Kreativita
LAFORMELA: Vracíme oblečení do dob, kdy jsme neměli všichni všechno černý
Návrhářské duo (původně trio) LAFORMELA, které tvoří Miroslava Kohutiarová a Antonín Soukup, je úspěšné nejen tady u nás, ale proráží už i do zahraničí. Řekli nám nejen o vzniku značky, ale třeba i o své kolaboraci se streetwearovým obchodem Footshop.
S návrhářským párem se scházíme v ateliéru/showroomu v Dlouhé ulici. LAFORMELA vznikla původně jako trojice návrhářů před 7 lety, poslední rok ale zaštiťuje pouze dva. Na Mercedes-Benz Prague Fashion Weeku si jich všiml nákupčí z Paříže, kam před pár týdny jeli již potřetí prezentovat své kolekce na Other Wise Showroomu během tamního týdne módy. Nyní pracují na druhé kolekci v kolaboraci s Footshopem, ale jejich práci najdeme třeba i v podobě zástěr v Cafe-Cafe nebo na míru šitého oblečení.
Miroslava Kohutiarová a Antonín Soukup
Jak vznikla značka? Co bylo prvním impulsem, proč zrovna vy tři?
A: Na to už odpovídáme tak často, že chceme odpověď změnit, ještě než ji řekneme.
M: Chceme změnit minulost. (smích)
A: Studovali jsme a prvním impulsem bylo, že jsme se chtěli věnovat tomu, co jsme vystudovali, a nebyla jiná možnost, než začít dělat svojí značku… Nechtěli jsme dopadnout tak, jak tomu většinou v téhle profesi bývá – lidé vystudují umělecký obor a ve výsledku se živí něčím jiným. Umění tu nemá až takové uplatnění, jsou to pořád spíše technologie, inženýři a tak.
M: My jsme měli tu Katku Kopkovou, se kterou jsme dlouhodobě pracovali asi šest sedm let, byli jsme velmi dobří kamarádi a měli jsme stejné vize i v tvorbě. Tak nějak jsme se o tom tehdy přirozeně bavili a vzniklo to.
Věděli jste tehdy, jakým směrem se bude vaše tvorba ubírat? Změnila se od té doby nějak vaše vize?
A: No my jsme v tu chvíli vůbec nevěděli, co chceme. My jsme hlavně potřebovali každý prozkoumat sám sebe si myslím.
M: A to trvalo tak 10 let.
A: 10 let ještě značku nemáme, 10 let jsme spolu (smích)
M: Dobře (smích). Já si myslím, že se to změnilo. Výuka, jakou jsme zažili, nebyla cílená na to, abychom se jednou živili vlastní značkou, nebo abychom se vůbec živili tím, co studujeme. Nebyl tam kladen žádný důraz na business, na to, jak zaujmout koncového zákazníka. Takže to všechno jsme se učili sami. Hledali jsme, co chceme dělat a pro jakého klienta.
Jak vypadalo vaše studium?
A: Bylo hodně zaměřené na uměleckou část oděvu, ale absolutně ne na business. Na ten jsme neměli ani jeden předmět.
M: Já mám ještě magistra ve Zlíně, tam jsme měli právo, marketing, možná něco málo o business planu. Myslím, že jestli někdo studuje módu a chce být designerem, musí být hlavně managerem a mít v sobě aspoň trochu podnikatelského ducha, aby dokázal sestavit podnikatelský plán, cíle apod. To jsme se sami přirozeně naučili až během naší tvorby.
A: U nás je to tak, že máme obrovské štěstí na lidi, kteří jsou kolem nás. Je hodně lidí, kteří se ztotožňují s naší tvorbou a s tím vizuálem, rozumí zase něčemu jinému ohledně podnikání a pomáhají nám s tím, co umí oni. Ta značka je tak o spoustě lidí okolo. Není jen o nás.
M: Já si myslím, že je to i hodně o nás, protože ne každému se tady podaří být sám o sobě úspěšný.
Paradox je, že před rokem 89 chodili lidi mnohem barevněji oblékaní, než chodí dneska i přesto, že ta doba byla vlastně dost pochmurná.
Proč LAFORMELA? Jak vznikl název?
M: Bylo to docela spontánní.
A: My jsme se bavili v baru, kde jsme to všechno řešili. Já mám hrozně rád českou kulturu v kinematografii a vzpomněl jsem si, že když jsem byl malej, tak jsem koukal na Lucie postrach ulice a tam byla Formelína. Připadalo mi hrozně rebelský, jak jako dítě ukradla v obchoďáku modelínu a prostě šla domů, taková malá čorkařka, když to řeknu takhle (smích). Všichni jsme jako malí používali modelínu. Tak se mi líbilo v propojení té nostalgie a tý Formelíny, tý formy, že nabízíš někomu nějakou formu, ať už to znamená seskupení, formu oděvu, nebo formu komunikace. Prostě mi přijde, že je forma takový supr slovo, který se dá aplikovat na spoustu věcí. Tak jsem holkám řekl, že bychom se mohli jmenovat něco jako „forma“. Padaly pak různé nápady, psali jsme si to na papír a přišli jsme k Formele. Původně to měla být jen Formela.
M: Jenže jsme si říkali, že to zní jako formula.
A: No a holky z toho měly divnej pocit, tak řekly: „Pojďme před to dát la.“ Tak jsme dali la.
Takže i v tomhle je nějaká nostalgie. Ta je jednou z vašich nejdůležitějších hodnot, je to tak? Na webu uvádíte, že chcete vašemu zákazníkovi nabídnout vzpomínku a pocit svobody.
A: Nás často ovlivňují 80. a 90. léta, ať už v barevnosti nebo v materiálu. Ta doba nás hrozně baví a připadá nám, že je v ní schovaná spousta zajímavých věcí. Je to furt v nás a chceme, aby to z toho bylo trochu cítit.
Paradox je, že před rokem 89 chodili lidi mnohem barevněji oblékaní, než chodí dneska i přesto, že ta doba byla vlastně dost pochmurná. Když padl režim a lidi začali jezdit do Německa, tak se začaly ještě vozit barevný věci, šusťákový bundy a podobně. Je zvláštní, že se teď máme mnohem líp, ale komunikace oblečením je smutnější, než byla tehdy.
Takže přikládáte ruku k dílu, aby se tohle změnilo.
A: K té volnosti. Vracet to, než jsme dopadli, jak jsme dopadli, že máme všichni všechno černý. Samozřejmě, že je to cool, v pohodě, je to i o trendu a tak. Myslim si ale, že nám by dělalo problém mít tady na štendru všechno černý, nebyli bychom s tím úplně spokojení. Třeba k tomu jednou dospějeme, ale zatím se snažíme barvy používat.
Jak probíhá vaše tvorba? Je to tak, že jeden navrhne jednu věc, druhý jinou, nebo na každém kousku tvoříte spolu?
A: Já ti řeknu popravdě, že my ani sami nevíme.
M: Nemáme moc rozdělené funkce, jen v některých ohledech. Antonín je spíš diplomatičtější, manažerský typ, který umí mluvit, a já jsem…
A: Ty jsi ohodnotila mě, tak teď já ohodnotím tebe (smích). Mirka je zase taková, že nad věcmi hodně přemýšlí a potřebuje čas, aby se rozhodla správně. Teď je novinka, že tvoříme rok a půl bez třetího, což je pro nás další změna. Ale už víme, co máme rádi, třeba že Mirka má radši ženštější a elegantnější věci, já zase sportovní, a snažíme se tyto dva styly dávat do kupy. Pak už je tam energie každého z nás a ta tvorba je dost impulsivní.
M: Intuitivní.
A: My teď ale chceme přestat dělat věci tak intuitivně a začít je dělat trochu víc řízeně. Když děláš něco intuitivně, zchramstne ti to spoustu času. Když je děláš systematicky, máš spoustu času na business a i výroba jde mnohem rychleji.
Backstage Mercedes-Benz Prague Fashion Week FW17
A už začínáte být systematičtí?
A: Z každé sezóny se ponaučíme a zjistíme, co bylo špatně, co změnit. Každou sezónu zkoušíme něco jiného, nějaký trochu jiný systém.
Je nějaký nový systém, který jste zkusili teď během poslední sezóny?
A: My jsme tentokrát měli po docela dlouhé době inspiraci. Předtím jsme většinou vycházeli z hodně jako stylových, street stylových věcí, lidí, sledovali jsme spíš autentickou módu a vycházeli jsme jako…
M: …z našeho oblečení, občas jsme tvořili, ale spíše jsme variovali věci, které už byly vzniklé, měnily se tam materiály, samozřejmě i detaily.
Co byla ta inspirace?
A: Motocykly, nebo spíš závodní sporty v podstatě.
M: Moto GP a tak
A: Nějakým způsobem nás to nadchlo, myslím si, že proto, že jsme viděli léto a chtěli jsme se strašně vyřádit barevně a tenhle průmysl nebo sport ti ty barvy dává na talíři.
Proč právě Moto GP a závodění?
A: Já nevim, nějak jsem to zmínil, a pak když jsem šel jednou v Dlouhý a stála tam motorka polepená stickerkama, přišlo mi to jako znamení. Vyfotil jsem si to a strašně se mi to líbilo, říkal jsem si, že bychom to měli použít i jako print. A protože ty kolekce děláme většinou dost na poslední chvíli, což bychom dělat neměli, tak už pak musíme strašně rychle „naskočit do vlaku“ a už moc není čas se rozmýšlet.
LAFORMELA SS18
Nedávno jste se zasnoubili, gratuluji! Je z vás v podstatě rodinný podnik. Jak vnímáte práci spolu?
A: Děkujeme! Myslím si, že se umíme s Mirkou v práci chovat tak, že to nikomu není nepříjemný. Nemyslím si, že by si někdo řekl: „Tak oni si teď budou notovat, a kdyby něco, tak to svedou na mě.“ To my neděláme. Mirka třeba nemá problém mi vynadat před cizími lidmi, já jí. Snažíme se být se všemi rovni.
M: Podle mě tohle přepínáme. Do práce spolu nechodíme, každý si jde po své ose, ale každopádně vím, že tady jsem v práci a vím, že tady jsme jako partneři ve smyslu kolegové.
Takže máte bariéru mezi pracovním a osobním životem?
A: Snažíme se ji mít. Spíš bych řekl, že nám leze pracovní prostředí do osobního než osobní do pracovního.
Jak vznikla vaše kolaborace s Footshopem? Plánovali jste to, nebo šlo opět o spontánní rozhodnutí s kamarády?
A: První věc je, že mě spolupráce hrozně baví. I kdyby spolupráce byly z 80 % to, co by LAFORMELA znamenala, klidně bych to tak dělal. Děláš oblečení pro reálný trh a zrovna právě u toho Footshopu je pro nás zajímavý, že to děláme pro jejich finálního zákazníka, který je nějak signifikantní a zároveň do toho zrcadlíme svůj rukopis. To mi přijde jako skvělá výzva. A my jsme nad tím přemýšleli a bylo vlastně docela zajímavý, jak to vzniklo.
O Footshopu jsme věděli, že ho vedou fajn lidi, kteří jsou inovativní, chtějí mít rozhled, baví je design a spousta věcí z uměleckého odvětví. Tenkrát jsme si říkali, že bychom se s někým propojili, ale nijak jsme na tom nebazírovali. Možná jsme to i řekli někde mezi lidmi. A pak po přehlídce jaro/léto 2017 za mnou v baru přišel Daniel Chomistek z Footshopu a řekl mi, že se mu kolekce strašně líbila a že ho napadlo, že bychom mohli něco udělat. Hodilo se jim to i do konceptu, přeci jen je v našem oblečení trocha sportovního efektu.
Jak to probíhalo? Navrhovali jste vy, nebo tvořil někdo z Footshopu s vámi?
M: Tuhle kolekci dělal z většiny Antonín, já jsem mu občas jen dělala tak trochu supervizi, párkrát mu poradila nebo tak.
A: My to s Miru konzultujeme. Tím, jak je těch projektů víc, tak nemůžeme být u každého oba. Takže si prostě dáváme info a konzultujeme v průběhu, když je třeba pak finální schůzka, tak jsme tam oba. Ale jinak u téhle kolaborace jsem udělal vizi, Miru mi ji schválila, ale konzultovalo se i s Danem Chomistekem, protože on má podle mě estetické cítění dobré. stylově je na tom super, má přehled a podobně. S ním jsme ty věci ještě potom modelovali.
Ta kolekce měla takový malinko policejní/security nádech. Jak vás napadlo dát té kolekci právě takovou identitu?
A: My jsme to vůbec neplánovali. Dan mi prostě řekl, co tam chce zapasovat, jaké produkty, jaké barvy, já jsem mu řekl, co do toho chceme dostat my, dali jsme to do kupy a začaly z toho vycházet tyhle…
M: Ale byla tam inspirace security, ne?
A: Ta vznikla až v průběhu, nebyla prvotní zdroj. My jsme chtěli, aby ty věci byly praktický, protože praktičnost se hodně propojuje se security povoláním. Typické jsou pro něj například kapsy.
LAFORMELA x Fooshop kolaborace PLACE FOR SPACE (Iconiq.cz)
Vnímáte díky této kolaboraci i nějaký posun v prodeji?
A: Myslím že si nás všimlo hodně influencerů, se kterými oni pracují.
M: A taky docela hodně kluků, začali k nám chodit na mikiny, před tím to byly spíše ženy.
A: Snažíme se teď dělat jednoduchý, unisex věci a je pravda, že nám ta kolaborace otevřela dveře i do pánského šatníku.
Jaké máte ještě kolaborace? Koukala jsem, že jste dělali třeba zástěry pro Cafe-Cafe.
M: V gastronomii se pohybujeme už asi druhý rok, takže oblékáme různé restaurace ve spolupráci s projektem Zástěrka.
A: Tam se samozřejmě snažíme nějakým způsobem posouvat základ té “jednoduché” věci. Restaurace nás opravdu baví, protože pro ně děláme věci do jiného prostředí, kde se oblečení pořád užívá a často pere. Pro nás je výzva v tom, že my jsme díky tomu schopní vymyslet pro běžného zákazníka něco, co může mít větší životnost právě díky tomu, že si to vyzkoušíme na tomhle projektu. Krom restaurací jsou to ale třeba i kadeřnictví. Teď máme ještě rozběhlou spolupráci s Paulie Garandem.
Na koho cílíte? Jak získáváte nové klienty?
M: Jsou to lidi, kteří se zajímají o lokální módu, většinou jsou umělecky zaměření a v umění se pohybují. Nebo získáváme klienty pomocí Instagramu, influencerů, i přes časopisy se k nám lidi dostali. Snažíme se třeba odlišovat LAFORMELU a spolupráci “LAFORMELA x Footshop”. Kolaborace nám pomáhají ke košatější cílové skupině, a třeba díky Footshopu si můžeme tak trochu i “vychovat” potenciální zákazníky. Samozřejmě ale cílíme spíš i na starší zákazníky a náročnější co se požadavků na kvalitu týče. Zároveň i do Footshopu přivedla akce, kde se kolekce uváděla, úplně jiné zákazníky. Myslím si, že u Footshopu je to tak, že oni nás dostávají do povědomí mladých lidí a my je zase do povědomí těch starších.
Nemyslím si, že bychom úplně dělali udržitelnost. Nechci nás tak označovat, protože už mi přijde, že je ten pojem kolikrát dost zneužívaný.
Jak vybíráte influencery?
A: Vybíráme si je z většiny sami, málokdy se stane, že by nám psali. Většinou je to tak, že sledujeme Instagram, řekneme si: “Ty jo, ten je cool,” a oslovíme ho ohledně spolupráce. Snažíme se je ale shánět i v zahraničí, podařilo se nám navázat spolupráci s jednou izraelskou blogerkou, ale spolupracujeme i s blogerkami z české a slovenské scény. Občas půjčujeme i do videoklipů, ale snažíme se to hodně selektovat.
Kdo vám dělá PR?
A: PR děláme s Olgou Vrbíkovou, která je i partnerem firmy. S ní děláme všechno, co se týká Paříže, oslovování tuzemských i zahraničních médií, půjčování oblečení zdejším i zahraničním stylistům a podobně. Může se nám stát, že v Paříži nic neprodáme, ale bude pro nás úspěch, když místo toho uděláme 4 rozhovory. Obzvlášť teď, když se chystáme znovu zprovoznit e-shop, je pro nás mediální pozornost hodně důležitá.
Co vy a udržitelnost?
A: Nemyslím si, že bychom úplně dělali udržitelnost. Nechci nás tak označovat, protože už mi přijde, že je ten pojem kolikrát dost zneužívaný. Řešíme spíš etickou stránku věci. Bereme vždy ohled na pracovní prostředí lidí, kteří ty látky vyrábí. Snažíme se být součástí probouzení českého textilního průmyslu, máme i kontakty na české firmy, které tkají látky tady, takže když je možnost, bereme v první řadě od nich. Zároveň kupujeme materiály z Německa, Itálie, Polska.
Jak vnímáte “See now buy now” – strategie umožňující zakoupení oblečení ihned po přehlídce?
A: Velmi dobře, mně se to hrozně líbí. My jsme nad tímhle přemýšleli už dávno, když jsme dělali kolekce a najednou jsme je museli na půl roku zavřít do skladu, protože byly na další sezónu. Přišlo nám to jako nesmysl, protože jsme v tom měli takovejch peněz a nic jsme s tím půl roku nemohli dělat.
M: Myslím, že na český trh, kde se skoro neodkupuje půl roku dopředu, je to ideální.
A otázka na závěr – už potřetí jste prezentovali svou kolekci v Paříži během tamního fashion weeku. Jak jste se k tomu dostali?
A: Když jsme měli přehlídku na MBPFW F/W 2016 na Strahově, seděl tam člověk, díky kterému v Paříži prezentujeme, Tomi Paul. Po přehlídce za námi přišel a řekl, že by se mu naše věci líbily a velmi se mu hodí do konceptu, ale že už je po objednávkách. My jsme tehdy měli mikiny a byly pro nás hodně důležité spíše jednodušší věci kvůli tomu, že jsme tehdy poprvé zprovozňovali e-shop. Další kolekci jsme pak dělali už s předsevzetím a po dalším MBPFW jsme odvezli kolekci do Paříže.
Jak citovat tento článek?
FETISOVA, Varvara. (Rozhovor) LAFORMELA: Vracíme oblečení do dob, kdy jsme neměli všichni všechno černý. Marek HÁŠA, editor. In: Markething [online], 2017 [cit. 2017-12-14]. ISSN 1805 – 4991 . Dostupné z: https://markething.cz/rozhovor-laformela
Zdroje obrázků:
Archiv LAFORMELA
