Alex z projektu Slova z pekla: Snažím se vzdělávat i hejtery

Slova z pekla jsou výběr toho nejbizarnějšího, co lidi vypouštějí z úst. Slova milovaná a nenáviděná, ironicky i doopravdy! Alexandra Kohoutová, která má projekt na svědomí, si s námi popovídala o hejtrech, rozhovoru v DVTV, svém studiu lingvistiky, českém instagramovém prostředí a o tom, že by se lidé neměli brát tak vážně.

O čem je projekt Slova z pekla?

Je to výběr slov, který mi připadají nějakým způsobem trapný. Ten dodatek „z pekla“ je čistě nadsázka, není to nutně negativní. Spíš vyvolává pocit, že to slovo s tebou nějak pohne a je to takový jazykový bizár. Já mám bizáry ráda, proto jsem je začala sbírat.

Jak tedy „Slova z pekla” sbíráš?

Úplně původně, ještě než vznikl ten instagramový profil, jsem měla seznam v hlavě, později v mobilu. Občas jsme se s kamarády bavili o slovech, který jsme někde slyšeli a připadaly nám nějakým způsobem trapný. Zapisovala jsem si, co mě napadlo, nebo co napadlo kámoše, když jsme si to společně pročítali. Tahle fáze mě bavila možná víc než celý ten instagram. Tam bylo totiž jasný, že je to jen legrace a nemusela jsem pořád někomu vysvětlovat, že to neznamená, že se těm lidem vysmívám, když ta slova používají.

Proč jsi se rozhodla zrovna pro Instagram?

Protože mi připadá, že Facebook už je trochu mrtvý médium. Kdybych si původně založila stránku na Facebooku, kterou už teďka mám, tak vím, že ty věci by se zobrazovaly mnohem míň lidem, pokud si nezaplatíš propagaci. Na Instagramu už mám základ několika tisíc sledujících a posty mají vysoké dosahy i bez propagace. Taky jsem se hodně inspirovala Ester a Josefínou, který taky fungují jenom na Instagramu.

Ester a Josefína fungují podobně dlouho jako ty, ne?

Jo, trochu dýl. Třeba o půl roku nebo o rok dýl než já.

A ty jsi své sledující získala na základě nějaké placené propagace, nebo prostě organicky přicházeli lidi, které to zajímá nebo na doporučení kamarádů?

Vyšly se mnou nějaké rozhovory, které byly sdílené na sociálních sítích, a tak jsem získala sledující. Nejvíc jich přibylo po rozhovoru v DVTV.

Podle postu na Instagramu jsi právě s rozhovorem v DVTV nebyla úplně spokojená. O čem jsi tam chtěla mluvit?

Chtěla jsem mluvit o diglosii a semidiglosii v češtině. Diglosie je, když se v jedné zemi používají dva úplně různé jazyky a semidiglosie je, když existují dvě varianty jednoho jazyka. My máme spisovnou, jinak standardní češtinu, kterou vlastně nikdo nemluví. Existuje jen v psané podobě a maximálně tak mluví v televizi lidé, co hlásí zprávy. Je to vlastně mrtvý jazyk, podobně jako latina. Jazyk, který funguje jenom jako oficiální řeč. Mluvená forma jazyka je úplně jiná, existují různé typy, třeba obecná čeština nebo různá nářečí. Tímto jsem se taky chtěla ohradit proti hejtrům, který vždycky píšou: „Vždyť ona neumí sama vůbec mluvit, vždycky používá ty ej a obecně český koncovky a výrazy“, ale to je přece úplně přirozené. Sice to úplně nesouvisí s projektem Slova z pekla, ale chtěla jsem tím obhájit sama sebe a trošku vzdělat hejtry. 

Pouštěla sis pak ten rozhovor zpětně doma?

Ano, jenom jednou a nebylo to hezký (smích). Byla jsem nervózní, hodněkrát jsem se napila a vypadalo to divně. Snažila jsem se na Emmu Smetanu být milá, možná jsem jí mohla trochu víc odporovat a zeptat se, proč se ptá na věci, který nejsou podstatný. Třeba jak tam pouštěla tu ukázku z mojí pozvánky na křest knížky, tak to bylo hrozně sestříhaný a ty nejvtipnější části tam chyběly. Nakonec to vyznělo hloupě a lidi mi i psali, že jsem blbá.

Pamatuješ si, kolik jsi měla sledujících, když tě někdo oslovil na první rozhovor?

To jsem měla asi 3000. První byl rozhovor v Refresheru, po něm to číslo docela naskočilo. Myslím, že jsem ještě neměla těch 10 tisíc, pořád jsem neměla swipe up, na to jsem čekala.

A víš, kdy jsi získala swipe up, kdy se to přelomilo v těch magických 10 tisíc?

Já si myslím, že to byl jeden víkend někdy v květnu 2019, kdy vyšla taková krátká reportáž na ČT24 a příšerný rozhovor na Novinkách. Pak už jsem měla tu desítku, to byla radost.

To bylo jak dlouho po spuštění profilu?

To bylo ani ne rok. Ale to jsem do toho žádný peníze nedávala, to přišlo samo tohle všechno.

Vloni vyšla knížka Slova z pekla, jak se ti podařilo ji financovat?

Oslovilo mě nakladatelství Pointa, který funguje na bázi crowdfundingu. Něco jako HitHit, akorát pro knížky. Spustili jsme 30denní kampaň, cílem bylo vybrat 100 tisíc a bylo to teda pekelné. Nakonec jsem musela sama doplácet asi 10 tisíc, abychom knížku vydali. Ale říkala jsem si, že to už přece doplatím. Takže jsem si tam sama poslala peníze a přiznali jsme to i na Instagramu Pointy. Myslím, že to dělá hodně lidí, co takhle na něco vybírají peníze. Byla jsem ráda, že ten zájem byl, že přispělo hodně lidí a vybralo se 90 tisíc, což je hodně peněz. Přispívali i cizí lidi, který vůbec neznám. Teď už se mi dokonce vrátily zpátky peníze z těch prvních měsíců prodeje.

Co si myslíš o fenoménu vydávání knížek, které vycházejí z instagramových profilů a skládají se třeba ze screenshotů obrazovek a kraťoučkých popisků? Někdo by o tom mohl říct, že to nemá žádnou přidanou hodnotu, že v tý knížce je jen pár slov a pár obrázků...

Tihle lidi, co mají potřebu vyjádřit se ke všemu a tvrdí, že knížky vzniklé z projektů založených na obrázcích jsou zbytečné, mě fascinujou. Hodně lidí taky říká, že to nemá přidanou hodnotu (smích). Ale myslím si, že to má smysl. Každý, kdo má podobný projekt, ho chce nějak zhmotnit. A do tý knížky můžeš dát i věci, který na Instagram nedáš. Já tam mám třeba docela dlouhou předmluvu od mého učitele z lingvistiky, což je formát, kterej bych na Instagram asi těžko vrazila. Chtěla jsem, aby to bylo takový to krátký jednoduchý čtení, co si čteš třeba na záchodě (smích). Nebo když jedeš do práce, tak to máš za dvě cesty v metru přečtený. Hlavní cíl tý knížky je pobavit se. Já si spíš myslím, že je zbytečný vydávat furt dokola nějaké červené romány a severské detektivky, které jsou furt na jedno brdo.

Bylo vydání knížky výdělečné?

Zatím nevím, já mám údaje o prodejích za poslední 2 měsíce v roce 2019. Do knihkupectví to šlo v listopadu. Ale čekala jsem, že to bude mít větší úspěch. Lidi asi zůstávají věrní spíš na Instagramu. Třeba ty Devadesátky od Johany Fundové byly mnohem úspěšnější. Vydala knížku ve stejné době jako já a máme tak zhruba stejnou fanouškovskou základnu. Ta její knížka byla vyprodaná během pár týdnů, a to měla i větší náklad. 

Ta její knížka je ale velká bichle, má to mnohem promakanější. Má tam vzpomínky od různých lidí, i nějakých devadesátkových celebrit, pak třeba lidi v našem věku popisují svoje dětství v devadesátkách. A má to vystavený na dobrých místech v knihkupectvích, kdežto Slova z pekla jsou vždycky někde v rohu, v podzemí a podobně. Asi ta propagace u mě není úplně promakaná, hlavně z mojí strany. Měla bych to lidem cpát víc, ale já moc nemám ráda self promo. Já to nedělám kvůli penězům, ani kvůli slávě. Ty peníze jsem z toho stejně nevydělala a to, že mě teď zná pár lidí, to je vedlejší efekt.

Takže ty jsi ten účet založila jen pro kamarády, prostě pro zábavu? Čekala jsi, že se to takhle rozšíří, nebo sis myslela, že to zůstane u pár sledujících, tvých kamarádů, a tím to skončí?

Jo, myslela jsem si, že to budou sledovat jen kámoši. Ale těšilo mě to, měla jsem z toho hroznou radost.

A teď už tě to tolik netěší?

Už tolik ne, protože si hodně beru k srdci ty hejty.

Uvízl ti nějaký konkrétní hejt v hlavě? Něco fakt zlýho nebo bizarního?

Lidi psali bizarní věci. Jeden člověk mi po tom rozhovoru v DVTV na Instagramu okomentoval asi 30 fotek. Vždycky něco jako „tohle je úplná kravina“, „proč to sem dáváš“ a tak. K jedné fotce napsal něco ve smyslu, že si myslí, že mám evidentně mentální poruchu, že mám vyjadřovací schopnosti nedouka a že bych rozhodně neměla chodit do televize. To mi přišlo fakt bizarní, že mi projel celý feed, okomentoval snad 30 fotek, přestože mu tak vadím. Kdo má na takový věci čas?

Některý lidi si třeba zjistili, koho mám v přátelích. Jedna moje kamarádka je novinářka a udělala se mnou rozhovor na idnes.cz. Ten člověk z toho vydedukoval, že všechny rozhovory, který se mnou proběhly, byly všechny jen přes známý a kamarády, že jinak bych se nikam nedostala.

Děláš na tom projektu sama, nebo ti s ním někdo pomáhá?

Na knížku jsme byli tým – já, grafik a editorka. Instagram dělám jenom já. Je to docela náročný to dělat v jednom člověku. Poslední dobou to docela flákám.

Kolik hodin denně nad tím strávíš?

Teď fakt málo, teď třeba půl hodinu, ale byly i doby, kdy jsem nad tím strávila třeba i 2 hodiny denně.

Píše ti hodně lidí zprávy?

Jo, už jsem tím trošku zahlcená, protože vím, že to nikdy nepřečtu všechno.

A nepřemýšlela jsi nad tím, že by sis vzala někoho na pomoc, kdo by třeba za tebe odpovídal na zprávy?

Jo, přemýšlela. Ale zatím toho člověka nemám z čeho zaplatit (smích). A uvidím, jestli to vůbec budu chtít posouvat někam dál. Je kolem toho hrozně moc hejtu. Lidi se třeba naštvou, když tam dám nějaký slovo, který oni aktivně používají. Často tam jsou komentáře typu: „No ale já si nemyslím, že tohle je slovo z pekla.“

Je nějaký slovo z pekla tvoje? Něco, co jsi říkala původně ty a nepřevzala jsi to od někoho jiného na základě projektu?

Úplně moje vlastní tvorba tam asi není, ale spoustu těch slov říkám. Třeba korpič (=korporát) jsem začala říkat já sama, když jsem v korporátu pracovala. Když jsem to dala na Instagram, tak mi hodně lidí psalo, že to slovo ještě nikdy neslyšeli, častěji asi lidi říkají korpík nebo prostě korporát. Ale obecně jsou ta slova spíš z venku, než že bych je říkala já.

Takže mluvíš správnou obecnou češtinou?

Jo, a ty slova z pekla používám spíš ironicky.

Co si myslíš o používání takových podobných zkomolenin a zkrácenin v reklamách? Např. Alza někdy používá podobné bonmoty ve svých sloganech.

Zrovna reklamy z Alzy mi často někdo posílá. Mně to připadá docela dobrý. Jsem ráda, když se lidi neberou moc vážně. Trošku křečovitý mi připadají reklamy různých bank, který se snaží působit free a používají zkráceniny jako spořko, stavebko nebo penzijko. Myslím, že mám dokonce na Instagramu „cestovko“. Já teď taky pracuju v bance, ale zrovna Komerčka tohle nedělá.

Jaká je tvoje práce v Komerčce?

Jsem copywriter, ale teď spíš texty opravuju a přepisuju, než abych vytvářela něco vlastního. Ale celkově dělám obojí, i kreativní práci, i nějaké úpravy a podobně. Například ty slogany na webu Komerční banky už tam jsou několik let a teď budeme vymýšlet nové, na to se těším.

Které slovo z pekla je tvoje “oblíbené”?

Tak třeba „sebák“. To je jako oběd s sebou, jídlo na cestu do práce připravené doma. To už je třeba na Češtině 2.0. To taky lidi často rejpou – proč děláš slova z pekla, když už existuje Čeština 2.0? Nechápu, proč by nemohli dva lidi dělat něco podobnýho. Máme spoustu jiných influencerů, kteří dělají v podstatě to samé a nikdo to neřeší.

V čem je to jiné od Češtiny 2.0?

Ta Čeština 2.0 je spíš takový systematický výkladový slovník. Myslím si, že je tam i jiná cílová skupina, že to sledují trochu starší lidi. Nejsou tam obrázky, který jsou podle mě neoddělitelnou součástí Slov z pekla. Dávám tam crazy fotky z volně přístupných fotobank. Často stahuju fotky ještě s vodoznakem, to jsem ještě radši, když to má ten vodoznak, pak je to větší bizár.

Myslíš si, že ta slova časem zlidoví, nebo je to spíš trend?

Některá určitě zlidoví. Třeba prdopeč (prášek do pečiva) se říká už několik desítek let. Některá zlidoví, některá vymizí.

Máš nějakého adepta na zlidovění?

Myslím si, že třeba ty kávy, ty kapůča a latéčka. Prostě ty věci, který budou existovat dál.

Ty jsi studovala lingvistiku na fildě?

Měla jsem dvouobor, lingvistiku a švédštinu, protože mě od malička bavilo psaní, vždycky jsem byla dobrá ve škole na slohy a tak, tak jsem chtěla dělat i v práci i ve škole něco s češtinou.

Kolik jazyků umíš?

Z gymplu angličtinu a němčinu, z vysoký švédštinu a samozřejmě češtinu (smích). Švédsky z těch cizích jazyků umím asi nejlíp, to je můj druhý jazyk. Hrozně bych se chtěla naučit islandsky, Island je takový můj cestovatelský sen. Ještě jsem tam teda nebyla, i když tam byli už úplně všichni. Já tam pojedu, až tahle vlna opadne (smích). Ten jejich jazyk se mi strašně líbí, je to fascinující, takový zakonzervovaný prastarý jazyk s divnými písmeny. A to, že umím švédsky, je velká výhoda, jsou tam podobný slova.

Je čeština tvárnější než ostatní jazyky? V porovnání třeba se švédštinou. Vznikají tam taky slova z pekla?

Taky, ale je to omezenější. Počet sufixů, který můžeš dávat za ty slova, není tak velký. Čeština je rozhodně ohebnější. A myslím si, že lidi jsou v tomhle i kreativnější, že to Čechy víc baví vymýšlet. Češi si ze sebe víc dělají legraci, Švédové jsou takoví chladnější. Je to stereotyp, ale z těch, co znám, tak to platí. Otevřou se ti, když tě trochu znaj, ale obecně ta mentalita je jiná.

Kde nejčastěji objevuješ slova na „Slova z pekla“? Je to třeba Mimibazar?

Ne, třeba Mimibazar se hrozně rychle vyčerpá, to jsou slova jednoho typu, která už tam víceméně všechny jsou. Já už to dál neprocházím, na to nemám mentální kapacitu. To stačilo, když jsem psala tu knížku. Je tam jedna taková mimibazarovská kapitola a kvůli tomu jsem strávila několik dní na Mimibazaru. To stačilo na celej život. Snad se mi taky takhle nezblázní mozek, až jednou otěhotním (smích).

A co marketing, marketingové reklamní agentury a tak? V oboru je spousta anglicismů, lidi mají tendence to zkracovat…

Jo a často se vymýšlej nový významy nějakých slov. Nebo slova jako „nachytřit“, „pushovat“, „navnímat“, „vykomunikovat s kliošem“ a tak.

Máš nějaký vzor? Ať už v životě, nebo v rámci projektu, kam bys to chtěla dotáhnout?

Tyjo nevím, to je těžká otázka. Teď bych měla vymyslet něco chytrýho, co (smích)? Třeba Buchty z Radio Wave, ty jsou výborný! Jsou vtipný a mám je fakt ráda.

Kde vidíš projekt za 5 let?

Myslím si, že už nebude existovat, že už mě to nebude bavit.

Nechtěla bys projekt někomu předat?

Jo, klidně za peníze (smích). Ne, já si myslím, že nemá cenu tyhle věci dělat do nekonečna, že se to vyčerpá. Možná by byl dobrý nápad někoho přibrat, někoho, kdo proti tomu nebude tak zaujatý jako já. I když zase je pravda, že bych chtěla mít kontrolu a právo veta v tom, co na tom Instagramu bude. Je to o mým osobním vkusu a obecně ráda dělám věci sama. Myslím si, že tohle úplně dlouhodobý projekt nebude, ale spíš mě to namotivovalo, že to jde. Že jde dělat věci, když chceš. Když máš originální nápad, tak nepotřebuješ velké peníze na propagaci a někdo se toho prostě chytne.

Máš nápad na další projekt?

Zatím ne. 

Jak citovat tento článek

NAVRÁTILOVÁ Tereza. Alex z projektu Slova z pekla: Snažím se vzdělávat i hejtery. Martin KOSTELECKÝ, editor. In: Markething [online], 2020. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/slova-z-pekla