Vliv přímé volby prezidenta na politický marketing

Včera večer čeští senátoři odsouhlasili ústavní změnu, která zavádí přímou volbu prezidenta. Nástupník Václava Klause, který bude volen v roce 2013, vzejde tedy z hlasování občanů. Správnost této změny by vydala na dlouhou diskuzi, stejně tak její politologické aspekty. Tomu se však věnovat nechci a v případě zájmu doporučuji zhlédnout včerejší Hyde Park na toto téma s místopředsedou Senátu Petrem Pithartem, případně v archivu ČT dohledat včerejší komentáře docenta politologie Tomáše Lebedy. Já bych se rád na tuto změnu podíval z pohledu politického marketingu.

Jeden z důvodů, kterým odpůrci této změny argumentovali, byly obavy z vlivu médií. Média, hlídací pes demokracie a zároveň hlavní tvůrce veřejného mínění, dokáží svojí agendou velmi pružně vytvářet a měnit obrázek o konkrétních politických subjektech nebo představitelích. Stačí si vzpomenout na předvolební oslavy Věcí veřejných a jejich ještě rychlejší dehonestaci a zatracení po volbách. V poslední zprávě CVVM můžeme vidět, že zatímco jejich povolební preference v září 2010 dosahovaly 14 %, o rok později to bylo již jen 3,5 %. Otázkou tedy je, jak efektivně by dokázali s médii pracovat potenciální prezidenští kandidáti. A to jak ve smyslu pozitivního vylíčení sebe sama, tak v hledání a uveřejňování špíny na své protikandidáty.

Netransparentně transparentní volba

Otázkou jsou samozřejmě i rozpočty pro volební kampaně. Česká republika je známá svojí netransparentností (mimo jiné) právě ve výdajích na volební kampaně. A to jak ve sponzorech kampaní, tak v celkové výši nákladů. Politické strany tradičně mlží a ohrazují se vůči odhadům nákladů na kampaně. U některých (zpravidla negativních) kampaní zase není znám vůbec jejich zadavatel. Odkud tedy bude prezidentský kandidát, jakožto jednotlivec, získávat miliony pro svoji kampaň? Něco od státu? Něco od strany, která jej nominovala? Něco od svých voličů? Něco víc od soukromého sektoru a zájmových skupin? A čím se jim tato investice vyplatí?

Prezidentská milost pro všechny, volte mě!

Nutné je určitě zmínit, že na rozdíl od prezidentských republik, jako je třeba USA, prezident v ČR nemá a nebude mít ani zdaleka takové pravomoce. Tím pádem prezidentský kandidát nemůže ve své kampani nic moc slibovat. Při mnohdy populistických kampaních před parlametními volbami se kde kdo může chytat za hlavu nad nereálností slibů. I zdánlivě nereálné sliby však jsou v teoretické rovině při dostatečně silném mandátu reálné. To však neplatí u prezidenta, který jej prostě nemá. A těžko bude svoji kampaň stavět na dosazování ústavních soudců, vetování zákonů nebo prezidentských milostech. Co tedy bude náplní samotné kampaně? Jak se budou jednotliví kandidáti odlišovat od svých konkurentů?

Mohou se od sebe vymezovat na bázi svých minulých zásluh, mohou dokazovat své charakterové rysy a stejně tak mohou negovat a vypichovat ty špatné u svých konkurentů. To nahrává umocňování vlivu a významu používání negativismů ve volebních kampaních. Důležité také bude vymezení kandidáta ve vztahu vůči EU. Budou se tedy kandidáti dělit na ty pro- a protievropské?

Tomio na hrad!

V tuto chvíli víme již o třech uchazečích o post třetího prezidenta České republiky. Je jím bývalý předseda úřednické vlády Jan Fischer, který dokonce ještě před samotným schválením ústavní změny již ohlásil první členy svého volebního týmu. Dále je to současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který se netají svým pro-evropanstvím a aktuálně i předsedkyně Suverenity a známá euroskeptička Jana Bobošíková.

Na další oficiální kandidáty jistě dlouho čekat nebudeme. Hovoří se o Janu Švejnarovi, Miroslavě Němcově, Miloši Zemanovi nebo Jiřím Dinstbierovi. V simulovaných volbách portálu iDnes.cz se do popředí dostal také známý odborník na všechno Tomio Okamura, který se umístil těsně za Janem Fischerem na druhém místě. Tento výsledek také nahrál odpůrcům přímé volby, kteří se (možná právem), obávali a obávají, že by český lid mohl v rámci svého úžasného citu pro recesi (viz. největší Čech Jára Cimrman) zvolit někoho ne zcela vhodného pro vykonávání funkce prezidenta.

Shrnutí na závěr

Co tedy přímá volba může přinést do vod českého politického marketingu?

–  Permanentní kampaň (další veřejná volba vyžadující volební kampaň)

–  Zvýšení významu negativní kampaně (osobní výpady mezi kandidáty)

–  Další amerikanizace kampaní (prázdná hesla, populismus, patos, emocionalizace)

–  Posílení vlivu image kandidáta a jejího budování ve volební kampani

–  Další finanční výdaje a další neprůhledné finanční toky v politice

Zdroj náhledové fotografie: vyletnik.cz