Feri a Facebook aneb komunikace politika nové doby

Dominik Feri v roce 2012 založil na Facebooku stránku Teplitz-Schӧnau a částečně díky ní se stal 7. listopadu 2014 radním v Teplicích. V letošním roce Dominik přitáhnul pozornost mimo jiné k česko-německému pohraničí založením stránky Sudety – nejkrásnější místo v pekle. Nelítostný tón zabral, sluší se ale na radního takto komunikovat?

„Dřív jsem býval fakt introvert, moc jsem se s lidma nebavil,“ říká devatenáctiletý kluk, který se přes noc stal nejmladším radním v České republice a pozornost, jež na sebe strhává, je mu více než milá. Od doby, kdy se Feri cítí v Radě statutárního města Teplice jako ryba ve vodě, dostává pozvánky na nejrůznější setkání, akce, projekty a konference. Na 2. přípravném setkání Pražského studentského summitu, kde byl hostem, jsme se ho zeptali na jeho přístup k sociálním sítím a politice.

Dominik Feri přednáší na téma mladí v politice

Na Facebooku máš 2500 přátel. Jakou má pro tebe takový počet hodnotu?

Já si přidávám zajímavé lidi, tím pádem můžu čerpat informace z různých zdrojů a mám pokrytí úplně všeho. Jsem třeba ve skupinách o myslivosti a zároveň mám v přátelích bulvární novináře. A současně se sám snažím nějaký obsah tvořit. Přátel mám dva a půl tisíce a sledujících skoro deset tisíc, a to se docela hodí. Člověk pak může postovat kdejaké pí*oviny, ale samozřejmě přispět i dobrými věcmi, kterými lidi oslovím. Když vidím dobrý projekt, stačí ho posharovat, dát o něm vědět a takhle ho podpořit.

Většina osobností v politice takto nepřemýšlí.

Záleží, jak si to koncipuješ. Dost politiků postuje na Facebook dlouhé, nezáživné traktáty o kravinách, ale já se snažím to krátit. Vždycky jsem to krátil na takové to vtipné jádro a teďka jsem začal koketovat dokonce s Twitterem a to tě nutí ještě k větší telegrafičnosti. Myslím si, že to může fungovat. Ale u mě je to dost specifické. Když jsem „korunovaný král“ sociálních sítí, tak tam musím ten obsah sunout. Ale je to cesta pro každého politika. Vytvořit si osobitý styl a snažit se lidi oslovit.

“Člověk může postovat kdejaké pí*oviny, ale samozřejmě přispět i dobrými věcmi.”

 V rámci kampaně, která by třeba mohla v budoucnu přijít, bys rád komunikoval právě skrz  Facebook, Twitter?

Rozdíl je kampaň v Teplicích, na kraji, celostátně, atd. V mém případě jde ruku v ruce používat sociální sítě a  zároveň chodit mezi lidi. U komunálu je to určitě dost o osobním kontaktu. Ale Facebook je super. To mi třeba  psala jedna holka z těch nejdivočejších Sudet, někde u Rumburku, že: „Díky bohu, že existuje ten Facebook,  jinak bych se tady cítila úplně sama.“ Já se jí vůbec nedivím, ona se tam jako sluníčkářka musí cítit naprosto samotinká.

 Jak vnímáš hejty na Facebooku vůči své osobě?

Já jsem s tím naprosto v pohodě, na to si člověk tak zvykne, že už si to ani nějak nepřipouští. Já jsem někdy  v minulosti řekl, že kritika je dost plytká záležitost. Ale já to míním tak, že ty hejty jsou bezobsažné. Když ti  někdo napíše: „Seš čů*ák!“, tak to nemá žádnou výpovědní hodnotu. Když ti ale ten člověk konkrétně napíše,  že tady v tom případě jsi udělal chybu, tak už se tím musím zabývat.

 Nevidíš moc velký kontrast mezi funkcemi, které zastáváš? Radní v Teplicích vs. správce  facebookové stránky Sudety – nejkrásnější místo v pekle. Neměl bys dodržovat nějakou stereotypní konzervativnost u jedné funkce, která je v rozporu s tou druhou, kde vystupuješ dost ostře?

To, že jsem devatenáctiletý radní statutárního města, je už ze své podstaty nonkonformní. Já si v politice snažím vybudovat vlastní cestu, jakkoli pateticky to zní. Sám pro sebe politiku objevuju, protože nevím, jak na to, a tak nějak heuristicky zkouším, co jde a co ne. Občas se spálím, a proto se mi o tom i těžko mluví, jde to těžko předat. Myslím, že každý by si k tomu měl nějak po svém přijít, pakliže nechce být zatuhlý, konformní, konzervativní politik.

Při čem ses třeba spálil a zjistil, že takhle to nepůjde, že to tak nefunguje?

Třeba u těch Arabů v Teplicích, kdy jsem zjistil, že nemá cenu být stoprocentně trollící a ironický, ale že je fakt nutné být konstruktivní a že je nezbytné předkládat relevantní a faktické informace a následně jsem zjistil, že nemá cenu ani to. Že ta diskuze už je tak prosta faktů, že to nejde.

“Chci zapojovat mladé lidi do veřejného dění.”

Lákalo tě vždycky vstoupit do politického života?

Vůbec. Já jsem dost skeptický, vůči těm, kteří už ve třinácti říkají: „Já bych chtěl být politik,“ a už znají rozpočet, složky rozpočtu, protože jsem to sám neprožil a přišel jsem k tomu jako slepý k houslím. Jsem za to rád, protože tady ten způsob ukazuje, že jsem si k tomu vybudoval cestu přirozeně, že je to zcela autentický. Ten zájem ve mně je a je založený přímo na mé osobnosti. Já se rád vyjadřuju k věcem, rád se podílím na veřejném mínění. Snažím se tu společnost nějak kultivovat, nějak ji pěstit. Od těch patnácti to byla vlastně strašná jízda a za chodu si to člověk ani neuvědomí, ale pak zjistí, že už je někde úplně jinde.

A co Sudety – nejkrásnější místo v pekle? Jaké máš s touto facebookovou stránkou úmysly, cíle do budoucna?

Obávám se, že prozatím se tvůrčí potenciál vyčerpal. Plánuju je ale před krajskými volbami zase nakopnout, a lidi tak informovat. Chci dokumentovat tvářnost svého domovského regionu čili Sudet, a to mi zabere dost času.

Kde se za pár let vidí Dominik Feri?

Vidím se v Praze jako koncipient. S kamarádem taky plánujeme vytvoření spolku pro mladé politiky. Teď jsou ale moje priority takové, že chci zapojovat mladé lidi do veřejného dění. Chci se s nimi bavit individuálně, ale taky přednášet a samozřejmě agitovat na Facebooku. Navíc být při tom všem nenásilně vtipný a zároveň smrtelně vážný.

Jak citovat tento článek?

SURÁ, Barbora. Feri a Facebook aneb komunikace politika nové doby. Vojtěch MATĚNA editor. In: Markething [online],  2015. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z http://www.markething.cz/feri-a-facebook-aneb-komunikace-politika-nove-doby

Zdroje fotografií:

Zdroj náhledového obrázku: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=1170003169678254&set=a.330741923604387.85695.100000057466024&type=3&theater

Ostatní fotografie pořídila Iva Gejdošová a Monika Mléčková