O přítomnosti a budoucnosti vzdělávání – TEDxPragueED: Co teď?

Organizátoři lokální větve světoznámých konferencí TED, TEDxPrague, poprvé připravili speciální konferenci ED zaměřenou výlučně na vzdělávání. A protože právě vzdělání a vzdělávání se v tuzemsku konečně stalo palčivou otázkou, která hýbe společností, nemohli jsme v Divadle ABC chybět ani my. 

Konferenci otevřel vysloužilý bojovník s molochem českého vzdělávání — bývalý ministr školství Ondřej Liška. Vyzbrojen zkušenostmi z první linie boje prezentoval vzdělávání jako prostor pro zásadní společenskou změnu, která si žádá odvážných hybatelů z řad běžných občanů. Jejich aktivace ovšem v zemi, kde se za hybatele ve společenských kruzích považuje pouze zlomek populace, představuje skutečnou výzvu. Na aktéry v procesu vzdělání se zaměřila i velezkušená školní konzultantka a bývalá ředitelka školy typu Montessori Kathy Minardi, která vysvětlovala, jak snadno se napětí a problémy nejen v učitelských kolektivech přenášejí na žáky.

Radka Dohnalová posunula laťku pro české řečníky zase o něco dál, když stočila pozornost na rodiče. Zdůraznila jejich úlohu při rozvoji a vedení nejen dětí, ale i nás samotných, a vyzývala k hledání vlastních i cizích talentů a vášní. Závěr prvního bloku obstaral slovenský sociální pracovník a autor projektu Schopné děti, Peter Gomolák, který skrze online mentoring pomáhá dětem z romských osad.

Online mentoring rozvíjí podle Petra Gomoláka nejen děti, ale i samotné mentory. Foto: Jaroslav Winter

Na úvod druhého bloku Steve Hughes rozebral proces lidského učení v kontrastu s procesem, jakým jsou vzdělávány děti na většině škol. Propastný rozdíl mezi architekturou většiny vzdělávacích systémů a skutečnou podobou osvojování znalostí demonstroval na popularizujícím se příkladu úspěšného finského školství. Že hybatelé společenských změn mezi námi jsou, i když jich je třeba pomálu, dokázal Tomáš Čakloš, spoluautor nezávislé studentské iniciativy Otevřeno, která si klade za cíl inovovat české pedagogické fakulty.

Aby byl pohled do problematiky školství kompletní, byli dalšími spíkry rovnou ještě náctiletí studenti Albin Sunmno a Rusa Patrick. V šestnácti, respektive osmnácti letech se bez bázně postavili na pódium a podali vlastní svědectví o tom, že změnit křídovou tabuli za interaktivní whiteboard zkrátka nestačí. Dramaturgickou třešničkou na dortu se pak stal závěrečný talk psycholožky a specialistky na vzdělání Jany Nováčkové, která nepřímo navázala na úvod Ondřeje Lišky. Nedostatečnou nabídku po jeho poptávce společenských hybatelů Nováčková vysvětlila tím, že z autoritativního vzdělávacího systému, kde má pravdu vždy dospělý, i když jí vlastně nemá, těžko vzejdou demokratičtí občané, kteří budou věřit tomu, že něco mohou změnit.

TEDxPragueED nabídl v krátké a intenzivní podobě hned několik úhlů pohledu na stejné, mimořádně aktuální téma. A i když se veřejný prostor otázkami vzdělávání a obsahem o školství pomalu ale jistě plní, přišel TEDxPragueED s čerstvým pohledem na věc. Ten byl sice často až děsivě povědomý, zároveň však nesl novou naději, a hlavně upozornil na to, že pokud se má vzdělávání nejen u nás změnit, svou roli v tom musí sehrát každý z nás. Takže, co teď?

Jak citovat tento článek?

ROMAŇÁK, Adam. O přítomnosti a budoucnosti vzdělávání – TEDxPragueED: Co teď?. In: Markething [online], 2017. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z https://markething.cz/tedxpragueed.