Média
Hry jsou médium, ne jen hloupá zábava!
Počítačové hry nabízí mnoho prostředků jak otevřít důležitá témata a přimět lidi se nad nimi zamyslet. Interaktivita, vnoření se do děje, tíha rozhodnutí a další. Na následujících řádcích si na několika příkladech představíme, proč by hry měly být vnímány jako skutečné médium.
Pod pojmem počítačová hra si většina lidí představí duchaprázdnou zábavu a pokřivená těla sedící před zářícími monitory, zkrátka ztrátu času. Hry však patří mezi média stejným právem jako například kniha či film. Využívají však k přenosu sdělení navíc jiné výrazové prostředky a ony hry, které se pokouší publiku něco sdělit, nejsou většinou masově známé a mnoho prostoru nedostávají. Není se čemu divit, ve filmovém průmyslu zná také téměř každý blockbustery typu The Avengers a o například velmi zdařilém severském osobním dramatu Hon ví málokdo. Počítačové hry nejsou pouze Call of Duty, World of Warcraft, Halo a Fifa…
Mrtvých Palestinců 60, dobrý skóre! zdroj: kotaku.com
Počítačové hry disponují oproti jiným médiím obrovskou výhodou, jsou interaktivní. Samotné podílení se na tvorbě či ději herního světa poskytuje intenzivnější imerzi, tedy ponoření se díla, než například sledování filmových hrdinů na plátně. Autoři počítačových her dovedou tyto mechaniky využít a postavit hráče před rozhodnutí, která leží pouze na nich samotných, a oni poté ponesou následky. Představíme si několik zajímavých projektů na poli počítačových her, které se zdařile snaží přinést něco víc než pouhou prázdnou zábavu.
“Jdi do p***le, dcero!”
Na počátku roku 2012 byla uvedena kontroverzní nezávislá hra Oíche Mhaith (“Dobrou noc” v irštině), kterou si můžete zdarma zahrát zde. Dohrání hry nezabere víc než půl hodiny, a přesto ve vás zanechá velmi hlubokou stopu. A není divu. Hráč/divák vstupuje do role malé holčičky, dcery ve velmi nešťastné rodině. Oíche Mhaith je hra zabývající se šikanou v domácnosti, beznadějí, touhou po rodičovské lásce a smrtí. Díky herní imerzi pociťujete na vlastní kůži nenávist a filtrování vnitřních démonů rodičů, kteří ztratili oblíbeného syna a se svou dcerou žít nedokáží.
Táta s dcerou. zdroj indiegamemag.com
Je úžasné sledovat jakými všemi technikami se daří autorům komunikovat s hráčem. Smutný hudební podkres, depresivní herní prostředí a sprostá slova rodičů jsou pouze špičkou ledovce. Ona všudypřítomná bezmoc je reflektována například tak, že hráč v podstatě nemá jinou možnost průchodu hrou než slepě poslouchat a plnit rozkazy zlých rodičů, protože dcera chce, aby ji měli rádi, ač hráč postupně zjišťuje, že tento vztah zůstane jednostranný. Později vidíme, že dívenka začíná stejně nadávat své panence a kolotoč nenávisti se točí dál. Sdělení lze v této vcelku jednoduché hře nalézt mnoho. Zrovna tak jako velmi intenzivní zážitek.
Hodná holka. zdroj rockpapershotgun.com
Vystřílejte Gazu, prosím!
S tématem násilí ve hrách se setkáváme několikrát ročně. V případě militaristicko-politické satiry Raid Gaza! se ovšem jedná o setkání zcela odlišné. Herní principy jsou zde až komicky jednoduché a hru by dokázalo snad dohrát i batole, důležité však je trochu si při a po hraní popřemýšlet. Hráč dostává na povel velení izraelské základny v pásmu Gazy a jeho úkolem je rozmetání blízkého palestinského města, ze kterého občas vyletí doutnající zastaralá raketa.
311:1, takový poměr musí pochválit i premiér Netanyahu zdroj:newgrounds.com
Naopak “náš” generál má k ruce neomezený kapitál – když peníze dojdou, stačí zavolat vládě a ta s přáním příjemného bombardování pošle miliony. Hráč posílá jednu raketu za druhou a pouze sleduje, jak na ukazateli rychle nabíhá počet mrtvých Palestinců proti takřka nehybném číslu mrtvých Izraelců. Absolutní dominance, pochvala za zásah nemocnice atd. Jistě, hra je plná nadsázky a přehánění. Na druhou stranu nabízí také jinou formu otevření otázky bojů na Blízkém Východě než běžná zpravodajství.
Speciální úkol pro čtenáře: Pokud vás po dohrání pětiminutové hry napadne stejná otázka jako autora článku (Co když během těch 5 minut nezabiju žádného Palestince? Ozve se famfára a budu pochválen?), napište poté do komentářů pod článek, zda tomu tak skutečně je.
Emergentní interaktivní poezie…ehm, cože?
Po šikaně dětí a masovém zabíjení Palestinců přijde vhod trocha příjemnějších prožitků. Velmi originální a zajímavá kombinace poezie, vizuálna a herního děje byla představena v “básni-hře” Today I Die.
Today i shine/die? zdroj: indiegames.com
Hráč mění slova v předepsaném verši, čímž dostává zcela jiný význam a tyto změny se také promítají do dění na obrazovce. Postupně nabírá tato proměna na intenzitě a skládá dohromady krásný obrázek. Tato hra demonstruje, jak krásným zážitkem může být 10 minut strávených nad krátkou hříčkou plnou originality a prožitku. Today I Die bývá občas nazývána emergentní interaktivní poetickou hrou, s čímž nelze než souhlasit. Jedná se o nádherné skloubení několika výrazových forem dohromady a funguje perfektně.
Vyzkoušejte těchto několik her a třeba se začnete na počítačové hry dívat o trochu jinak než doposud. Pokud by vám tyto 3 nestačily, zavítejte například na stránky www.newgrounds.com nebo www.ludomancy.com.
Zdroje:
http://www.newgrounds.com/portal/view/476393
http://www.newgrounds.com/portal/view/585928
http://www.rockpapershotgun.com/2011/12/19/reprogramming-the-dog-oiche-mhaith/
http://www.indiegames.com/2011/01/today_i_die_again_is_free_for.html
http://www.ludomancy.com/games/today.php
Švelch, Jaroslav. Jak se hra vyjadřuje? [online]. Dostupné z: http://prezi.com/htmqwnp2vkcf/jak-se-hra-vyjadruje/.
Zdroj náhledového obrázku:
http://www.blogemup.se/wp-content/images/today-i-die.jpg
Jak citovat tento článek:
KOLEK, Ondřej. Hry médium, ne jen hloupá zábava! Markething [online]. 2. května 2013 [cit. 2013-05-02]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/hry-jsou-mediu…-hloupa-zabava.
