Vedle raket i propaganda, aneb moderní konflikt neprobíhá jen na frontě

V noci na čtvrtek 24. února probudily mnoho lidí zprávy, že ruská vojska překročila hranice Ukrajiny. Začala válka. Od té doby jako by se svět zastavil. Je to vůbec poprvé, co doslova v živém přenosu sledujeme každý aspekt novodobé podoby války na území Evropy. Konvenční způsob boje je doprovázen masivní informační kampaní i kybernetickými útoky, které se zdaleka neomezují na obyvatelstvo dvou válčících států. Je jimi zasažen celý svět, včetně nás.

Je značně nepravděpodobné, že by se k nám v blízké době přesunula skutečná válka a na ulicích nám umírali lidé. Zatím není a snad ani nikdy nebude třeba, abychom nakupovali plynové masky, balistické vesty a zásoby potravin. Úplně jiná situace se však týká války informační, v té již totiž dávno jsme. 

Propaganda všude kolem nás

Propaganda je součástí každé války, vždy tomu tak bylo a vždy tomu tak i bude. Alespoň tedy do té doby, co budou bojové schopnosti ovlivněny mírou motivace a političtí vůdci, ať už samotných válčících zemí, nebo potenciálních spojenců, budou závislí na veřejném mínění. Propaganda nikdy nebude poskytovat zcela vyvážené informace. Může, ale nemusí zamlčovat, přikrášlovat a lhát. 

Příkladem propagandy může být incident u Zmijího ostrova. Podle ukrajinských zdrojů byl ostrov, na kterém se podle původních zpráv nacházelo 13 ukrajinských vojáků, obklíčen ruským námořnictvem. Ruská válečná loď pak vojáky vyzvala, aby se vzdali a zachránili si tak své životy. Vojáci odpověděli již legendárními slovy „Ruská válečná lodi, jdi do prdele,“ načež podle ukrajinských zdrojů všichni zemřeli při dělostřelecké palbě. Podle novějších informací mělo sice dojít k boji, ovšem ukrajinští vojáci se vzdali a vyvázli bez újmy na životech a nyní jsou v ruském zajetí.

Zcela jiný příběh však od začátku prezentuje ruská strana. Podle ní se ne 13, ale dokonce 82 vojáků z ostrova vzdalo bez boje a nyní čeká na návrat ke svým rodinám, o žádných mrtvých poté ruská strana nikdy nemluvila. Kreml navíc tvrdí, že ukrajinské síly dokonce následně zaútočily na vlastní vojáky, kteří se na ostrově vzdali. Informaci z ruské strany přinesla například česká mutace portálu Sputnik, který je dlouhodobě označován za hlásnou troubu ruské propagandy.

Tento příklad ukazuje, že informace o dění na Ukrajině jsou často zkreslené a rozeznat pravdu v záplavě informací je často nad naše možnosti. Před stejným úkolem stojí i novináři, kteří o dění na Ukrajině informují veřejnost. Nejde však jen o dvojí výklady a sociální sítě. I některá zpravodajská média jsou plná nepravdivých informací, videí vytržených z kontextu a neuvěřitelných příběhů z obou stran, jejichž pravdivost nejspíš v blízkých týdnech nebudeme schopni ověřit. Spolu s příběhem ze Zmijího ostrova můžeme zmínit údajného ukrajinského pilota, kterému se za jediný den podařilo sestřelit 6 ruských letadel. Za zmínku stojí také video z údajného ruského bombardování ukrajinské vesnice, které bylo ve skutečnosti pouze záznamem z prostředí české videohry Arma 3. 

Orientovat se v neustále se měnícím konfliktu je již samo o sobě neuvěřitelně složité, a ani přední vojenští analytici s několika set člennými týmy a nezkreslenými informacemi ze satelitních snímků i dalších zpravodajských technologií nikdy nedokážou konflikt zcela zmapovat. O to složitější úkol mají před sebou novináři, kteří musí sami vyhodnocovat důvěryhodnost zveřejněných zpráv, údajných informací přímo z místa, milionů příspěvků na sociálních sítích a zákulisních zvěstí. Ty nejdůležitější informace se navíc logicky na veřejnost ani dostat nemohou, jelikož by jejich zveřejnění mohlo takticky pomoci nepříteli.

Co nám tedy zbývá? Zahodit neutralitu a přijmout fakt, že informace ani z těch nejdůvěryhodnějších zdrojů v nejbližších týdnech zkrátka nebudou neutrální, pravdivé ani úplné. Jisté jsou nyní jen tři věci: smrt, daně a fakt, že to bylo Rusko, které svými vojsky narušilo územní celistvost jiného suverénního státu.

O válce obyčejní Rusové ale i vojáci často netuší, mlčení prolomili hackeři

Ruská média o válce podávají naprosto zkreslené informace. Obyčejní Rusové, kteří kvůli cenzurovanému internetu nemají snadný přístup k zahraničním informacím, se o válce z oficiálních zdrojů příliš mnoho nedozvědí. Oficiální ruská média válku vykreslují jen jako malicherný konflikt na části území Ukrajiny, o konfliktu nereferují jako o válce, nýbrž jako o „speciální vojenské operaci na ochranu donbaských republik.“ Část Rusů nejspíš ani netuší, že pod útokem je celá Ukrajina. Na druhou stranu je možné, že v posledních dnech se charakter informací i část ruského veřejného mínění mění v podporu válečného tažení. V posledních dnech můžeme v ruském veřejném prostoru pozorovat silné nacionalistické projevy, které často využívají bílého písmena „Z,“ které se stalo jedním ze symbolů ruské invaze. Zvýšila se také podpora Putina.

Podle oficiálních informací ruské armádě ukrajinské složky nekladou téměř žádný odpor, civilisté nadšeně vítají ruské osvoboditele. Jediný, kdo bojuje, jsou radikální nacionalisté. O masivních ztrátách ruské armády média mlčí a prokazatelné ruské útoky na civilní obyvatelstvo jsou pak připisovány Ukrajincům. Za zmínku stojí také omylem publikovaný článek na webu ruské státní agentury RIA Novosti, podle kterého ruské jednotky již Ukrajinu dobyly a obnovily historicky dané ruské hranice. 

O válce ale podle všeho netuší často ani samotní vojáci, kteří jsou podle některých informací zcela zmatení. Server Seznam zprávy přinesl svědectví o vojácích, kteří měli jet pouze na cvičení, ale bez varování byli posláni do ostrých bojů. „Jmenuji se Alexandr. Jsem řidič. Posadili mě do auta a řekli, že je to cvičení, že tam bude všechno v pořádku. Nevěděli jsme to. Prostě nás oklamali a nechali nás tam,“ říká jeden ze zajatých ruských vojáků.

Ruské mlčení však nedávno narušil kolektiv hackerů Anonymous. Ti na chvíli nabourali pozemní vysílání ruských televizí, kde vysílali záběry z konfliktu spolu s dalšími informacemi o válce. Hackeři se také snaží blokovat informační kanály využívané pro šíření ruské propagandy, hackerská skupina NB65 dokonce tvrdí, že se jí podařilo nabourat ruské špionážní satelity.

K tomu, aby člověk šířil osvětu i mezi Rusy, však nepotřebuje být hacker, uživatelé Google Maps nahrávají falešné recenze ruských podniků, kde se snaží o válce běžné Rusy informovat.

Rusko chce být osvoboditel

I přestože nemůžeme jasně odlišit pravdivé informace, můžeme si alespoň v rychlosti a velmi zjednodušeně ukázat, jak již dlouhodobou ukrajinskou krizi vykresluje každá ze zúčastněných stran.

Poté, co Ukrajina v roce 2014 svrhla proruské vedení státu, rozpoutaly se ve východních částech země masivní proruské protesty a následně vznikly i povstalecké skupiny, které nakonec za masivní podpory ruské strany vytvořily nezávislá území. Ruská armáda také obsadila poloostrov Krym, kde se následně konalo referendum o připojení k Ruské federaci, legitimita referenda je však dlouhodobě zpochybňována. Podle ruské verze hrozilo místním etnickým Rusům nebezpečí ze strany nového ukrajinského vedení a jím tolerovaných nacionalistů, kteří plánovali proti místním etnickým Rusům rozsáhlou genocidu.

Ukrajinská strana je v ruském narativu dlouhodobě považována za fašistickou a ultranacionalistickou a podle Rusů je ohrožením stability v regionu. Ukrajinskou stranu obviňuje také z genocidy ukrajinských Rusů. Invazi na Ukrajinu pak Rusové obhajují právě snahou o zachování míru, bojem proti údajnému ukrajinskému ultranacionalismu a útlakem ruské menšiny.

Ukrajina chce být svobodná

Naopak ukrajinská strana se od roku 2014, kdy kvůli tzv. Euromajdanu (projevy občanské neposlušnosti po odmítnutí asociační dohody s EU v roce 2013) došlo ke svržení dosavadní proruské vlády, snaží udržet obraz národa, kterému se povedlo osvobodit se od ruského vlivu a který se nyní snaží jít svou vlastní cestou. Ruská strana se však podle ní snaží všemi způsoby zamezit úniku Ukrajiny ze své sféry vlivu, a tak od Majdanu systematicky narušuje územní celistvost a podněcuje separatistické tendence u etnických Rusů, kteří žijí na východě Ukrajiny. Otevřená invaze je pak podle Ukrajiny posledním řešením Ruské federace, která vyčerpala všechny své možnosti k destabilizaci suverénní Ukrajiny.

Ukrajinský pohled můžeme bezprostředně sledovat ve většině našich médiích. Na sociálních sítích nás každý den ukrajinské a proukrajinské oficiální i neoficiální informační kanály zásobují příběhy jako z akčního filmu, a i špičky ukrajinské politiky se beze strachu v noci vydávají v taktické výstroji do ulic, kde podporují morálku svých vojáků.

Dojemná videa loučících se rodin, zabitých dětí a civilistů i příběhy každodenního hrdinství jsou poté ve výsledku to, co motivuje Ukrajince k dalšímu boji a vzbuzuje ohromné sympatie v zahraničí. Rámcování informací vytváří v obecenstvu strach i naději zároveň, což budí přesně takové emoce, které jsou pro přežití Ukrajiny žádoucí. Díky stále rostoucím zahraničním sympatiím to vypadá, že se politicky odepsaná Ukrajina bude během několika dní topit v tunách tolik potřebného vojenského materiálu. Těžko ale pomyslet, co by se stalo, pokud by se na stranu Ukrajiny nepřiklonilo světové veřejné mínění v takovém měřítku, možná by byla zbytkem světa ponechána Rusku napospas.

Skvělou práci ukrajinské propagandy ukazuje také elegantní odvrácení zvěstí o tom, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj uprchl z Kyjeva. Informace se objevila na některých ruských webech a mohla potenciálně značně demoralizovat ukrajinské jednotky, a naopak zvednout nízkou bojovou morálku Rusů. Zelenskyj však tyto zvěsti již v zárodku vyvrátil ve videu, na kterém se spolu s dalšími vládními představiteli hlásí přímo z ulic hlavního města.

Ani Ukrajina však ne vždy zveřejňuje pravdivé informace. Český reportér Vojtěch Boháč, který se snaží o konfliktu informovat přímo z místa, nenalezl žádné stopy, které by potvrzovaly údajné sestřelení ruského transportního letadla IL-76, ve kterém se měli nacházet výsadkáři. Informaci o sestřelení přitom předtím zveřejnila ukrajinská armáda. „Stejně to bylo, i když jsem pracoval na Donbase. Je tu prostě obrovská informační mlha, do které se schová kde co. I když jsem tady a věci se snažím ověřovat na vlastní oči, je šíleně složité se zorientovat. Myslete na to, když odsud čtete zprávy a nedělejte předčasné závěry,“ upozorňuje Boháč.

Kritika se nevyhnula ani mediálnímu projektu NEXTA, který o konfliktu podle českého novináře Vojtěcha Gibiše podává zkreslené informace, jež často straní Ukrajině.

Dezinformační servery sestřeleny, Sputnik stále na orbitě

Internetové sdružení CZ.NIC, které spravuje doménu .cz po konzultacích s bezpečnostními složkami a na doporučení vlády rozhodlo 26. 2. o zablokování celkem 8 internetových portálů, které podle vyjádření sdružení ohrožují naši národní bezpečnost. „Agrese Ruské federace vůči Ukrajině dlouhodobě doprovází dezinformační kampaň v řadě internetových médií, která využívají českou národní doménu. Protože se tyto informace cíleně nezakládají na pravdě a prokazatelně podněcují k šíření vykonstruovaných fám, sdělení a nestability ve společnosti, rozhodli jsme se po konzultacích s nejvyššími představiteli státu tato výrazná dezinformační internetová média zablokovat,“ uvedl Ondřej Filip, výkonný ředitel sdružení.

Jedná se o první masivní zásah proti webům, které jsou označovány za dezinformační, a i přesto, že nešlo o akci státní správy, vyvolalo toto rozhodnutí u části společnosti i politické reprezentace vlnu odporu. Zablokování jako jediná parlamentní strana odsoudila SPD. Nutno podotknout, že zrovna SPD, která má z parlamentních stran k proruskému myšlení zdaleka nejblíže, je sama z šíření dezinformací často obviňována. „Je velmi důležité rozlišovat mezi lží a jiným názorem. Zbavujeme se svobody slova, hodnot, které máme chránit. Svoboda slova je velmi důležitá hodnota. A na tom nic nemění to, že například Aeronet opakovaně zveřejňoval podle mého názoru pomluvy o SPD. Jestli se někdo cítí poškozen, tak by měl být mechanismus, jak se domoci nápravy. To může v demokracii rozhodnout soud.,“ píše Tomio Okamura na svém profilu. I přesto však SPD ruskou invazi odsoudila, to představuje naději v podobě lakmusového papírku, který ukazuje nízkou podporu ruské agrese i mezi dosavadními proruskými sympatizanty. Ostatně i podle průzkumu veřejného mínění odsuzuje ruskou agresi 90 % Čechů.

Blokace 8 webů však pravděpodobně nevedla k nijak závratnému omezení šíření proruských (dez)informací. Podle dat společnosti Monitora těchto 8 serverů měsíčně zaznamená celkem cca 1,5 milionu návštěv. Největší český proruský server Sputnik, který se nijak netají svým napojením na Kreml a je součástí širší sítě ruských zpravodajských portálů po celém světě, navštívilo za měsíc 2x tolik lidí. I ten byl však nedávno spolu s Russia Today zablokován, a to dokonce na celoevropské úrovni.

Sputnik provozuje ruská státní tisková agenturou Rusko dnes a dle české kontrarozvědky BIS patří vedle Russia Today mezi hlavní zdroje Ruskem rozšiřované státní propagandy v Česku. Sputnik je přitom aktivní i na sociálních sítích, jeho prokazatelně nepravdivá videa jsou navíc jedněmi z nejúspěšnějších videí na českém Facebooku.

Proti ruské propagandě se staví i sociální sítě

Proti šíření ruských dezinformací a propagandy se postavily i nejvlivnější sociální sítě. Facebook i Google odřízly ruská státní média od příjmů z reklamy a také možnosti inzerce. Tento krok však mnozí považují za nedostatečný, například šéfredaktor serveru Lupa.cz David Slížek si myslí, že: „je to spíš směšná věc, než že by je to nějakým způsobem zasáhlo.“ Pravdou totiž je, že státem financovaná média se bez těchto prostředků nejspíš obejdou.

Facebook zakročil přímo proti čtyřem médiím – agentuře RIA Novosti, armádní televizi Zvezda a internetovým portálům gazeta.ru a lenta.ru. Sporné příspěvky těchto médií sice nejsou nijak blokovány, jsou jen označené poznámkou, že jsou nedůvěryhodné. Označení se týkalo například zpráv, že prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj opustil Kyjev. Označení jsme mohli vidět také na facebookové stránce české mutace serveru Sputnik.

Dnes však Google oznámil tvrdší postup a zablokoval youtubové kanály spojené s médii Sputnik a Russia Today. K podobnému kroku se již včera uchýlil Facebook, ten zablokoval profily všech evropských mutací těchto dvou portálů.

Bojovat s dezinformacemi silou?

Blokace těchto 8 webů a další opatření proti dezinformačním kanálům znovu otevírají otázku, jakým způsobem bychom měli s dezinformacemi a potenciálním zahraničním destabilizačním vlivem bojovat. Na jednu stranu může být blokace kanálů funkčním řešením, jak zamezit šíření nežádoucího obsahu a podněcování nežádoucích nálad ve společnosti, ale zároveň se jedná o nástroj, který je poměrně snadno zneužitelný a který skutečně zasahuje do svobody projevu. Navíc hrozí, že se tyto platformy přesunou na více zabezpečené a anonymní platformy, které mohou své sledující ještě více uzavřít do tzv. echo chambers (fenomén, kdy se určitá skupina lidí se společným přesvědčením uzavře do pomyslné komnaty, kde již nadále není schopna vnímat ostatní pohledy, vzájemně se jen ujišťuje o svých názorech a radikalizuje se) a ve výsledku tak může dojít k ještě větší eskalaci.

Pravdou však je, že cenzura a propaganda je součástí každé války. I západní státy za časů války přistupovaly k omezení svobody projevu, jelikož si již tehdy uvědomovaly, že informace se dají využít jako zbraň.

Jak citovat tento článek?

VRÁNA, Petr. Forum media 2022: Vedle raket i propaganda, aneb moderní konflikt neprobíhá jen na frontě. Jiří KOMÁREK editor. In: Markething [online], 2022. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: www.markething.cz/rusko-ukrajinsky-konflikt