Prezentace umělců se přesouvá do virtuálního světa aneb jak pracují malíři v digitální době 

Malířství je jedno z nejstarších řemesel a jako forma umění je tu s námi dlouhá staletí. Stejně jako se vyvíjí společnost, vyvíjejí se i samotní umělci. Nejen sociální sítě, ale i nové technologie jako virtuální realita neustále mění jejich možnost prezentace a otevírají jim řadu nových možností. O přístupu k sociálním sítím a o umění v moderní době se pro Markething.cz rozpovídali umělci Jan Kaláb a Filip Šícha.

Oba malíři byli vybráni do kampaně Creators of Tomorrow společnosti Meta, která podporuje kreativní a inspirativní tvůrce na sociálních sítích. Oba se živí výtvarným uměním, nicméně jejich přístup je lehce odlišný. Jan Kaláb, ačkoliv je o pár let životem ostřílenější než jeho mladší kolega, má svoji tvorbu výrazně spojenou s moderními technologiemi a zkouší stále nové možnosti, které mu tyto technologie nabízejí. Oproti tomu mladší Filip Šícha nedá dopustit na staré dobré plátno a štětec. „Já jsem spíše tradiční umělec, občas o digitál zakopnu, ale jsem v tom old school,” říká Šícha o své tvorbě.

Jan Kaláb už v dubnu minulého roku vydražil své NFT (virtuální) dílo s názvem Lost Ultramarine Shell za více než půl milionu korun a dále se snaží objevovat možnosti, které virtuální realita přináší. „Virtuální realita s uměním do sebe totálně zapadají. Je to další nástroj a možnost, jak zachycovat svoje nápady a myšlenky. Socha nemusí být vytvořena jen z kamene, ale může být i virtuální,” přibližuje Kaláb. Meta má podle Jana dobře našlápnuto k tomu být hlavním nosičem virtuální reality, nicméně konkurovat jí může Google. „Sociální médium je trošku něco jiného než informace, co hledáme na googlu. Takže si dokážu představit, že se to bude prolínat.”

Jednou z věcí, která jde s virtuální realitou ruku v ruce, je podle Kalába NFT. „Chtěl bych udělat virtuální sochu, která by byla geolokačně uchycena v reálném prostoru a prezentovat ji jako originál, aby ji někdo mohl koupit. NFT budoucnost má, problém je, že kryptoměny jsou tak volatilní, že jejich hodnota strašně lítá. V momentě, kdy se tohle stabilizuje, tak to podle mě bude v pohodě. Ta idea blockchainu a zápisu originality souboru si myslím, že do budoucna bude nezbytný skoro pro cokoliv, ale nyní je to ještě takový divoký západ. Až se tohle ale protřídí, tak to bude běžná součást certifikátu originality.” 

Nad formátem NFT přemýšlí také Filip, nicméně jejich největší boom je podle něj už za námi. „Ten největší peak byl tak rok zpátky, kdy všichni investovali do NFT, a teď to trošku opadlo. Během pandemie byly například aktivní virtuální galerie, ale myslím, že když má člověk originální dílo před sebou, tak je to něco, co se nedá úplně nahradit. Ani za 10 až 20 let to nebude na takové úrovni, aby z toho měl člověk stejné pocity.”

Oba umělci se shodují na tom, že naprosto zásadní je pro ně prezentace jejich tvorby na sociálních sítích, především pak na Instagramu. „Mám tam přímý kontakt s lidmi a nebýt mých sledujících, kteří si ode mě umění kupují, tak bych se neuživil. Nepracuju přes kurátory, ale vždy na sociálních sítích představím nový kousek, dám ho na web a pak si to někdo koupí,” přibližuje svoji práci Filip Šícha. Ten se snaží být na svých sociálních sítích hlavně autentický. „Někdy se například opiju v ateliéru, mám tam nějaké emocionální výlevy a pak to dám na stories. Tak si myslím, že se to lidem líbí. Nedávám tam žádnou pózu. Nevadí mi, že se třeba můžu ztrapnit.” 

Prezentaci na sítích bere jako nedílnou součástí své práce také Kaláb. „To, že má někdo více followerů, neznamená, že je lepší umělec než ten, kdo jich má méně. Jde ale o to, že všichni galeristi a sběratelé se na umělcův Instagram dívají. Člověk se tam musí prezentovat. Když tam není, tak to neznamená, že není umělec a nikdo ho nebude kupovat, ale určitě je lepší o sobě dávat vědět.”

Jan navíc může porovnat dnešní dobu s dobou bez sociálních sítí, jelikož se na svoji uměleckou dráhu dal ještě v době, kdy byl internet v začátcích. „Když jsme dělali graffiti, tak to bylo to sociální médium. Člověk psal své jméno po městě a viděli to kolemjdoucí. Zatímco teď se veřejný sektor přesunul na sítě. Lidi se spíše dívají do mobilu, než aby se dívali kolem sebe, nebo aby tam hledali nějaký street art. Prezentace jde do virtuálního světa. To je ten největší rozdíl od dob, kdy jsem začínal.”

Jak citovat?

Komárek, Jiří. Prezentace umělců se přesouvá do virtuálního světa aneb jak pracují malíři v digitální době. THEIN, Filip, editor. In: Markething [online], 2022. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: https://markething.cz/umeni-se-presouva-do-virtualniho-sveta