Kreativita

Ctrl+C, Ctrl+V. Proč vznikají kopie slavných míst?

Published on 6. října 2017

Poznáte, které z trojice Benátek na fotografii jsou vůbec ty pravé? Podobných případů “vypůjčení” ale existuje mnohem více. Po světě neustále rostou nové napodobeniny slavných měst jako houby po dešti. Možná si říkáte, proč by vůbec někdo chtěl vidět kopii místo originálu? Podíváme se na bizarní důvody, které k tomu turisty vedou, a na ty nejšílenější plagiátorské projekty z posledních let.

Repliky Benátek, Paříže, New Yorku, Londýna a dalších stojí po celém světě a stále se budují nové. Existuje přes 30 staveb podezřele podobných eiffelovce, stovek Soch Svobody, několik Benátek. V Dubaji se na umělých ostrovech dokonce plánuje vybudovat „Srdce Evropy.“ Bohužel nejde o napodobeninu Česka, jak evokuje název, ale o skupinu luxusních ostrovů věnovaných turistickým centrům, jako je Švýcarsko, Švédsko nebo Monako.

Poručíme větru, dešti

Ve zmiňované Dubaji v roce 2003 začalo vyrůstat asi tři sta umělých ostrovů, které z ptačí perspektivy mají podobu světa a příhodně nesou název The World Islands. I přes svou prvotní lákavost ostrovy dlouhou dobu zely prázdnotou. Pak si jich ale znovu všimli boháči z perského zálivu a přišli na způsob, jak je konečně oživit a přilákat na místo tisíce turistů. Na ostrovech nyní plánují vybudovat napodobeniny toho nejlepšího, co známe z Evropy.

Tvůrci si pro předlohu vybrali nejoblíbenější turistické destinace jako Amsterdam nebo Berlín, své místo ale mezi nimi našlo i Česko, které bude mít své zastoupení díky tematickému Prague hotelu. Design budou doplňovat tematické evropské kavárny a obchody, a dokonce i „tradiční“ akce jako Oktoberfest.

Budoucí srdce Evropy v Perském zálivu. Je libo si dát tuplák v 50 stupních celsia?

A takhle nějak by mohl vypadat švýcarský ostrov…

…kde si budeme moci i zabruslit? Cože?

Tvůrci projektu ale chtějí jít ještě dál a jako úplně první na světě se rozhodli pomocí speciálních technologií ovládat i počasí a udělat místních 50 stupňů Celsia příjemnější díky umělému sněhu a dešti. Na svém webu exklusivně nabízejí rozmanitou nabídku ročních období.

Kromě toho, jestli je něco takového vůbec reálné uskutečnit, zůstává otázkou, co vůbec někoho k takovému projektu vede. Vědí, co dělají, když lákají turisty na repliky, místo toho, aby přišli s něčím vlastním, nebo jim jen došla inspirace? Možná je celá věc promyšlená, z marketingového hlediska se totiž může nabízení něčeho známého vyplatit díky takzvanému efektu pouhého vystavení.

Jde jednoduše o to, že věci, které vidíme častěji, se nám začnou více líbit, ať už jde o náhodná slova, obrázky, lidi nebo písničky. Tento efekt nemá vlastně žádnou logiku, tak či tak ale postihuje každý lidský mozek, i ten váš.

Proto je možná snazší nalákat turisty na známá místa, která znají z televize, viděli na internetu nebo dokonce v minulosti navštívili. V případě napodobenin tak není třeba si s marketingem dělat velkou hlavu, místa, která už jsou celosvětově populární, si přece turisty najdou sama. Není ale napodobování cizích staveb trochu, jak to říct, trapné?

Kopírování jako životní styl

Ačkoliv jej můžeme vnímat jako něco méněcenného, kopírování je hluboce zakořeněné v lidských genech. Někteří vědci se dokonce domnívají, že se tím snažíme socializovat, protože co je nám (nebo něčemu, co vlastníme) podobné, je nám hned také o dost sympatičtější.

V Evropě se kopírování, ať už jde o falešnou kabelku nebo celé město, tolik nepřiznává, zato v Číně se za to nikdo nestydí. Téměř v každém větším městě dokonce existuje čtvrť, kde majetnější lidé žijí v replikách evropských domů.

V devadesátých letech, když čínská ekonomika začala prudce stoupat, zatoužili lidé po domech, které by odrážely úspěšnost, pro což zvolili duplikáty ze zemí, kterým se chtěli vyrovnat. Tento fenomén se příhodně nazývá “duplitecture.”

Kopírování nepředstavuje pro Asiaty něco, za co by se měli stydět, vnímají jej naopak jako umění. Koneckonců už první čínský císař Quin Shi Huang si rád nechával stavět repliky paláců znepřátelených království, která si právě podrobil. Snaží se nám tedy snad Čína něco naznačit?

Zmenšená kopie Eiffelovy věže dodává výškovým domům čínského Tianduchengu neodolatelný půvab.

Když chcete mít všechno

Proč by si někdo kupoval předražený dům v umělém městě, které se nehodí k místní krajině ani kultuře, a je okopírovaný?

Mohlo se zdát, že bohatým lidem z velkých čínských měst nic neschází, stavitelé replik ale zřejmě našli díru na trhu. To, co úspěšně prodávají, je čistý vzduch, klid, příroda a život bez davů lidí. Nově postavené repliky nabízejí život bez znečištění (aspoň prozatím) a pohodlné venkovské prostředí. Proč se tedy lidé radši mnohem levněji nezabydlí na venkově?

V rozhodování údajně hraje klíčovou roli atmosféra. Například čínské Jackson Hole (kopírující stejnojmenné americké městečko) úmyslně navozuje atmosféru westernového filmu. Ve městě s drahými obytnými domy se tak zabydlují a setkávají fanoušci divokého západu. A aby kopie byla věrná, místní obyvatelé dokonce pečlivě každý rok slaví americký Den nezávislosti, Den díkuvzdání nebo Halloween.

Když mluvíme o snaze vyvolat autentickou atmosféru, jistý čínský milionář zatoužil po vlastním muzeu vína a blízko Pekingu si k tomu postavil repliku francouzského zámku Chateau Maison-Laffitte zhotovenou podle 10 000 fotografií originálu. Podnikatel chtěl původně vybudovat palác Versailles, ale ten se mu nakonec zdál přeci jen moc velký. Se zámkem však stejně nebyl spokojen, a tak si ještě přistavěl dvě křídla navíc a speciální zahradu.

Kromě muzea vína slouží replika i jako hotel a lázně, s personálem ve francouzských kostýmech.

O pár tisíc kilometrů a jeden Tichý oceán dál se prodávat atmosféru pokusila i skupina amerických podnikatelů. Horská vesnička s preclíky, pivem, alpskou tematikou a každoročním Oktoberfestem vznikla čistě jako marketingový projekt s cílem vyvolat rozruch a vydělat na turistech. „Německá“ vesnice Helen se nachází v Georgii.

V USA není jediná, inspiraci v Bavorsku našel i americký Leavenworth, který za rok navštíví přes tři miliony turistů nebo michiganský Frankenmuth, který se pyšní největším vánočním obchodem na světě. Naopak „dánské“ městečko Solvang v Kalifornii s replikou sochy Malé mořské víly nebo muzeem D. Ch. Andersena si zase kromě turistů oblíbila i dánská královská rodina, která do něj podniká pravidelné návštěvy.

Na druhou stranu je těžké dopředu odhadnout, zda marketingový plán vždy vyjde a turisté se dostaví. Příkladem jednoho nepovedeného pokusu je čínský Thames Town, město v anglickém stylu s červenými telefonními budkami a typickými domky, ležící 30 kilometrů od Šanghaje. Nikdy se nedočkalo otevření skutečných turistických obchodů nebo příchodu lidí, kteří by se v něm zabydleli. Takových „měst duchů“ je v Číně vícero, zmiňované Thames Town však své bizarní uplatnění však nakonec přece jen našlo, i když se o něm příliš často nemluví.

Fake it till you make it

Malý myšlenkový experiment: představte si, že jako zamilovaný čínský pár chcete krásné novomanželské fotografie z malebných evropských měst, ale nemáte moc peněz na nákladnou letenku. Co byste tedy udělali, aby to alespoň vypadalo, že jste Evropu navštívili?

Právě zmiňované Thames Town dokazuje, jak velká část našich životů se odehrává na internetu. V této napodobenině anglických měst probíhají denně desítky svatebních focení. Fotky pak svatebčané sdílejí na sociálních sítích, aby tak vyvolali dojem, že cestují po Anglii. Cenově i časově to vyjde mnohonásobně levněji než skutečná cesta Evropy, vzpomínky a zážitky se ale koupit nedají, i když — kdo ví, čím vším Čína v budoucnu překvapí.

Paul Reiffer — jeden z fotografů, který Thames town navštívil — zachytil na jednom místě třiadvacet svatebních párů pózujících na fotky. “V momentě vypnutí kamery jsem neviděl jediného klienta šťastného nebo s úsměvem — místo toho jsem viděl stres!” popisuje Reiffer vlastní zkušenost s čínským Thames Town.

Ten pocit, když si postavíte kopii anglického města…

…ale lidé ho používají jako svatební fotostudio.

Báječný svět shoppaholiků

O něco lépe se, co se týče turismu, daří čínským „Benátkám“ ležícím v Šanghaji. Ty úspěšně slouží přesně k tomu, k čemu byly i postaveny, a pouhé projížďky na loďkách to opravdu nejsou.

Uvnitř města nenajdete nic jiného než luxusní nákupní centrum, kde se s nově zakoupenou Prada kabelkou můžete jako bonus projet na gondole. Denně do Florentia village, jak se čínské Benátky nazývají, přijedou desítky tisíc turistů.

S tímto podivným trendem samozřejmě nezůstává pozadu ani již zmiňovaná Dubaj. V obchodním centru Ibn Battuta Mall uvidíte Egypt, Čínu nebo Indii, zřejmě ve velmi autentické podobě, jak napovídá komentář jednoho z návštěvníků: „Nikdy jsem nebyl v Egyptě, ale cítil jsem se tak. Člověk by neřekl, kolik obchodů se vejde pod pyramidu.“ Ta navíc za rok pojme až 10 milionů návštěvníků, podobný počet navštíví za rok třeba Řím.

Obchoďák, který vypadá jenom jako obchoďák, je asi moc mainstream.

Nákupní centra uvnitř replik známých míst jsou opravdu časté, napodobeniny obvykle byly k tomuto účelu přímo postaveny. Vyplatí se ale investovat do nákupních prostor tolik?

Výzkumy dokazují, že ano, a v budoucnu už to nejspíš ani jinak nepůjde, vzhledem k tomu, jak se do popředí dostává online nakupování. Obchody proto musí, aby udržely krok, nabídnout něco víc, tedy zážitky. Snaží se zákazníky přimět, aby si nákupní centra volili jako způsob trávení volného času a vyvolat u nich jev, kdy zákazník místo konkrétní věci, kterou má na seznamu, začne, zmanipulovaný uspořádáním a vzhledem obchodního centra, bezcílně nakupovat zbytečnosti.

Tento jev má dokonce svůj vlastní název. Říká se mu Gruen transfer a prodejci se jej u zákazníků snaží dosáhnout například právě vyvoláním atmosféry dovolené pomocí napodobení turisticky populárních míst.

Navíc jsou nákupní centra (stejně jako kasina) budována úmyslně bez oken a bez hodin, abyste nedokázali vnímat, kolik času v nich trávíte.

Jakmile odtrhnete oči z nádherného perského dómu, spatříte… Starbucks? Takový kontrast zažijete jen v dubajském Ibn Battuta Mallu.

Co bude dál?

Pokud jste si na začátku zkusili tipnout, které z trojice Benátek na úvodní fotografii jsou ty pravé, možná budete zklamáni – ani jedny. Na všech třech obrázcích vidíte jen napodobeniny pocházející (zleva) z Číny, Las Vegas a Spojených arabských emirátů.

Kam až masové napodobování známých míst v budoucnu zajde, pokud už teď žijeme ve světě, kde existují čtyři verze jednoho města? A nevadí těm originálním, že jim kopie přebírají zákazníky?

Když Čína v tajnosti vybudovala dokonalou repliku rakouského Hallstattu, nikdo neměl tušení o skrytých návštěvách cizích architektů ve městě, dokud jeden z nich nezapomněl své plány v hallstattském hotelu. Starosta malebného rakouského turistického městečka si s tím ale nedělá hlavu. „Pro mě to není Hallstatt. Ten vyrůstal stovky let a něco tak historického se okopírovat nedá.“

A možná má pravdu. Čínská replika zatím připomíná spíš město duchů, říká se o něm, že je sice zatím nejdokonalejší kopií, co se týče budov a měst, ale postrádá duši. Tak či tak ale Čína nakonec pomohla Rakousku, o které se Asiaté díky jeho napodobování začali více zajímat. V roce 2005 Hallstatt navštívilo méně než 50 čínských turistů, teď jich ale do Rakouska létají tisíce.

Jestli bude replika slavit úspěch a těšit se návalu turistů, nebo se stane smutným městem duchů, záleží kromě marketingové strategie možná i na pořádné dávce štěstí.

Plagiátorství může přinést úspěch a peníze, nakonec ale zůstává pravdou, že originál se nikdy úplně dokonale napodobit nedá. Okolní krajinu a přírodu si prostě nekoupíte, a tak většina draze zaplacených replik nakonec stejně vzbuzuje obdiv jen na fotkách a ve skutečnosti je spíše pro smích.

Na první pohled vypadají opravdu téměř identicky…

dokud se nepodíváte z protějšího břehu.

Jak citovat tento článek?

TÍŽKOVÁ Tereza. Ctrl+C, Ctrl+V. Proč vznikají kopie slavných míst?. Radoslav PENKOV, editor. In: Markething [online], 2017. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/ctrlc-ctrlv-slavnych-mist