Média

Je televize mrtvá? Lineární televizní vysílání a jeho (ne)jistá budoucnost v éře streamovacích platforem

Published on 16. listopadu 2022

Kdy jste se naposledy dívali na televizi? A tím nemyslíme Netflix, HBO Max, Disney +, Apple TV, ani žádné další online platformy. Máte vůbec doma televizní obrazovku –⁠ nebo je to přežitek, na jehož vlastnictví nedají dopustit starší generace? Má CEO Netflixu Reed Hastings pravdu v tom, že lineární televize zažívá svou poslední dekádu?

Linearita v televizním vysílání představuje skutečnost, že jeden pořad je následovaný druhým dle stanoveného programu, který diváci nemohou ovlivnit. Opakem je nelinearita, která představuje pro diváka relativní volnost v tom, na co zaměří svou pozornost a kdy. Může si z nabídky pořady vybírat, zastavovat či posouvat zpět, přetáčet nebo přeskakovat.

Časy se mění

Když jsme byli malí, byla pro nás televize vším. Posadili nás k ní, když zrovna vysílali Kouzelnou školku, protože věděli, že od nás bude na chvíli pokoj. Závěrečná znělka Večerníčku znamenala, že je čas jít spát. Ze školy jsme chvátali domů, abychom stihli náš oblíbený seriál a zpaměti jsme znali všechny jeho vysílací časy. Se sourozenci jsme se zpravidla před osmou večer hádali, jestli Prima nebo Nova a rodiče nás u toho okřikovali, protože jim ještě neskončil sport, zprávy nebo počasí. Vyrůstali jsme v prostředí lineárního televizního vysílání, kdy samozřejmostí bylo, že dokud jeden pořad neskončí, nedoběhnou mu titulky a nekonečné reklamní upoutávky, není možné začít koukat na pořad následující. Doba se ale změnila.

Kolik účtů máš, tolikrát jsi člověkem

Zaměříme-li se na současnost, zjistíme, že linearita rozhodně není jedinou možností. Na televizních ovladačích nalézáme tlačítka, která nás zavedou na streamovací platformy a kdo přes víkend nebinge-watchnul Dahmera či nezhltnul nejnovější díl Rodu draka, jako by nebyl.

Přestože všechny platformy poskytují v podstatě stejné služby, platit si účet na více než jedné z nich se stalo normou. Data z USA ukazují, že průměrně mají uživatelé účty na čtyřech streamovacích platformách.

Množství platforem, nabízejících systém VoD (Video od Demand), který divákům umožňuje sledovat videa dle vlastního výběru a bez předepsaného programu, navíc stále narůstá. V roce 2019 k nim přibylo například Disney+. Bob Iger, bývalý CEO společnosti Walt Disney, si je narůstající konkurence v této oblasti vědom: „Nemyslím, že všichni streameři jsou rovnocenní. Myslím, že ne všichni to zvládnou.“ Zároveň má ale jasný názor i na budoucnost lineárního vysílání: „Lineární televize a satelit směřují k velké propasti a postupně budou odsunuty. Nevím, kdy se to stane, ale stane.“

Podobného názoru je i současný co-CEO Netflixu Reed Hastings, který si navíc troufnul odhadnout i přibližný čas zániku. Při nedávném projednávání finančních a odběratelských výsledků Netflixu se nechal slyšet, že „během příštích pěti až deseti let rozhodně nastane konec lineární televize.“ Jakkoli jsou predikce těchto dvou pánů odvážné, je namístě je zvážit.

Televize nad zlato?

Existuje nespočet studií zabývajících se konkrétním počtem minut, které divák stráví sledováním lineárního vysílání či streamovacích platforem. V jakém poměru se tyto údaje za poslední sledovaná období liší také závisí na mnoha faktorech. Zejména se začátkem ruské agrese na Ukrajině byly televizní obrazovky zaplavovány nejnovějšími zprávami o vývoji válečné situace, pro jejichž souhrn se diváci právě na tradiční média často obraceli. Počet minut strávených u televize tedy vzrůstal, podobně jako během pandemie Covidu-19.

Aktuální situace na Ukrajině a její mediální obraz nás přivádí hned ke dvěma důvodům, které zatím lineární televizní vysílání drží naživu. Prvním z nich jsou živé přenosy a reportáže, které divákovi jednoduše naservírují všechny kýžené informace z pohodlí jeho gauče. Divák je tak nemusí hledat na sociálních médiích nebo pročítat internetová zpravodajství.

Druhým a navazujícím důvodem je potom důvěra. Televize je stále významná v kulturní struktuře mnoha zemí a její nemalou součástí bývá zpravodajství. Jakkoli tedy již nemusí být na prvním místě při volbě zábavních programů, co se týče velkých událostí typu právě současně probíhající války, v myslích mnoha diváků stále zaujímá přední příčku.

V oblasti běžného sledování filmů a seriálů mají diváci ještě třetí důvod, proč zůstat u linearity. Bývalý manažer projektu digitalizace Pavel Hanuš z České televize má jasno v tom, proč je televize v některých domácnostech stále klíčová: „V průběhu let jsem o tom mluvil s mnoha lidmi a můžu říct, že běžný člověk nemá chuť někde něco aktivně hledat. Jednoduše si pustí televizi a dívá se na obsah. To mu umožňuje pouze lineární televize.“

Lze ji tedy chápat jako způsob pasivní konzumace obsahu, který si divák stanovuje sám jen do určité míry. Přepíná mezi nabízenými programy a čeká, dokud ho některý nezaujme. To nevyžaduje tolik přemýšlení, kolik by bylo potřeba pro výběr obsahu na streamovacích platformách, a divák tedy může relaxovat.

Každému z nás se jistě někdy stalo, že si připravil večeři a než si na Netflixu vybral vhodný pořad, jídlo už bylo v lepším případě studené, v horším snědené během hledání. Obyčejnou televizi si prostě jen pustíte a rovnou můžete jíst.

Takže?

V současnosti to vypadá, že předpovědi Hastingse i Igera jsou trochu unáhlené, a běžná televize si své diváky stále drží. Při volbě mezi ní a streamovacími platformami jde převážně o to, zda se rozhodneme sledovat obsah, který nás opravdu zajímá, či jen relaxovat a „mít vypnuto” – zatímco televize je zapnutá. Vyvolení zvládají obojí najednou.

Jak citovat?

KLIKOVÁ, Markéta. Je televize mrtvá? Lineární televizní vysílání a jeho (ne)jistá budoucnost v éře streamovacích platforem. ROHLÍČKOVÁ, Františka, editor. In: Markething [online], 2022. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/je-televize-mrtva-linearni-televizni-vysilani-a-jeho-nejista-budoucnost-v-ere-streamovacich-platforem.