Konec reklamy na čůrací panenky?

V posledních dnech médii proběhly zprávy hned o dvou rodících se návrzích na legislativní změny, které se týkají televizní reklamy. První z nich je návrh poslance Václava Mencla (ODS) na omezení hlučné reklamy, druhou pak návrh místopředsedkyně Sněmovny Kateřiny Klasnové (VV) na úplný zákaz reklamy v dětských pořadech.

Podle první novely by musela být reklama nově stejně hlasitá jako zbylý obsah televizného vysílání. V případě porušení by pak hříšníkům hrozily pokuty od desíti tisíc do pěti milionů korun. V tomto případě by televizní společnosti i zadavatelé reklamy měly být spíše rádi. Pro drtivou většinu lidí je již samotný reklamní break nanejvýš iritující a v kombinaci s jeho ohlušujícím nástupem vytváří jasný behaviorální pokyn zvednout ovladač a v tolerantnějším případě televizi alespoň ztišit, v radikálnějším pak úplně ztlumit nebo přepnout na jiný kanál.

V případě druhém už můžou obě strany docela zaplakat. Televize by v dětských vysílacích blocích zřejmě musely zcela zrušit reklamní breaky. Na první pohled skvělý nápad, z něhož musí mít radost zejména dětští psychologové. Dětský divák ještě nemá vytvořenou obranyschopnost proti persvazivním reklamám a informace podávané v televizi, reklamu nevyjímaje, přijímá nekriticky a inzerované produkty pak vytrvale vyžaduje na rodičích. S touto navrhovanou změnou se však pojí několikero aspektů, které je rovněž potřeba zmínit.

Bez reklamy, bez pohádek

Za prvé – co je to vlastně dětský pořad? Jsou to jenom večerní a ranní animáky? Nebo to jsou všechny pohádky? V prvním případě bychom přišli o kultovní reklamy na čůrací panenky, horské dráhy a barbíny, v druhém případě bychom měli Vánoce bez reklam. Sen spousty diváků, noční můra televizních společností a zadavatelů.

Za druhé – podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) by se ale zákon týkal pouze televizí, které získaly vysílací licenci v ČR. Pro zahraniční televizní kanály s registrací pro převzaté vysílání  jako dětské stanice Minimax či Disney Channel by neplatil. Nebyla by to tedy pouze diskriminace tuzemských stanic (Nova, Prima, TV Barrandov…) a jakési polovičaté řešení problému?

Za třetí – zákaz vysílání reklam v dětských pořadech by zákonitě vedl k omezení vysílání dětských pořadů. Proč by soukromá televizní společnost vysílala pořad, ze kterého by nemohla generovat zisk. Společně s reklamou by tak mohly vymizet i samotné dětské pořady.

Když to tedy shrnu, první návrh není nic proti ničemu. Běžný divák ušetří nervy, televize nepřijde o sledovanost, zadavatel zvýší šanci na alespoň pasivní doručení svého reklamního sdělení a poslanec si polepší v žebříčku oblíbenosti. Druhý návrh, nutno dodat lehce populistického rázu, zní na první pohled naprosto úchvatně. Pakliže se ale nad ním a jeho možnými dopady trochu zamyslíme, vidíme, že to zase taková hitparáda být nemusí. Určitě bude zajímavé sledovat další vývoj a my vás o něm budeme informovat.

Současná podoba zákonu o dětské reklamě:

ZÁKON 40/1995 Sb. ze dne 9. února 1995 § 2c

Reklama nesmí, pokud jde o osoby mladší 18 let,

a) podporovat chování ohrožující jejich zdraví, psychický nebo morální vývoj,

b) doporučovat ke koupi výrobky nebo služby s využitím jejich nezkušenosti nebo důvěřivosti,

c) nabádat, aby přemlouvaly své rodiče nebo zákonné zástupce nebo jiné osoby ke koupi výrobků nebo služeb,

d) využívat jejich zvláštní důvěry vůči jejich rodičům nebo zákonným zástupcům nebo jiným osobám,

e) nevhodným způsobem je ukazovat v nebezpečných situacích.

Zdroj náhledové fotografie: calorielab.com/news/2008/06/15/too-much-screen-time-not-enough-activity/