Inspektoři se vrhli na reklamu na auta. Motorky a čluny můžou být v pohodě

Přestože zákon přikazuje výrobcům aut v reklamě zveřejňovat údaje o spotřebě a emisích už od roku 2001, teprve nyní podle právníka Filipa Wintera začala Česká obchodní inspekce zabývat jeho dodržováním. Jenže co je vlastně ona “reklama” – a co je “auto”? Proč se během desetileté praxe ustálilo, že zatímco v televizní reklamě údaje uvedeny být nemusejí, v tištěných letáčcích ano? Filip Winter, který přednáší právo a etiku v marketingové komunikaci na FSV UK, rozebírá právní výklad v novém čísle Strategie.

Co říká zákon o reklamě na auta?

“Základem české právní úpravy je evropská směrnice 1999/94/ES, která – jak je zvykem – je bohužel velmi nekvalitně implementovaná. Tato direktiva byla převzata do zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích. V tomto zákoně se doslova stanoví, že „výrobce je povinen zajistit, aby v propagačním materiálu k nově vyrobenému osobnímu automobilu byly zřetelně uvedeny údaje o spotřebě pohonných hmot a emisích CO2 obsažené v osvědčení o homologaci typu tohoto vozidla a v případě uvedení alespoň dvou typů nově vyrobených osobních automobilů i údaje o spotřebě pohonných hmot a emisích CO2 pro všechny typy nově vyrobených osobních automobilů nebo srovnání jejich spotřeby pohonných hmot“.

Co je to reklama?

Zatímco ovšem směrnice vyžaduje tyto informace pouze u „promotional literature“, naši zákonodárci ji rozšířili na veškeré „propagační materiály“. „Propagační literaturou“ se podle směrnice rozumí veškeré tištěné materiály používané při prodeji automobilů, reklamě na ně a jejich podpoře u veřejnosti. Zahrnuje přinejmenším technické příručky, brožury, reklamy v novinách, časopisech a obchodní tiskoviny a letáky.

Je ovšem otázka, zda do pojmu „propagační materiály“ spadá i televizní a jiná „nemateriální“ reklama – tu ale směřujme na odborníky z oblasti propagace. Právníci a shodně i praxe prvých let plnění zákona usuzují, že o propagační materiály v tomto případě nejde. Jinými slovy: údaje o spotřebě a emisích nemusejí být uvedeny v televizní, rozhlasové, internetové a jiné „nehmotné“ reklamě, musejí být pouze v reklamních „materiálech“, tedy v reklamě existující v hmotné podobě (letáky apod.).

Jak se podle Filipa Wintera ustálila česká reklamní praxe v oblasti reklamy na auta v posledním desetiletí?

“Zákon se vztahuje jen na osobní automobily, nevztahuje se tedy na nákladní auta, na motorky ani na rolby, motorové čluny či generátory.
– Zákon se vztahuje jen na kampaně k novým autům, nevztahuje se tedy na kampaně k prodeji aut ojetých, zkušebních či předváděcích.
– Nelze-li nějakou reklamu spojit s konkrétním typem automobilu (imagové kampaně výrobců), nepodléhá rovněž žádné povinnosti, protože jde o kampaň k propagaci výrobce a nikoli k propagaci nově vyrobeného osobního automobilu.
– Je-li v kampani uvedeno (zobrazeno) více aut, je třeba uvést údaje o spotřebě pohonných hmot a emisích CO2 u všech prezentovaných vozidel.”

A pak že image je na nic – v tomto případě poslouží alespoň k šikovnému obejití zákona.

Zdroj titulního obrázku: www.connectcompute.com