Co by bylo, kdyby nebyl Like?

Přemýšleli jste někdy nad tím, na základě čeho Facebook zobrazuje příspěvky ve vašem News Feedu? Měly by to být příspěvky, které vás donutí setrvat co nejdéle, neustále scrollovat níže a níže a nikdy se nezačít nudit, nikdy neodejít. Facebook ví, co se vám líbí, a to se vám také snaží naservírovat. Co se ale stane, když se vám bude líbit úplně všechno?

Psal se rok 2003, přesněji 28. října, kdy Mark Zuckerberg, tehdy ještě student Harvardu, spustil poněkud kontroverzní službu Facemash. Její princip byl jednoduchý. Studenti měli možnost porovnávat své spolužačky z univerzity. Facemash na monitoru nabídl vedle sebe dvě fotky studentek a jediným úkolem bylo určit, která z nich je „Hot“ a která „Not“. Přeneseně, která se nám líbí a která se nám nelíbí. Zábavou to bylo jen do té doby, než se začala projevovat negativní stránka tohoto principu. Na jedné straně radost a nadšení, na druhé straně zklamání, smutek a vztek. Takový byl „předchůdce“ Facebooku. Tento způsob hodnocení se už ale o rok později (na Facebook) při jeho spuštění nedostal. Dlouhou dobu se na něm dokonce žádný systém hodnocení neobjevil. Tlačítko Like se na největší sociální síť světa dostalo až v roce 2009. Dodnes s sebou nese nadšení i prokletí. Opusťme teď na chvíli jeho využití v marketingu a podívejme se na něj z trochu jiného pohledu. Ať nám to připadá, nebo ne, mnoho toho zůstává podobného.

To se mi líbí, támhleto se mi líbí a tohle taky

Na první pohled se může zdát, že snahou algoritmu Facebooku je nám nabízet pouze příspěvky, které by se nám měly zaručeně líbit. Proto se Mat Honan z média WIRED rozhodl během 48 hodin označit jako ‚To se mi líbí‘ naprosto všechno, dokonce i to, co se mu nelíbilo. Věci se zanedlouho začaly měnit. News Feed byl během několika hodin téměř k nerozpoznání, vytratili se z něj totiž lidé. Při “lajkování” obsahu stránek se můžeme tímto způsobem dostávat stále dál a v News Feedu se nám bude objevovat pořád více podobných firemních příspěvků a navrhovaných stránek, kterým dáte “Like”. U našich přátel to tak snadno ale nefunguje a vzhledem k frekvenci a počtu příspěvků v Matově News Feedu firemní stránky živé uživatele úplně potlačily.

Svým chováním Mat ale neovlivnil pouze svůj News Feed. Změny se začaly projevovat i u lidí, kteří byli s Matem v kontaktu. Najednou se jim totiž začal z větší části objevovat obsah, který Mat označil tlačítkem „Like“. Algoritmus se učí, ale není dokonalý. Během 48 hodin se Matovi povedlo spojit s přes tisíci novými stránkami. Pokud byste se naopak spřátelili s tisíci novými lidmi, pak by vám Facebook nabízel především příspěvky právě od nich, nikoliv od stránek, které se vám líbily před několika týdny. Váš News Feed je tím, čím si jej vytvoříte. A tím, že Matovi líbilo úplně všechno, dokázal vytvořit z Facebooku místo, kde se mu ve skutečnosti nelíbilo naprosto nic.

Když se nám vše přestane líbit

V reakci na výše zmíněný pokus se rozhodla Elen Morgan na dva týdny nikterak nereagovat pomocí tlačítka „To se mi líbí“ a chtěla zjistit, jaký vliv to bude mít na samotné fungování Facebooku a především na ni. Jak už víme, algoritmus Facebooku, nebo chcete-li EdgeRank, není člověk a podle toho se i tak chová. Nedokáže rozpoznat různé nuance a pohnutky, nezná naše aktuální rozpoložení. Když se nám líbí video s roztomilými štěňátky, neznamená to, že se nám bude líbit i video se psí tematikou. Když se nám bude líbit útulek, neznamená to, že chceme vidět fotky týraných zvířat. Elen se ale nerozhodla opustit veškerou interakci s Facebookem, jako náhradu zvolila komentování. Kdyby totiž nedělala ani to, stala by se pro ostatní na Facebooku neviditelnou. Často si to ani neuvědomujeme, ale kolikrát používáme tlačítko „Like“ jen proto, abychom tomu druhému dali najevo, že jsme viděli jejich příspěvek, nemusí se nám ani líbit. Teď se ale musela v uvozovkách změnit a objevit se před lidmi i s nějakým názorem, myšlenkou, radou, komentářem, výtkou. Nově musela začít přemýšlet nad tím, co všechno bude komentovat, dávala si větší pozor, nebrala tuto činnost jen jako samozřejmost. Když předtím pouze označovala příspěvky tlačítkem „To se mi líbí“, tak se jí sice dostával “relevantní” obsah, ale s tím, co by si opravdu přála, to už nemělo moc společného. S narůstajícím počtem komentářů se věci začaly měnit.

Zdá se, že se mi dostává stále více toho, co opravdu chci, na rozdíl do toho, aby mi byly předkládány stále extrémnější verze toho, čemu jsem dala like.

To se mi nelíbí

Neustále se vedou nekonečné diskuze o tom, proč by měl být na Facebooku také opačný ekvivalent k tlačítku “To se mi líbí”. Vždyť přeci toho tolik nechceme, existují služby, kde se systém kladného a záporného bez problémů používá – jeden příklad za všechny může být například Youtube. Facebook ale ne a ne tuto funkci zařadit do své služby. Je to z jednoho prostého důvodu. Náš mozek vnímá pozitivní a negativní podněty jinou měrou. Tam, kde nám notifikace, že se někomu líbí naše fotka, vykouzlí úsměv na tváři, se na druhé straně objevuje mnohem větší riziko. Nehrozí pouze to, že se budeme usmívat vzhůru nohama. Bývalý CTO Facebooku Brat Taylor se k této problematice vyjádřil a uvedl důvody, proč zde tlačítko „To se mi nelíbí“ chybí. Lidé by se zkrátka nechtěli vracet na službu, kde je nečeká nic pozitivního. Dalším z důvodů je poté fakt, že když už se nám něco nelíbí, tak bychom měli říct, proč tomu tak je, a ne pouze chladně kliknout na tlačítko. Pro člověka, který schytá nekončící vlnu negativního hodnocení je to to samé, jako kdyby se mu někdo vysmíval na ulici, v práci nebo ve škole před ostatními. Přesně tomuto se chtějí všichni vyhnout. Lidé by tento negativní prožitek už nechtěli znovu podstoupit, a proto by přestali využívat Facebook, tak jak by měli, přestali by téměř přispívat nebo, dokonce hůře, Facebook opustili.

Nejen sami sobě pánem

Samozřejmě, že musíme tyto pokusy brát s rezervou. Každý z nás by totiž pravděpodobně došel k odlišným výsledkům. A je jen na nás, zda se vydáme podobnou cestou, jako výše zmínění. Přesto, byť si to ani neuvědomujeme, máme v našich rukou moc ovlivňovat nejen samotnou službu k obrazu svému, ale mnohem víc. Můžeme pomocí „To se mi líbí“ někomu zlepšit náladu, v některých případech dokonce i pomoci, ale stále také ublížit. Přitom jde v principu jen o pouhé tlačítko. A nám nezbývá než se zeptat – líbil se vám tento článek?

Zdroje:

WIRED Isuue 22.10 (October 2014)
http://www.wired.com/2014/08/i-liked-everything-i-saw-on-facebook-for-two-days-heres-what-it-did-to-me/
https://medium.com/@schmutzie/i-quit-liking-things-on-facebook-for-two-weeks-heres-how-it-changed-my-view-of-humanity-29b5102abace
http://www.thesundayindian.com/en/photo-albums/241/
http://blog.bufferapp.com/understanding-facebook-news-feed-algorithm
http://www.theguardian.com/technology/2014/jun/30/facebook-news-feed-filters-emotion-study
http://www.adweek.com/adfreak/heres-why-facebook-never-created-dislike-button-160873

Zdroj náhledovho obrázku
http://i.kinja-img.com/gawker-media/image/upload/s–F2di9L16–/852742951848837186.jpg

Jak citovat tento článek?

ŠLAHAŘ, Daniel. Co by bylo, kdyby nebyl like?. Markething [online].  4. listopadu 2014 [cit.2014-11-04]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/co-by-bylo-kdyby-nebyl-like