Sociální sítě
No pain, no gain aneb začíná být gym trend víc pain než gain?
V současnosti jsme svědky ohromného nárůstu popularity fitness center. Takzvaný „gym trend“ však neovládl jen samotné prostory fitek, ale také sociální média či dokonce i módu. 100denní výzvy, volně přístupné i placené plány na hubnutí, doplňky stravy či profesionální kamerové set-upy od fitness influencerů číhají na každém rohu. Mohou být rodiče rádi, že jejich děti sportují, nebo začíná být gym culture toxická?
Evoluce cesty do posilky
Kdybyste se dnes někoho zeptali, kdy na scénu přišlo posilování a různé fitness produkty, pravděpodobně by vám odpověděl, že se jedná o fenomén posledních pár let. Pravda je taková, že první fitness trendy se formovaly již od 30. do 70. let. Dekádu později na scénu přišel první prototyp gym culture, jak ho známe dnes.
Vrcholoví atleti a bodybuilding legendy jako Arnold Schwarzenegger či Lee Haney však stále tvořily skutečně úzkou bublinu lidí. Lidem byli obrovskou inspirací a idoly, kterých muži chtěli dosáhnout. K ženám, které zase volily převážně aerobik, se však postupně přidávalo také stále více členů opačného pohlaví. Trendy se tak stala spíše štíhlejší atletická postava zaměřená na kondičku. Fitnessáci si postupně kromě posilování s váhami užívali také cardio ve formě statických kol či HIIT tréninků. Drtivá většina vlastníků členství do posilovny tedy cvičila převážně pro zdravotní výhody, dobrý pocit, odreagování a zvýšení fyzické atraktivity.
Gen Z často bývá často označovaná za revoluční v gym kultuře. Důvody, proč většina z nich cvičí však často s původní myšlenkou „být fit“ nemají skoro nic společného. Jedním z nejčastějších motivů je únik od vlastních problémů, nebo mají posilovnu jako místo k boji s „vnitřními démony“. Četné množství lidí do gymu zamíří kvůli syndromu zlomeného srdce s vidinou odplaty. A jiní naopak považují posilku za novou dating app a v biu jejich Tinder profilu určitě najdete „hledá se gym girl/boy“. Další zase za nový hangout spot, kde nacházejí své „gym bros“ a tráví tam s nimi čas. Ostatní se můžou zas jen honit po digitálním uznání a prostory posilky opustí hned, jakmile získají svůj ideální gym pic. A samozřejmě, je tu i část, která cvičí „to look good naked“ a fyzickým ideálem není nic jiného než postava řeckého boha či anime postavičky.
Zkratka k úspěchu?
Alarmující začínají být ovšem cesty, kterými se tito novodobí fitnessáci ubírají. S příchodem chytrých technologií a mobilních aplikací se do světa fitness dostaly nové nástroje pro sledování a optimalizaci tréninkového procesu. Trackování kalorií, pohybu a stravy se stává běžnou praxí. Dostupné jsou nejrůznější, děsivě přesné kalorické tabulky. Funkci monitorování tělesného stavu mají již skoro každé digitální hodinky a váhám neunikne jediný gram navíc.
Drží se přísné dietní plány, s naměřenými příjmy bílkovin, chystají meal-prepy a cheat meal připadá jen na jeden den v týdnu či měsíci. Někteří v tom vidí kontrolu nad svým zdravím a potravinami, které tělo přijímá, jiní zase nesmyslnou obsesi, či dokonce formu poruchy příjmu potravy.
Tuto příležitost ale neváhají využívat firmy nabízející nejrůznější suplementy, ať už na podporu stravy nebo výkonu v gymu. Najít můžete proteinové prášky od výmyslu světa, pre-workouty v nejrůznějších formách, kreatin a mnohé další. Nemluvě o steroidech, které s vidinou rychlého zlepšení začínají brát už i teenageři, kteří si často neuvědomují jejich vedlejší účinky. Většina doktorů, nutristů a jiných odborníků však tyto umělé „napomáhače” nepodporují. K nabrání svalů či zhubnutí naprosto stačí správný balanc stravy a fyzická aktivita.
Tato fitness revoluce vedla k přesunu od intuitivního cvičení, kde tělo ví, co je pro něj nejlepší, k přesnému měření a analyzování každého aspektu fyzické aktivity. Zkrátka dobrý pocit z obyčejného cvičení je dnes už skoro nereálný.
Stíny fitness: zdravotní problémy, body dysmorphia
Ve fitku se cvičí i více než dvě hodiny podle přesně promyšleného plánu a díky těžkým vahám či přehnanému cardiu se riskují problémy se zády, klouby nebo dokonce zlomeniny. Zdravotní problémy jsou však často jen vrcholem ledovce. Horší je to nekonečné honění se za krátkou dávkou serotoninu, vysněnou postavou a pocitem být „dost dobrý“. Ten ovšem často nepřichází. Stále více lidí trpí tzv. body dysmorfií, poruchou vnímání vlastního těla, která může vést k mentálním problémům.
O to se z velké části postarala také současná doba médií. Sociální sítě a fenomén fitness influencerů se staly nezanedbatelným prvkem této kultury. Na telefonech je celá společnost nalepena téměř nonstop, přičemž je vystavena neskutečnému množství obsahu. Ty často způsobují zkreslené představy o realitě, se kterými se jak fitness nováčci, tak zběhlíci nedobrovolně srovnávají. Vždy jde mít větší ruce, užší pas, lepší zadek… Ano, cvičením lze určité aspekty postavy pozměnit. Velkou roli ovšem hraje i genetika.
Lidé často zapomínají, že ve skutečnosti jde jen o představení na digitálním pódiu. Nevidí tak za tím jen dobrý úhel, nebo chytrou editaci.
Digitální transformace fitnessu a jeho etika
Nemluvě o tom, že se za „fitness influencera” označuje pomalu každý druhý návštěvník fitka. Stačí kamera, pár záběrů, trochu štěstí a profil může zaznamenat tisíce zobrazení a liků. Populárním trendem, který do prostor posilovny dostává stále více lidí, je právě „sledování mé gym cesty“. Osobního trenéra si samozřejmě každý dovolit nemůže, takže sledovat a učit se z chyb jiných může být výhodou. Své služby a rady ovšem stále více nabízejí úplní začátečníci, či dokonce děti, disponující právě určitou genetickou výhodou.
S tisíci sledovateli přichází i určitá zodpovědnost a ještě větší tlak na dokonalou postavu. Tito influenceři se stávají novými vzory pro své sledovatele a „nemohou si dovolit zklamat”. Bohužel tato skutečnost vede k photoshopování postav a klamání svých fanoušků. Přestože někteří by popsali svá těla jako dokonalá, i oni sami se stávají oběťmi porovnávání a tělové dysmorfie. Za účelem prodeje svých cvičebních plánů, produktů a zvýšení čísel se tak uchylují k těmto nekalým krokům.
Tyto úpravy se jim v poslední době nevyplácí v podobě „photoshop odhalovačů”, kteří ukazují zeditovaná místa a vybízejí lidi, aby všemu hned nevěřili. Některým to přijde jako kruté řešení a zničená kariéra, avšak inspirace lidí by neměla být založena na lži. Stále více lidí se ve fitness centrech začíná cítit nepříjemně. Můžou se třeba octnout na videích těchto influencerů, kde se můžou stát často i terčem posměchu. Stalo se z gymu místo, kam se přestává chodit zlepšovat a kde se již nelze cítit komfortně?
Proti tomuto začínají postupně bojovat některé profily fitness příslušníků, kteří se snaží ukázat realitu cvičení. Jak vše záleží na dni, hormonální bilanci, stravě, světle či úhlu fotky a že je v pořádku, když nejsi se svým tělem každý den spokojen. Podporují návrat k původní myšlence cvičení pro zdraví, naplnění energií a radost. Začít cvičit je pro mnoho lidí strašidelný první krok už z principu, avšak vidina posměchu na internetu jej ještě několikanásobně zhoršuje. Je důležité udržet si nejen zdravý postoj ke cvičení, ale i zachovat respekt vůči nováčkům a nenormalizovat aroganci a zesměšňování.
Zdroje:
https://wersports.com/blogs/news/when-did-gyms-become-popular
https://www.uclahealth.org/news/do-fitness-enthusiasts-really-need-supplements
https://www.exercise.com/grow/why-the-fitness-industry-is-growing/
JAK CITOVAT?
IVOVIČ, Anica. No pain, no gain aneb začíná být gym trend víc pain než gain? THEIN, Filip, editor. In: Markething [online], 2024. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/no-pain-no-gain
