Poslední rozloučení s doktorem Hubálkem

V úterý 12. března nečekaně zemřel doktor Slavomil Hubálek, který na oboru Marketingová komunikace a PR působil od jeho vzniku v roce 2004. Vyučoval předmět týkající se sociální psychologie, oblasti, která vyžaduje nejen hluboké znalosti, ale také lidský přístup a nadhled. Pomáhal s mnoha přijímacími a závěrečnými zkouškami, byl milým a zábavným společníkem na našich neformálních setkáních se studenty i pedagogy. Z mnoha vzpomínek, které na něj v redakci a na katedře máme, chceme sestavit upřímné poslední rozloučení s osobností, ke které chováme úctu a respekt.

Pro většinu z nově příchozích studentů  byly přednášky doktora Hubálka zpočátku jen dalším povinným předmětem. Tento postoj se ale rychle změnil ve chvíli, kdy jsme jako posluchači poznali neuvěřitelně moudrého a šarmantního pána, jehož odborné názory se tak často objevovaly v médiích. S pocitem hrdosti jsme na něj vždy upozorňovali kdykoliv, kdy promluvil v televizi či v novinách. Tím pádem si ho oblíbili i naši rodiče, kamarádi a další blízcí. Byl uznávaný jak v profesních kruzích, tak i mezi širokou veřejností a své unikátní profesní know-how doplňoval o lidskou jiskru a jakousi majestátní vlídnost, kterou si většinu lidí přirozeně získal.

Studenti se rozloučili s doktorem Hubálkem při malém pietním aktu, foto: Kateřina Písačková

“Nikdy nezapomenu na závěrečnou zkoušku s doktorem Hubálkem. Seděli jsme spolu s hrstkou studentů u kulatého stolu, on mezi námi, a bavili jsme se o psychologii, médiích i historii. To bylo příjemné, ale možná ne tak zvláštní… Zvláštní na tom bylo, že se to odehrávalo v jednom z nejvyšších pater Tančícího domu. Už jenom proto, že nás doktor Hubálek vzal sem, na něj nikdy nezapomenu. A taky proto, že se nikdy nebál říct pravdy, které společnost pořád ještě bolí si přiznat – například, že každý třetí člověk je pitomec.” 

– Eliška Kubešová, absolventka
“Nejraději vzpomínám na chvíle, kdy jsme s panem doktorem Hubálkem sedávali v komisi u přijímacích zkoušek. Je to velmi napjatá chvíle, kdy se doslova rozhoduje o osudu uchazečů. Vzít můžeme pouze každého druhého – nervy jsou obrovské a prolomit atmosféru stresu, přitom si uchazeče dobře vyzkoušet a poznat nejen to, jaké má znalosti, ale zejména to, jaký je student, zda ho budeme rádi učit a on se učit od nás – to je opravdu někdy nadlidský výkon. Pan doktor Hubálek dokázal poznat a interpretovat nepatrné detaily – výraz, doplněk, zaváhání v řeči nebo pohled – a odhadnout osobnost studentů. Přitom navíc navodil tak příjemnou náladu, že formální atmosféra zkoušení se brzy prolomila.”

– Denisa Kasl Kollmannová, vedoucí katedry
“Doktor Hubálek se mi do paměti nejvíc zapsal, když jsme skládali zkoušku v jeho kanceláři, bylo to kousek od Uhelného trhu. K němu do pracovny jsme chodili postupně a já mám za to, že jsem šel jako první. Chvíli zkoušel, mé neucelené vědomosti doplňoval o zajímavé souvislosti, pak vstal, došel k velkému akváriu s jedinou závojnatkou, na jehož kvalitu si tiše postěžoval, vzal si cigaretu, kterou si zpátky u stolu zapálil a zeptal se mě, jaké mám plány na léto. Nakonec vyprávěl příběhy a popřál mi hodně štěstí. A to jeho přání tenkrát působilo tak upřímně, že jsem na něj nezapomněl.”

– Martin Maxa, absolvent 

“Nejlepší přednáška o Freudovi…”

– Ondřej Pavlů, absolvent

“Díky doktoru Hubálkovi se do mého osobního vesmíru poprvé dostaly myšlenky Philipa Zimbarda, odhalila jsem kouzlo Tančícího domu a pochopila, co to znamená, když je někdo opravdová kapacita. A že to pro ustrašenou prvačku byly zážitky vskutku důležité, o tom snad netřeba polemizovat.”

– Thea Kučerová, absolventka

“Na doktora Hubálka budu vzpomínat jako na člověka s neuvěřitelně širokým intelektuálním záběrem. V jeho přednáškách se propojovala témata z historie i teorie psychologie, sociologie, dějin a literatury, analýzu nacistické propagandy nevyjímaje. To všechno bylo ještě navíc prokládáno historkami o tom, jak tyto disciplíny přežívaly za dob minulého režimu. Jeho náhlý odchod mě mrzí.”

– Štěpán Soukeník, absolvent

“První, na co si v souvislosti s panem Hubálkem vzpomenu, je jeho vřelost a pozitivní nálada, kterou šířil třeba i při závěrečné semestrální zkoušce, jejíž součástí byla i milá otázka ‘čím chcete být, až budete velká’. Skvělý kantor, který přednášky vyprávěl poutavě jako pohádky.”

– Martina Votrubová, studentka 2. ročníku

Jednou přišel doktor Slavomil Hubálek do přednáškové místnosti s lehkým zpožděním. Omluvil se a vysvětlil, že byl u nějakého vyšetření falopletysmografem – pomůckou na odhalení sexuálních poruch pomocí registrace změn objemu krve v pohlavním orgánu. Odhalili tak muže, který měl až příliš rád nezletilé chlapečky. Pronesl to, jako by se právě vrátil z golfu.
Nenávist k psychopatům je mnohem jednodušší než pochopení nemocného člověka a hledání východiska. Doktor Hubálek ale necítil nenávist ani opovržení, učil nás nesoudit tak tvrdě a koukat pod povrch. Obrněn cynismem vyprávěl o svých případech a komentoval okolní dění; od násilníků po Václava Klause. O každém tématu věděl něco navíc. Zcela přirozeným způsobem sklízel od studentů úctu a obdiv. Když o něm David Rath opovržlivě mluvil ve svém projevu ve sněmovně, byli jsme na svého přednášejícího pyšní.
Když jsem u něj byla na ústní zkoušce, bavili jsme se o modelech aut, které jsme oba jako děti sbírali. Svého nejdražšího angličáka prý v zaslepenosti vyměnil za něco hloupého a nehodnotného, nemohu si bohužel vzpomenout za co. Poradil mi, ať si své Ferrari 250 Testa Rossa pečlivě chráním. Doma jsem si ho dala znovu na polici.”

– Kateřina Syslová, studentka 2. ročníku

Zdroj titulní fotografie: novinky.cz, Právo, Michaela Říhová

Jak citovat tento článek
REDAKCE, Poslední rozloučení s doktorem Hubálkem. Markething.cz [online] 2012. ISSN 1805-4991 [cit. 2013-03-14]. Dostupné z: http://www.markething.cz/posledni-rozlouceni-s-doktorem-hubalkem