Tereza Ježková: Národní galerie není jen Picasso

Tereza Ježková již třetím rokem pracuje v marketingovém oddělení Národní galerie. Co má marketér Národní galerie na starost a jak se jim do Prahy povedlo dostat veřejností často omílaného Aj Wej-weje? To a mnohem víc nám prozradila absolventka Marketingové komunikace a PR na Univerzitě Karlově, která i přes svůj nízký věk už vede celé marketingové oddělení.

Věděla jsi už při studiu, že se chceš pohybovat mezi uměním, nebo tě mezi zdi Národní galerie přivedla spíš náhoda?

Výtvarné umění bylo mým koníčkem od dětství. Byla jsem tímto směrem vedena i doma, protože dědeček byl výtvarník a táta se věnuje grafice. Později jsem v rámci studia psala bakalářskou práci, která se zabývala srovnáním marketingu Národní Galerie v Praze a madridského Museo Nacional del Prado, takže se už při studiu pro mě začal marketing propojovat s uměním. A tím to, dá se říct, všechno začalo.

Co byl z tvého pohledu asi největší úspěch v rámci marketingu Národní galerie, na kterém ses podílela?

Když jsem do galerie nastoupila, byl tam kompletně nový marketingový tým a chyběla nám jakákoliv kontinuita na předchozí marketingovou práci. Víceméně jsme tedy vše stavěli znovu, vytvářeli jsme si vlastní systémy, postupy a pravidla. Nastavili jsme si priority, kterým se chceme věnovat. Pořád tam máme řadu mezer, ale jsem pyšná na to, jak jsme se za poslední tři roky posunuli.

Co všechno máš jako v rámci marketingu a PR Národní galerie na starost?

Začínala jsem jako PR manažer, v tuto chvíli už vedu celé marketingové oddělení. Reálně jde tedy zejména o práci s médii, správu sociálních sítí a webu, nákup inzerce a outdoorových ploch, přípravu, distribuci tiskovin a produkci vernisáží i dalších eventů.

Aktuální leták sbírkových expozic je dílem Jany Vahalíkové ze studia Marvil.

Snažíš se nějak konkrétně cílit třeba na děti a mládež?

Ano, i to je jedním z našich dlouhodobých cílů. Díky spolupráci s Komerční bankou u nás máme vstupné zdarma pro děti a studenty do 26 let. Celkově si myslím, že v okruhu lidí, kde je o umění a kulturu zájem, ty změny rezonují, a že to mezi zdi Národní Galerie láká stále víc mladých lidí. Snažíme se rovněž hodně cílit na rodiny s dětmi a budovat tak potencionální budoucí příznivce. Galerie pro ně vytváří pestrý celoroční program, který jsme minulý rok začali komunikovat pod značkou NG dětem.

Zůstaňme ještě chvíli u studentů. Snažíte se podporovat umělecké vysoké školy a vystavovat práce českých studentů v rámci nejrůznějších výstav, nebo je Národní galerie něco jako poslední zastávka, před kterou si musí absolventi nejdříve vytvořit jméno?

Občas se mi stává, že mi nějaký umělec napíše: „Mám skvělá díla, nechtěli byste mi udělat výstavu?“ Tak takhle to úplně nefunguje, protože jako Národní galerie jsme i garantem kvality. Navíc výstavní plán vzniká mnohdy s předstihem několika let, takže ty celkové možnosti jsou samozřejmě omezené. Dlouhodobě ale spolupracujeme třeba s cenou Jindřicha Chalupeckého, nejvýznamnějším tuzemským oceněním pro výtvarníky do 35 let. A pokud se máme bavit o tom nejmladším umění, tak ve Veletržním paláci probíhá pravidelný výstavní cyklus Introducing, kdy jeden mladý kurátor představuje dílo jím vybraného mladého umělce.

Během podzimu proběhla akce, na které byla návštěvníkům umožněna prohlídka Národní galerie včetně výkladu průvodce zdarma. Co jsi od celé události očekávala, a jak bys výsledek zhodnotila?

Vlastně šlo o takový experiment, který jsme vytvořili se Student Zone – organizací, která se věnuje komunikaci se zahraničními studenty. Skrze jejich Facebook jsme oslovili zahraniční studenty žijící v Praze. Musím přiznat, že nám to trochu přerostlo přes hlavu, protože zájem byl mnohem větší, než jsme čekali, ale samozřejmě jsme byli za takový ohlas hrozně rádi a určitě plánujeme další podobné akce.

Když jsi zmínila cizince – jak bys popsala komunikaci se zahraničím a jak vnímáš návštěvnost Češi vs. turisté?

Samotná návštěvnost je tak padesát na padesát. Přiznám se, že komunikace do zahraniční je právě jedna z našich mezer, ale snažíme se inzerovat v mezinárodních uměleckých časopisech nebo v palubním tisku. Bohužel nám ve větších aktivitách brání finanční omezení, která s sebou přináší status státní příspěvkové organizace.

Jak bys srovnala práci v komerční a nekomerční sféře? Musíte si více hlídat rozpočet?

Před Národní galerií jsem pracovala několik let v Native PR pro tradiční komerční klienty z oblasti FMCG, financí i farmacie. Byla to pro mě velká škola a myslím, že zkušenost z agentury zásadním způsobem přispěla k tomu, že se nyní dokážu v galerii dívat na věci tak trochu „komerčním“ pohledem, což lidé, kteří dělají celý život buď v neziskových anebo ve státních institucích, nemívají. Rozdíl mezi komerční a nekomerční sférou bych zjednodušeně definovala tak, že v nekomerční sice máte k dispozici málo peněz, ale zároveň i témata, která se prodávají takřka sama. V komerční sféře to bývá mnohdy naopak.

Expozice, kolem které je poslední dobou velký rozruch, neboť se svou tvorbou dotýká sociální a uprchlické situace, je ta od umělce čínského původu Aj Wej-weje. Jak se potýkáš s marketingem výstavy, která sklízí jak ohlas, tak kritiku, a silně útočí na city i aktuální situaci?

Aj Wej-weje jsme měli v Praze už podruhé. Předloni jsme před Veletržním palácem představili jeho sousoší Zvěrokruh, vloni připravil přímo na míru Národní galerii dílo Zákon cesty. Obrovská uprchlická loď vystřídala ve Velké dvoraně Muchovu Epopej. Úplné detaily spolupráce mi nejsou známy, ale je to celé přes osobní vazby generálního ředitele, který se s Aj Wej-wejem zná. Pro naše oddělení to však byla obrovská zkušenost, protože zájem médií byl opravdu veliký, a vlastně šlo i o největší tiskovku, kterou jsme kdy pořádali. V průběhu trvání výstavy jsme se samozřejmě setkali s řadou negativních e-mailů nebo komentářů na Facebooku, ale nyní po skončení výstavy musím říct, že kritika nebyla zdaleka taková, jakou jsem očekávala.

„V této nejisté době potřebujeme více tolerance, soucitu a důvěry v sebe navzájem, protože jsme na tom všichni stejně,“ komentoval svou expozici Aj Wej-wej. Foto: Tereza Křenová.

Mohla bys prozradit, co pro NG plánuješ do budoucna?

Naším denním chlebem je zejména propagace jednotlivých výstav, ale jedním z mých plánů do budoucna je zaměřit se na komunikaci Národní galerie jako celku, propagovat ji jako celistvý brand. Chceme, aby si lidé při pouhé zmínce uvědomili, že se jedná nejen o Veletržní palác s Picassem a Rousseauem, že Národní galerie je šest budov, které v sobě skrývají sbírky nevyčíslitelné hodnoty ze všech historických období. Vloni jsme si poprvé vyzkoušeli spolupráci s influencery a vnímám to jako oblast, které bych se chtěla věnovat i do budoucna. Už jen z důvodu, že nás to stojí minimum financí a skýtá to obrovský potenciál.

Co bys poradila studentům marketingu?

Vzkázala bych jim, aby studovali pokud možno poctivě a snažili se využít maximum toho, co škola nabízí. Díky studiu MKPR jsem získala nejen kamarády, ale i zajímavé kontakty z řad spolužáků a učitelů. Studenti často kritizují, že studium je příliš teoretické, já jsem ale přesvědčená, že by mělo člověka hlavně intelektuálně rozvíjet. Na praxi je v dalších letech a po zbytek života času dost.

Náhledová fotografie: Radoslav Penkov

Jak citovat tento článek?

WOJNAROVÁ, Daniela. Tereza Ježková: Národní galerie není jen Picasso. Radoslav PENKOV, editor. In: Markething [online], 2018. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/tereza-jezkova-narodni-galerie