Komunikace
Zákaz předvolební reklamy na billboardech?
Tento týden prošel Senátem do druhého čtení návrh zákona o zákazu předvolební reklamy na nosičích větších než 8 metrů čtverečních, tedy například na billboardech. Jsou vůbec tyto velkoplošné předvolební reklamy efektivní? Můžeme čekat větší elektronizaci předvolebních kampaní? A jak jsou čeští politici aktivní na sociálních sítích?
Málo za hodně
Hlavním motivem pro navržení zákona byla nízká informační hodnota volebních hesel, na jejichž základě se zodpovědný volič nemůže k ničemu rozhodnout, a vysoké finanční náklady na velkoplošnou reklamu, které zatěžují rozpočty předvolebních kampaní. Obsah sdělení předvolebních sloganů je opravdu ve většině případech nulový. Nebo jste si snad něco konkrétního, politiky se týkajícího, představili například pod sloganem „Rozbal to!“ na webových stránkách „Rozbalme to“ a pro ujištění toho rozbalování ještě s dalším heslem „Nebojíme se to rozbalit“? Strana by do budoucna ještě mohla udělat kampaň „Zabalme to“ s heslem „Nebojíme se to zabalit!“.
Efektivita předvolebních billboardů
V návrhu zákona je zmíněno, že předvolebním billboardům už málokdo z voličů věnuje pozornost. Mezi českými marketingovými experty panují názory, že politici se drží billboardů ze setrvačnosti, předvolební velkoplošné reklamy jsou voličům k smíchu, což působí kontraproduktivně, a že jsou často nepovedené, tudíž neefektivní. Billboardy však efektivně zvyšují povědomí o politických stranách, což je zejména přínosné pro ty nově založené. Rozhodnutí ale nevyvolávají, spíše utvrzují již rozhodnuté voliče. Tak i tak chtějí voliče zaujmout na první pohled v řádu pár vteřin, což často vede k jakémusi emočnímu útočení pomocí roztomilých miminek, rodinek, pejsků a sexy nočních košilek.
Vzpomínáte si na tyto billboardy? Aneb když nemáte miminko, tak tam dejte pejsky. Když nemáte pejsky, tak tam prostě nedávejte nic.
Jaké další zákony chtějí zkomplikovat život politickým stranám?
V posledních letech se objevuje čím dál tím více zákonů ohledně regulací voleb a reklamy. Příkladem je návrh zákona o omezení rozpočtu volební kampaně, zákon o zákazu billboardů na dálnicích či silnicích I. třídy a nově i návrh zákona o omezení financování politických stran, který by měl omezit vliv sponzorů na politiku a výsledky voleb. Boj s billboardy jako takovými se v Česku komplikovaně táhne už několik let. Boj s prázdnými politickými hesly na billboardech jsme tu ale ještě neměli. Za to tu máme protestující reklamní agentury, lobbující poskytovatele velkoplošných reklam, ale i politiky, kteří budou dělat vše proto, aby návrhy zákonů neprošly nebo se při nejmenším pozměnily. Pochybnosti o tom, z jakých finančních prostředků politické strany zaplatily nákladnou outdoorovou kampaň, jsou přitom v Česku skoro tradicí, která jen tak neuvadne.
Bizarní billboard s bizarním heslem od ČSSD
Využití „těch internetů“
V případě zázraku v podobě přijetí těchto návrhů zákonů by musely strany a kandidáti hledat méně finančně náročné způsoby, jak se přiblížit k voličům. Jedna z možností je větší elektronizace volební kampaně, než byla doposud. Tedy využití internetu jako hlavního způsobu komunikace s voliči i médii. PhDr. Jan Kubáček napsal o této formě kampaně: „Ukazuje se, že přináší efektivní a méně náročný prostředek komunikace s voliči. (…) Významnou roli zde mají i další nové prostředky komunikace – sociální sítě, mobilní marketing, předvolební zprávy na mobilní telefony, ingame advertising aj.“
Na on-line (neúspěšnou) kampaň se zaměřili předminulý rok občanští demokraté, kteří využili billboardy výhradně k tomu, aby na ně dali twitterový hashtag #Volím_pravici. Pokud si pro zajímavost toto najdete nyní na Twitteru jako nickname profilu a ne jako hashtag, vyskočí na vás jakýsi profil s jediným tweetem #honim_levici..
Předvolební billboard ODS s hashtagem
Aktivita politických stran a politiků na sociálních sítích jako je např. Facebook a Twitter poslední dobou roste. Účet na Facebooku mají dnes již všechny politické strany. Společnost Socialbakers poskytuje žebříčky o tom, kdo z politiky vévodí Facebooku a kdo zase Twitteru. Na serveru Twiplomacy se můžete například dočíst, že naši členové vlády nebyli zrovna nejrychlejší v založení si účtu na Twitteru. Server také poskytuje informace o tom, kdy přesně si kdo založil účet, kolik tweetů kdo napsal, kolikrát komu kdo odpověděl atd.
Otázkou zůstává, jak dlouho bude trvat valné většině voličů přesunout se na „ty internety“, kde by z vlastní iniciativy četli všechny volební programy a následně šli k volebním urnám místo pouhého lajkování. České politické strany ještě nejsou zcela zaběhnuté v on-line komunikaci. Bude zajímavé pozorovat, s jakým úspěchem se elektronizace volební kampaně bude v Česku dále vyvíjet.
Kdo si počká, ten se dočká
Pokud návrh zákona o zákazu předvolební reklamy neprojde, alespoň doufejme, že nás politici a kandidáti ušetří billboardů typu Laury Janáčkové. Nad souvislostí sloganu „Láska, sex a politika“ a nápisu „Volím Lauru do Senátu“, který skoro vypadá, že je napsaný vlastní krví, se člověk raději nechce zamýšlet. Trochu té estetiky by neuškodilo. Nyní můžeme jen čekat, čím nás kandidáti v nadcházejících krajských a senátních volbách zase překvapí.
Jak citovat tento článek?
VEBEROVÁ, Klára. Zákaz předvolební reklamy na billboardech? SÝKORA, Ondřej editor. In: Markething [online], 2015. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z http://www.markething.cz/zakaz-predvolebni-reklamy-na-billboardech
Zdroje
http://www.senat.cz/xqw/webdav/pssenat/original/77286/64978
http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=10&IS=5592&D=11.11.2015#b16303
http://www.vaclavlaska.cz/novinky
http://knihy.abz.cz/imgs/teaser_pdf/4449788024740133.pdf
http://politickymarketing.com/infografika-politicke-strany-facebooku-2014
Zdroje obrázků
Zdroj náhledového obrázku: http://praha.spoz2013.cz/news/kandidatka-ano-do-senatu–prilis-velke-vzdelani-muze-vest-k-silenstvi-523509.htm
http://www.lidovky.cz/foto.aspx?foto1=HS32650d_billboard.jpg
