reklama: “Lehká plátěná obuv, jen Baťa ji vyrábí, kupujte lehkou plátěnou obuv!” Tomáš věřil v reklamu, nepřipisoval jí žádné nadpřirozené schopnosti, ale zdůrazňoval její informativní funkci. Kdyby jeho boty nikdo neznal, nemohl by si je přece ani koupit, ba ani ocenit. Jako jeden z prvních obchodníků založil samostatné reklamní oddělení firmy. Spolu s baťovkou se zrodila i klasická “baťovská cena” končící vždy číslicí 9.

zdroj: www.zlin.estranky.cz

Cesta do Ameriky 

Tomáš Baťa tvrdil, že Německo je 50 let před Rakouskem, Anglie 50 let před Německem a Amerika ještě daleko před Anglií. Proto se několikrát vydal přes oceán, aby se ve Spojených státech naučil jejich způsobům průmyslu (asi tehdy ještě netušil, že jeho bratr a firma Baťa se jednou stanou hlavní zdejší konkurencí).  V Americe měl velké obchodní plány, ale narazil. Při své první návštěvě ve městě Lynn se mu několik měsíců nedařilo získat ani tu nejpodřadnější práci, zatímco všichni ostatní čeští spolupracovníci, kteří ho přes oceán doprovázeli, již dávno pracovali v ševcovských firmách. Tomáš Baťa tak pochopil, že umět od každého něco se ve výrobě nevyplácí – odkoukal zde kvalifikovanou dělbu práce a zavedl ji ve Zlíně.

Zlín a život

“Nemrhejme časem tím, že budeme dvě hodiny mluvit o tom, že se habrové dřevo k ničemu nehodí.” Ve svém domovském městě postavil nemocnice a řadové domky pro zaměstnance (nikdy je neoznačoval za dělníky). Tvrdil, že vzdělání musí sestoupit z výšin a spojit se s praxí – založil ve Zlíně baťovská učiliště pro výchovu vlastních lidí. Absolventům Baťovy školy práce se říkalo: Mladé ženy a Mladí muži.  Každý student si ze své mzdy povinně šetřil, aby se naučil hospodařit s penězi. Každému novorozeněti jakéhokoli zaměstnance byl založen svěřenecký fond. Firma také nabízela možnost účasti na zisku firmy jako zdroj motivace pro zaměstnance (odkoukáno v Americe). Továrna i další domy byly ve Zlíně pomalovány výroky Tomáše Bati, z jeho pera často pocházely i nápisy na plakátech: NÁŠ ZÁKAZNÍK – NÁŠ PÁN, VAŠE SPOKOJENOST JE NÁŠ ÚSPĚCH, NAVŠTIVTE NÁS – ZA MÁLO PENĚZ MNOHO NAKOUPÍTE, ŠETŘME SLOVY- BUĎME VÍTĚZI, POHYB JE ŽIVOT – NEHYBNOST SMRT, DOBRÉ BOTY – DOBRÁ NÁLADA. Komunikace firmy byla jednoduchá, prostá a účinná, v centru zájmu stál vždycky člověk – zákazník či zaměstnanec.

Baťova škola, zdroj: www.zlin.idnes.cz

reklamní tabule, zdroj: www.saruman.cz

Se svou první snoubenkou se rozešel, jelikož zjistil, že má tuberkulózu a nebude moci mít děti. S druhou se pak oženil, až když podepsala předmanželskou smlouvu, že se v případě neplodnosti dobrovolně rozvede bez nároku na Tomášův majetek. Byl to tvrdý podnikatel a věřil, že se život dá nalinkovat. Jeho nová paní byla dcerou císařského rady a i díky tomu byl Tomášovi nabídnut habsburský šlechtický titul. On poctu zdvořile odmítl. Kvůli svému workoholismu hazardoval se zdravím. Poprvé se smrti z pařátů vyrval po autonehodě, po které musel podstoupit operaci hlavy.  Když pak trpěl výronem křečové žíly, nechal se do firmy každé ráno dopravit na nosítkách. Ve chvíli, kdy se převoz kvůli jeho nemoci stal nemožným, rozhodl se nocovat ve své kanceláři. Tehdy málem zemřel, jelikož se mu dostala krev do plic. Leteckou nehodu roku 1932 už nepřežil.

Válka

I když to nebyl zrovna fanda Rakousko-Uherska, rozhodl se získat za 1. světové války vojenské zakázky a zachránit tak svou firmu i město Zlín. Tím, že Baťa vyráběl boty pro armádu, nemuseli jeho zaměstnanci na frontu. Válka spolkla veškeré zásoby kůže a boty pro civilní obyvatelstvo nebylo z čeho vyrábět. V té chvíli Jan Antonín, mladší nevlastní bratr Tomáše, jeho učeň a spolupracovník, přišel s nápadem; budou vyrábět dřeváky jako v Amsterdamu. Po válce nastala krize, která se stala podhoubím pro sílící bolševizující nálady. Bolševici ve Zlíně podněcovali nepokoje a šířili nejrůznější pomluvy. Tomáš, který právě v tomto viděl pro budoucnost samostatného československého národa velkou hrozbu, se rozhodl bránit. Založil interní firemní časopis Sdělení zaměstnancům firmy Baťa ve Zlíně, který informoval nejen o dění ve firmě, ale přinášel i praktické informace (jako co bude k obědu).

Sdělení z roku 1928 zdroj: www.batastory.net

Krize a smrt

Válka uvrhla Německo do inflační propasti, klesající hodnota marky několikanásobně zhodnotila korunu a české zboží se stalo drahým. Finanční krize zasáhla všechny české podnikatele, boty se neprodávaly. Tomáš přišel s radikálním nápadem; 26. srpna 1922 vyšel ve Sdělení článek “Pracovat či nepracovat?”, kde Tomáš obhajuje své rozhodnutí snížit cenu všech baťovských bot na polovinu – s tím snížit i náklady firmy tak, že všem zaměstnancům se sníží mzdy o 40% – aby tolik nestrádali, ceny potravin ve Zlíně klesnou o 50%. Dnes téměř šílená idea zachránila podnik, 30. září se na baťovky stály obrovské fronty. Prodej byl podpořen barnumskou reklamou, která se přes noc objevila ve všech výlohách prodejen Baťa.

Baťa drtí drahotu, zdroj: http://www.zlin.estranky.cz

Stejný motiv použila firma Baťa v budoucnosti ještě několikrát, zdroj: www.idnes.cz

Baťova reklama s pěstí je dodnes stále vyhledávanou inspirací. Využila ji například i zlínská ČSSD, zdroj: www.idnes.cz

Baťa vytvořil jednu z prvních firem, která se orientovala nikoliv pouze na zisk, ale především na zákazníka. V červenci 1930 vyšel ve francouzském časopise L´Économie internationale Baťův článek, ve kterém mimo jiné stálo: “Mým úkolem nebylo vybudovat podnik, ale formovat lidi. Má námaha vždy směřovala k tomu zdokonalit své spolupracovníky a co nejlépe obsloužit své zákazníky.”

Tomáš se roku 1923 stal starostou Zlína, prvním jeho rozhodnutím byla výstavba silnic: “Kdo cesty krátí, život prodlužuje!”, starostou byl až do své smrti roku 1932. Roku 1900 měla mladičká firma Baťa 120 dělníků, o deset let později již 1400, v roce 1920 přes 2000 a koncem roku 1931 dokonce 19 722 zaměstnanců. Tomáš přenechal svou firmu svému nevlastnímu bratru, Janu Antonínovi, který o ni ale přišel. Z části kvůli poválečnému znárodnění veškerého majetku v Československu, z části díky soudu s Baťovým synem Tomíkem. Zlín se pak přejmenoval na Gottwaldov, firma Baťa na Svit.

Jaký vliv měl na prosperující firmu Jan Antonín Baťa? Jak komunikovala společnost po smrti svého zakladatele? Dovíte se v příštím článku.

Zdroje:

IVANOV, Miroslav. Sága o životě a smrti Jana Bati a jeho bratra Tomáše. V Praze: XYZ, 2008, 473 p. ISBN 80-738-8128-4.

Historie.cs: Dynastie Baťů. Jak se z malých ševců stali světoví výrobci obuvi. 2011. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/211452801400010/

ERDÉLY, Jenő. Baťa – švec, který dobyl světa. 1. vyd., v nakl. Archa. Zlín: Archa, 1990, 191 s. ISBN 80-900-2491-2.

Zdroj náhledového obrázku: www.moje-zlinske.estranky.cz/fotoalbum

Jak citovat tento článek?

SYSLOVÁ, Kateřina. Tomáš Baťa – Steve Jobs po česku. Markething [online]. [cit. 2013-10-09]. Dostupné z: http://www.markething.cz/jak-bata-obul-svet-cast-1.