Komunikace

Volby naruby aneb Jak Samantha pomohla Davidovi

Published on 11. května 2015

Británií rezonují čtvrteční volby do parlamentu. Navzdory předvolebním průzkumům o rekordně těsném výsledku překvapivě naprosto dominovali Cameronovi Konzervativci a v řadách konkurence padaly hlavy. My se podíváme, co těmto volbám předcházelo, jakých chyb se Cameronovi konkurenti dopustili a jaký vliv mělo vystoupení paní Cameronové v bulvárním deníku.

Díky většinovému systému při britských volbách do parlamentu tradičně dominují dvě hlavní strany: Konzervativci vedeni Davidem Cameronem a Labouristé s Edem Milibandem v čele. Letošní volby však předpovídaly něco, co Británie mnohokrát zatím nezažila. Podle průzkumů měli velkou šanci na výraznější zisk ještě Liberálové, protiunijní UKIP a Skotská národní strana (SNP). Hung parlament, tedy stav, kdy je ve vládě dvě nebo více stran, byl více než pravděpodobný a budoucí lídr nejistý. Všechny strany se 5 týdnů horečně připravovaly na 7. května a David Cameron měl před sebou nelehký úkol uhájení vůdčího postavení. Jindřich Šídlo, komentátor Hospodářských novin, tvrdí: „Je jisté, že pro to udělal jako nikdo nikdy před ním.“

Dokladem vyrovnanosti a ošidnosti výsledku je také to, že se v odhadech lišili i přední čeští odborníci.

Jindřich Šídlo měl jasno:

„Vyhrají Toryové, bude hung parliament a nakonec bude premiérem Miliband.“

Oproti němu měl Jiří Hošek, zpravodaj Českého rozhlasu ve Spojeném království, odlišnou předpověď a odvážil se i soudit, kam bude dále směřovat britská politika ve vztahu k Evropské unii:

„Nejvíc mandátů dostanou konzervativci a dají dohromady těsnou většinu spolu s liberálními demokraty a DUP (Demokratická unionistická strana v Severním Irsku, pozn. red.). Možná to bude jen menšinová vláda s ad hoc podporou při hlasováních. Tím pádem spíš bude, než nebude unijní referendum, ale všechny velké strany a jejich lídři podpoří setrvání Spojeného království v EU.“

Úplnou pravdu neměl nakonec ani jeden z nich. Oproti veškerým očekáváním získali Konzervativci 331 křesel a nakonec budou moci sami pohodlně složit jednobarevnou vládu. Zklamáním skončily volby pro Labouristy, jejichž předseda Ed Miliband již oznámil rezignaci. Stejně učinili po ztrátě 48 křesel také předseda Liberálních demokrat Nick Clegg a šéf UKIPu Nigel Farage. Jeho strana paradoxně sice získala 12,6 % hlasů, ale nemilosrdná volební matematika většinového systému jim přisoudila pouze jeden mandát. Slavit naopak může předsedkyně SNP Nicola Sturgeon, jejíž strana zaznamenala 4,7 % hlasů a nečekaných 56 mandátů. Stala se tedy na úkor Liberálních demokratů třetí nejsilnější stranou v zemi.

Kdo není na internetu, jako by nebyl

Při pohledu na kampaň Camerona a spol. zaujme na webových stránkách Konzervativců průměrného Brita předvolební manifest podepsaný samotným předsedou. Je v něm zdůrazňována tvrdá práce Britů (že by analogie na krev, pot a slzy?) v posledních 5 letech a důležitá rozhodnutí vlády vracející Spojené království mezi ekonomicky nejsilnější státy. To vše samozřejmě díky vládě Konzervativců, která napravila zkázu z předchozích 13 labouristických let. Manifest slibuje pro další roky plán, jak udržet ekonomický růst, ze kterého budou profitovat občané UK. Detailně uvádí veškerou péči, kterou stát rodině poskytuje – od novorozenců až po občany v důchodovém věku.

Na sociálních sítích, konkrétně na Twitteru, měli navrch Labouristé: přestože má Miliband o více než polovinu méně followerů než Cameron, ke srovnatelnému počtu tweetů zaznamenal před volbami předseda Labouristů téměř dvakrát tolik interakcí. Podle dostupných informací lze snadno zjistit response rate profilů politiků na Twitteru – mezi lídry tří doposud nejsilnějších stran se nejedná o zanedbatelné rozdíly. David Cameron jakožto úřadující premiér má očekávaně nejvyšší počet followerů, avšak jeho procento odezvy je poměrně nízké: 17,48 %. Podobný trend drží i lídr druhé doposud vládnoucí strany, u Nicka Clegga je to 21,85 %. Paradoxně úspěšnější byl v tomto směru opoziční šéf Labouristů Ed Miliband, u nějž odezva na tweety dosahovala v předvolebním období téměř 75% hranice.

Zdroj: socialbakers.cz

Jedním z nejaktivnějších politiků na Twitteru byl pravděpodobně Nigel Farage. S vysokým počtem retweetů bodoval u svých příznivců – dá se soudit, že lidé, kteří ho volí, jej mají opravdu rádi. Jeho agresivní a tvrdošíjný styl komunikace však nejspíše nebyl nejvhodnější strategií při získávání nových voličů. Sociální sítě jsou vpravdě skvělým nástrojem komunikace s příznivci, bohužel ale stále platí, že je málokdo umí využít k přitáhnutí pozornosti dalších lidí. Na případu britských voleb můžeme přesně vidět situace, kdy se politik na Twitteru obklopí svými následovníky, úspěšně s nimi komunikuje, má vysokou odezvu, ale není schopen oslovit nové spektrum. Což je volbách – a ve volbách s většinovým systémem obzvlášť – to nejdůležitější.

Úmrtí za výhru

Téma rodiny bylo z historického pohledu spíše doménou křesťansko-demokratických či socialistických stran. Tentokrát na něm však v Británii stavěli Konzervativci a 4. dubna padlo jedno z doposud největších tabu. V ten den totiž v bulvárním deníku Daily Mail vyšel rozhovor s manželkou premiéra, paní Samanthou Cameron. To, co doposud bylo nepředstavitelné, se stalo skutečností. 44letá paní premiérová se desítkám milionů čtenářů svěřila se svým 6 let starým trápením po smrti syna Ivana. Jednalo se o překvapivý coming-out, či promyšlenou strategii? Děti ve volebních kampaních jsou dnes zcela běžnou záležitostí, například v USA lze často spatřit fotografie obou Obamových dcer. Ve Spojeném království však bylo toto téma použito poprvé a práh etiky se tím opět posunul trochu dál.

Zdroj: Ihned.cz

Cameronova manželka v rozhovoru poprvé detailně popsala tragédii, jež rodinu v roce 2009 potkala. A využila každé příležitosti, aby předsedu Konzervativců vyzdvihla. Tvrdí, že ona nešťastná událost jejich manželství posílila a nikdy by ji nedokázala zvládnout bez svého silného a spolehlivého manžela. V minulosti úspěšná byznysmenka se tak snažila navodit zdání, že je vlastně úplně obyčejnou matkou jako každá jiná v Británii: „Dnes pochopitelně volí Konzervativce, ale v mládí si dokonce pořídila tetování a doteď zní z Downing Street rocková hudba,“ vyjádřil se k tomu Jindřich Šídlo.

Podbízivý článek ještě doplnily fotografie nejmladší dcery sedící v premiérském kufříku, paní domu pózující v obyčejném svetru a vykonávající domácí práce či neformálně oblečený premiér u společné snídaně s dětmi. Pravicový bulvární Daily Mail vůbec k takovému interview nebylo třeba nutit, ale je zásadní si uvědomit, jaký vliv mohl tento rozhovor mít.

Podle českého průzkumu mezi čtenáři bulváru z roku 2013 existuje nezanedbatelný segment lidí, kteří považují za správné se o politiku zajímat, ale raději by se o ni nezajímali a ekonomické analýzy či zahraniční politika jim připadají nudné, nebo dokonce nesrozumitelné. Pro tyto čtenáře je tedy rozhovor s premiérovou manželkou o jejím a Cameronově soukromém životě vítaným spojením informování o politice a jakéhosi odlehčeného srozumitelného zpravodajství, které vyžadují.

Nedá se říct, že by Cameron ovládl Twitter, ale na poli tištěných médií se mu tímto zvítězit podařilo. A přestože článek v Daily Mailu nezabral na každého a namísto soucitu se mnohým odpůrcům dostavily spíše ostych a přemýšlení o etické hranici, mohl být tenhle strategický krok jedním z pomyslných jazýčků na vahách v letošních volbách. I díky tomu může David Cameron s rodinou nadále nerušeně snídat na adrese Downing Street 10.

Zdroj: Daily Mail

Zdroje:

Zdroj náhledového obrázku: http://www.lgl.lt/en/files/Cameron.jpg

Jak citovat tento článek?

LINHART, Tomáš. Volby naruby aneb Jak Samantha pomohla Davidovi. Markething [online]. 2015 [cit. 2015-05-11] ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/volby-naruby-aneb-jak-samantha-pomohla-davidovi