Reklama jako forma veřejné komunikace

Letní cestování a klid od studia se rychle blíží a vidina toho nás udržuje nabité energií. Zkouškové období je opět v plném proudu, řada testů a termínů závěrečných prací. Z toho důvodu jsme se vám rozhodli umožnit nahlédnout do částí esejů našeho prvního ročníku oboru Marketingové komunikace a PR.

Eseje se odevzdávaly v rámci předmětu s názvem Dějiny a teorie marketingové komunikace, který vede garant oboru PhDr. Pavel Dolanský. Zadání bylo krátké a výstižné – esej na téma Reklama jako forma veřejné komunikace. Nutno dodat, že rozsah měl být minimálně 4 tisíce slov. Samozřejmě jich tu nechceme uveřejňovat několik v celé své délce, proto jsme vybrali pouze ty nejzajímavější a nejvýstižnější pasáže, které nejlépe reagují na zadané téma.

Co to reklama vůbec je? Jak se vyvíjí s dobou? Co bychom jí vytkli a co na ní  naopak oceňujeme? Kde se při její tvorbě inspirovat? Je vůbec možné v reklamní praxi přijít ještě s něčím novým? Takové a spoustu dalších otázek si studenti během psaní eseje položili a vy si tak můžete přečíst jejich úvahy a názory:

Pavla Skopalová: „Reklama se jistě od svých začátků značně proměnila. Už dávno není jen halasením na tržnicích, ale ani televizním spotem nebo plakátem. Přibyla reklama na internetu, v posledních několika letech se rozmohla reklama na sociálních sítích, virální videa. Těžko nyní odhadovat, kam se reklama bude v budoucnu ještě posouvat. Byť lidi bezesporu ovlivňuje, je to pouhý nástroj a prostředek a jako téměř ve všem, i zde platí, že až teprve člověk určuje svými myšlenkami a činy její charakter.“

Sabina Bergerová: „Co je zjevnou esencí úspěchu veřejné komunikace? Alespoň z mého pohledu je to sázka na instalace v prostoru, originální nápady, hravost, péči a skutečný zájem o ty, pro které je daný projekt vytvořen. Na potenciál těchto reklamních trendů nakonec poukazuje i stále větší obliba nejrůznějších interaktivních výstav, kde se dnešní umění, ze kterého reklama často čerpá inspiraci, sestává především z objektů a reálných věcí, které lze obcházet, na které lze sáhnout, které se stávají hmatatelnou součástí našeho skutečného světa. Přesně to jsou trendy, které dříve či později začnou být ve sféře veřejné komunikace uplatňovány.“

Ondřej Kolek: „Invaze reklamy stále pokračuje a její síla přitvrzuje. Stejně jako stárnoucí muž s věkem postupně začíná být v sexu vzrušován jen čím dál perverznějšími vjemy, tak si také společnost vytváří určitou reklamní imunitu, proti které firmy bojují stále intenzivněji. Případ Čecha potetovaného reklamou není ojedinělý, takový způsob komunikace se začal poměrně výrazně využívat na počátku tohoto tisíciletí všude ve světě.“

Johana Amlerová: „Domnívám se, že by se současná reklama měla vracet zpět ke svým kořenům. Primárně nejde o to oživit barevné plakáty, připomínající spíše obrazy, které půvabně doplňovala typická stará čeština. Jde o to dodat reklamě nápad a ne jen slepě kopírovat a napodobovat jiné. Důležité je se vrátit ke koncepci a filozofii původní prvorepublikové reklamy, a to především k její ač persvazivní tak zároveň umělecké funkci. Reklama by měla nejen informovat a propagovat, ale zároveň zaujmout a krášlit prostředí.“

Veronika Drzková: „Promlouvá přímo ke spotřebitelům, za kterými je vhodné nespatřovat pouze peněženky, které chce reklama provětrat, ale především lidské bytosti s určitými životními zkušenostmi, postoji a názory. Právě až v širším kontextu se reklama stává celospolečenským hráčem, který se zásadním způsobem může podílet (a již se značnou měrou podílí) na formování sociálních prostředí a nálad.“

Jiří Šindelář: „Pokud si chceme zachovat současné standardy a kulturní přehled, upisujeme se tím k příjmu reklamy, neboť je součástí téměř všeho – už i mnohá divadla mají své sponzory, které prezentují alespoň prostřednictvím lístku či ve foyer. Přesycenost reklamou je zrádná – v budoucnu můžeme čekat stupňování působení a persvazivní snahy, neboť běžný divák reklamy již začíná být otupělý jejím množstvím.“

Kamila Karasová: „Reklama nás obklopuje a dotýká se každého z nás. Někdo ji má rád, jiný ji nenávidí. Někoho pobaví, jiné pobouří. Přesto se jí však nedá vyhnout. Reklama je zkrátka všudypřítomná, a ten kdo nepropaguje své jméno nebo svůj produkt, tak jako by ani nebyl.“

Tereza Maršíková: „Podléhání, byť častokrát nevědomé, hlasu reklamy hraje ve fungování společnosti větší roli, než se možná může zdát. A ona role není jenom pozitivní. Pokud reklama působí jako přesvědčovací prostředek k nákupu, k dání volebního hlasu či k jinému činu, oplývá do jisté míry manipulační mocí.“

Václav Prchlík: „Reklama je zkrátka mocný nástroj chytrých společností a firem, které jsou natolik inteligentní, že se nebojí do něj investovat. Reklama je však také cesta, která bývá někdy dlouhá a trnitá, nicméně na jejím konci většinou stává jak spokojený zákazník, tak především spokojený prodejce. Není uměním vyrobit, ale prodat, a v tomto umění je reklama nenahraditelná.“

Martina Votrubová: „Reklama jako forma veřejné komunikace je odsuzována a vnímána negativně. Já v ní ale vidím součást změny ve společnosti, změny, která (jako každá společenská změna) spoustě lidem nevoní, ale zároveň s sebou nese příležitost ke změně, ke skvělým změnám, pokud se jí chopí lidé, kteří do ní investují čas, energii a peníze, stejně jako do nadějného dítěte.“

Kateřina Tomalová: „Reklama může i nemusí využívat jen placených médií. Příkladem neplacených médií jsou sociální sítě, kterých funguje opravdu hodně, takže si každý může nějakou vybrat přesně pro svůj produkt. To demonstruje, jak je reklama živý organismus – rychle se mění, vyvíjí a adaptuje na nové prostředí. Prostředí, kde v současné době ekonomické krize přežije jen ten nejsilnější. Nebo nejchytřejší. A v případě sociálních sítí ten nejsdílenější.“

Amal El Bournová: „Vždy, když se na trhu objeví reklama, která něčím zaujme, je to posun správným směrem. Jelikož z důvodu obrovského přehlcení jsme svědky monstrózního množství reklam, které mají velice nízkou úroveň kreativity a vtipnosti, reklama s novým nápadem a vtipem téměř každého ihned zaujme.“

Mirek Slíž: „Opět se ale reklamy musím zastat. O kolik víc klame, lže a manipuluje než lidé? Opět příklad s onou dívkou – na první pohled vypadá úžasně, sexy. Na první pohled nás upozorní její přednosti vystavené tak, aby je každý viděl. Obrovský výstřih není ničím jiným než lákavým reklamním sdělením, které je vyvedené velkým tučným písmem. To, že je dívka hloupá a pod nánosem make-upu skrývá své nedostatky (možná je to dokonce přeoperovaný muž), už je to drobné, sotva čitelné písmo.“

Kateřina Syslová: „Nemůžeme zgeneralizovat a prohlásit, že všechny reklamy jsou zavádějící a lživé, zároveň bychom ale byli blázni, kdybychom se rozhodli veškeré inzerci věřit. Pokud se střízlivým pohledem podíváme na dnešní televizní reklamy, nemůžeme plně důvěřovat vůbec ničemu. Myslí si snad někdo, že v Jogobelle nalezne půl jahody? Do kdy mluvíme o určité nadsázce (Redbull dává křídla – nikdo nevěří, že by opravdu vzlétl) a od kdy o klamu a lži? Nějaká společnost nám oznámí, že v jejich sladkostech je více vitamínu C, ale více než kde? Lhal výrobce Campbell’s soup, když ve svých reklamách do polévek vložil skleněné kuličky, aby to vypadalo, že v ní plavou pevné části? Každý má asi jinak definovanou hranici mezi pravdivým, zavádějícím, klamavým a lživým.“

Diana Kargerová: „Musíme být neustále ostražití a zvažovat, do jaké míry jsou tvrzení pravdivá a do jaké míry se nás pouze snaží nalákat na plané líbivé řeči. Jak by se asi změnilo naše rozhodování, kdybychom si byli jisti, že vše, co je v reklamě řečeno, je 100% pravdivé a že nám žádné další informace nejsou zatajovány?“

Veronika Hronová: „Pokud chceme ovlivnit chování člověka, musíme nejprve pochopit, jak přemýšlí. Lidská psychika je řízena různými principy, které jsou v nás zakořeněny velmi hluboko. Otázkou je, zda mohou ostatní lidé, pokud se jim tyto mechanismy podaří dešifrovat, ovlivnit chování jedince, o což se snaží reklamní proces. Pokud chceme, aby byla reklama očištěna od neetických technik, musíme nastavit její mantinely. Velmi snadno se totiž může stát nástrojem pro manipulaci, ať již politickou nebo ekonomickou.“

Jan Skalník: „Reklama zdaleka není jen přehlídkou dokonalých žen či oním bájným hadem z ráje, který svádí lidskou mysl k uspokojení chtivých potřeb. Promítá se do politiky, umění i do našeho životního stylu a kultury. Umí slibovat zázraky, ale umí je také plnit. Umí vychovávat společnost k lepšímu a dokáže pomoct potřebným.“

Šárka Holanová: „Možná, že někteří by reklamu dokonce zakázali, jenže problém je ten, že to není možné. Reklamu není možné vymýtit, ledaže by zanikla celá lidská společnost; reklama s lidskou společností stojí a padá – jsou od sebe neoddělitelné. Vztah mezi nimi je ale nejasný, kdo ovlivňuje (a do jaké míry) koho, společnost reklamu, nebo reklama společnost?“

Děkuji všem studentům, kteří mi poskytli svolení ke zveřejnění částí jejich esejů.

Zdroj úvodního obrázku: http://najdise.mypage.cz

Jak citovat tento článek

PLÁNIČKOVÁ, Karolína. Reklama jako forma veřejné komunikace. Markething [online]. 2012 [cit. 2012-05-24]. Dostupné z: http://www.markething.cz/reklama-jako-forma-verejne-komunikace