Věci veřejné drží slovo

Radku, Vítku, Kristýno! Strana Věci veřejné spustila novou kampaň. Má tento pokus doprovázející posmrtné křeče VV ještě vůbec smysl? Měli bychom ocenit poslední snahu nebo se jen pousmát nad jejich epitafy podél českých silnic?

Strana Věci veřejné a její typické grafické zpracování reklamních materiálů, které ji provází již od voleb roku 2010, poslední dobou začínají strašit své voliče ve snech. Koho to zvolili do vedení země? Na billboardech se opět objevují staré známé sytě modré barvy a dojemné slogany o dodržování slibů. Jaká je realita a jak dlouho ještě budou Véčka “plnit” svoje sliby?

Gigantický banner - jaro 2010 na pražské Malé Straně. Zdroj: idnes.cz

VV se ve své kampani ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 vymezovaly proti „politickým dinosaurům“, čímž rozuměly politiky spojené s různými kauzami, držící se ve svých funkcích zuby nehty. Ve skutečnosti Věci veřejné přivedly do vysoké politiky několik „dinosaurů“, v čele s ukázkovým příkladem tohoto druhu. Jde o predátora, Víta Bártu.

Průzkumy: VV = korupce

Strana VV vznikla již roku 2001, do politiky na celostátní úrovni se vrhla až v roce 2010. VV získaly v zatím posledních volbách do poslanecké sněmovny 10,88% hlasů, což pro ně znamenalo pěkných 24 mandátů. Strana se profilovala jako proreformní a protikorupční, což také avizovala ve volební kampani a zdůraznila v koaliční smlouvě. Od té doby její pověst ale dostává pořádně zabrat. Prvním problémem se ukázalo být už samotné neprůhledné financování strany, které probíhalo prostřednictvím Klubu angažovaných podnikatelů, založeném právě pro tyto potřeby, kde figurovali tři vysocí funkcionáři strany – Michal Babák, Kamil Jankovský a Vít Bárta. Vše začalo zádrhelem na straně Babáka, který nedovedl vysvětlit, kde bral peníze na sponzorské dary, pokračovalo přes kauzy „VV odstoupí z koaliční smlouvy, protože si jí dostatečně nevážíte“, několikanásobné střídání ministrů a poté samozřejmě následuje už tolik otřepaná historie týkající se úplatkářství ve straně, v hlavní roli s hereckým triem Kočí-Škárka-Bárta, které důvěru ve stranu stáhlo ke dnu. Nyní se Véčka snaží zachránit, co se dá. Ovšem je-li ještě co zachraňovat.

Mračící se Radek John. Zdroj: Mediafax

Věci veřejné se staly stranou, která u české veřejnosti vyvolává již jen nedůvěru a pohoršení, což dokazuje výzkum agentury CVVM z 2. dubna „Politická kultura veřejně činných lidí“ – Věci veřejné nedostaly ani 10 % kladných bodů, pro porovnání taktéž nová vládní strana TOP 09 dostala 25 % a nejsilnější opoziční ČSSD 34 %[1].  Ještě stojí za zmínění průzkum agentury Factum Invenio, kde za vše mluví snad už jen název: „Lidé s korupcí spojují hlavně VV“.[2]

Kampaň jako záchranný kruh?

Na jaře letošního roku strana spustila outdoorovou kampaň, kde na několika druzích billboardů připomíná úspěšné body, které si může odškrtnout ze svého, ve volbách tak posvátného, desatera. Prvním bodem, který považuje strana za svůj úspěch, je zavedení přímé volby prezidenta. Také je to ovšem jediný, který se dá považovat za jakžtakž hodný pochvaly, když upustíme od toho, že v Deseti cílech VV je tento bod spojen také s přímou volbou hejtmanů a starostů. Přímá volba prezidenta je do jisté míry populistická záležitost, avšak stále ji můžeme považovat za krok k širšímu demokratickému rozhodování. A co ostatní „splněné“ položky Desatera VV? Dalším tématem je zrušení poplatku za položku na receptu. Cíl VV, týkající se zdravotnictví, je v „Desateru“ dost obecný: „Státem garantovaná standardní zdravotní péče, konkurence pojišťoven v nadstandardu“, avšak při rozhodování o koaliční smlouvě to byla jedna z podmínek jejího uzavření. Celé to působí lehce komicky, zvlášť když na receptu mohou být maximálně dvě položky. Jestli na tomhle stojí podle VV otázka českého zdravotnictví, tak můžeme směle říct: problém vyřešen! Třetím tématem je „Konec stavby předražených silnic“, které je opět „splněno“, avšak jak dokázat konec nepravostí? Že by postupně došly peníze na veškeré stavby? Oprava dálnice D1 se bude tedy evidentně řídit biblickým „Nepokradeš“! Navíc ve světle současných událostí již působení Víta Bárty na Ministerstvu dopravy nepůsobí zdaleka tak důvěryhodně.

Přemýšlející Vít Bárta. Zdroj: eurozpravy.cz

Tolik k relevantnosti argumentů, vizuální stránka billboardů (na žádné jiné Out-of-home reklamní plochy kampaň nezasahuje) je stejná jako ve volbách z roku 2010. Azurová modř podkladu, tentokrát červené „odškrtávací políčko“ (trochu nelogické, jelikož jako „správná“ barva je očekávána zelená) a nalepovací upomínkový lístek ke zvýraznění výpovědi, v této kampani připíchnutý českou vlajkou, jsou již typické. Evidentně nízký rozpočet kampaně zapříčinil, že nepřináší nic nového, navíc je billboardů málo. Na druhou stranu, umístění je relativně prestižní, u frekventovaných komunikací. Samotný text působí lehce rozpačitě až zoufale, jako poslední vzdech, poslední pokus o záchranu již ztraceného. Ve výsledku jsou použitá témata a argumenty slabé a grafika otřepaná. Nová outdoorová image kampaň VV byla samozřejmě zadána před koncem soudního procesu s Vítem Bártou a Jaroslavem Škárkou, ale pravděpodobně již s přihlédnutím k celému procesu a výzkumům veřejného mínění. I kdyby se Véčka netopila v problémech, kampaň by nebyla ničím extra zajímavá. Navíc způsob, který VV zvolily, přímo nabádá k parodování a antikampani, stejně jako kampaň ODS v roce 2006. Věci, které se podařily prosadit, by se daly až vtipně porovnávat s věcmi, které se podařilo pokazit.

Co bude dál?

Nabízí se tedy otázka – může něco ještě věci Veřejné zachránit? Těžko. Strana zákonitě musí přijít o sponzory i členy, a co bude s hlavním donorem Vítem Bártou, si nemůže troufat odhadnout ani kartářka Jolanda (viz Ezo.tv), neboť jeho chování se momentálně jeví jako značně iracionální. Důvěra lidí ve Věci veřejné je mizivá a otázkou je, jaký bude mít efekt na preference vznik nové platformy Karolíny Peake (dřívější místopředsedkyně VV).

Strana Věci veřejné je momentálně politicky odepsaná, ačkoliv její tvrdé jádro alespoň do příštích voleb v Poslanecké sněmovně bude hájit barvy VV. Její současná kampaň působí spíš jako jakési Memento raketového startu a relativně rychlého pádu této strany. Třeba o tom celém Radek John zase jednou napíše nějakou pěknou knížku.

Šťastná VéVéčka... Ale to už je pryč. Zdroj: lidovky.cz