Mladí a kreativní: Eva Illésová

V novém, pravidelně nepravidelném seriálu budeme přinášet rozhovory s lidmi, kteří mají co říci na poli marketingu, PR a médií, mají slibné kariéry, jméno v oboru a přitom ještě nedosáhli Kristových let. Bezesporu mezi ně patří Eva Illésová, známá česká odbornice na sociální média.

Eva Illésová vystudovala střední průmyslovou školu grafickou, poté absolvovala univerzitní vzdělání na Západočeské univerzitě a v nizozemském Leidenu. Od roku 2008 je na volné noze a podniká v oboru social media. Kromě správy firemních stránek vytváří komunikační plány pro sociální sítě, o této problematice školí a poskytuje konzultace. Bavili jsme se spolu nejen o Facebooku, ale také o studiu v zahraničí a práci na volné noze.

Evo, co Vás vedlo k plnohodnotnému studiu v zahraničí v oboru Digitální média?

Na myšlenku studia v zahraničí mě přivedl tehdejší přítel. Obor se točí hlavně kolem knih. Měla jsem tam knižní kulturu, knižní historii, projektový management, programovaní, vydávání knih apod. Měli jsme i předmět nová média, ale vyloženě zaměření na sociální sítě tam nebylo. Navíc v Nizozemsku chodí na magistra převážně lidé, kteří se rozhodli pro akademickou dráhu. Není to jako u nás, že skončíte bakaláře a musíte jít na magistra, protože se to tak trochu čeká. Tam běžní lidé jdou po bakaláři do práce a akademici a knihomolové si dělají magistra.

Co konkrétního Vám dala škola do podnikání v oboru social media?

Musím přiznat, že nic zcela praktického mě nenapadá. Díky studiu jsem ale přišla na tu samotnou myšlenku, diplomovou práci jsem totiž dělala na téma Facebook v prostředí akademických knihoven. Téma jsem si vybrala zcela pragmaticky, s profesorem na nová média jsme si lidsky sedli.

Jak jste se tedy dostala k práci na sociálních sítích?

Kromě toho, že jsem v rámci psaní diplomky začala spravovat několik FB profilů, to byla vnitřní potřeba trousit moudra. Byla jsem tam úplně odstřižená od světa, proto jsem se mohla do tématu hodně ponořit. Navíc jsem se spojila přes portál navolnenoze.cz s Ninou Hanákovou, protože jsem potřebovala korekturu svých anglických textů. Hodně jsme spolu řešily Facebook pro její podnikání. V Česku se o něm v roce 2008 moc nepsalo a já byla informací doslova plná. Dodnes si říkám, že kdybych tenkrát začala psát odborný blog, měla bych kupu textů a využít je k propagaci a budování jména. Dneska už o Facebooku píše téměř každý.

K práci na sociálních sítích Vás tedy dovedla shoda náhod?

Ano, říkala jsem si dlouho, že do toho nepůjdu. Nedovedla jsem si představit, že mé služby bude někdo chtít. Všechno jsem si nakonec vyzkoušela na obchodu mých rodičů (www.facebook.com/abtulip). Prošla jsem si tím obdobím, kdy jsem seděla u počítače, mačkala refresh a čekala na každého nového fanouška a komentář. Můj první oficiální klient bylo Astrocentrum, které se specializuje na tvorbu osobních horoskopů.

Jak jste se dostala k práci na volné noze?

Nina mě přivedla na portál navolnenoze.cz. Robert Vlach, který tyto stránky vede, pořádá i školení pro začínající “volnonožce” a na jedno z nich jsem přijela. Zjistila jsem, že mám skvělý obor, kterému se mohu věnovat, rozumím mu a navíc je to věc, která frčí a je o ní zájem. Školení mě nakoplo dál. Do té doby jsem si říkala, že na volné noze jsou jen líní loseři, asociálové a umělci. Tam jsem pochopila, že je to naopak – máte za sebe zodpovědnost, budujete si jména a jste svým pánem.

Jak nabízíte vaše služby a kde hledáte nové klienty?

Mám profil na zmíněném portálu. Nad svým webem přemýšlím už dlouho, ale ještě jsem ho nezrealizovala, ani pro mě není stěžejní. Jdu z doporučení do doporučení – nejčastěji toho osobního. Zajímavé kontakty a klienty získávám také na školeních a konferencích, kam mě občas někdo pozve, abych přednášela.

Také pracuji na volné noze a vím, jak je těžké udržet si denní rytmus a nějaký životní řád.

Když jsem byla v Nizozemsku, tak jsem tam neměla skoro žádné kamarády. Buď jsem se jenom učila, nebo byla na brigádě, abych si vydělala na pobyt a školné. Neměla jsem čas ani peníze na to, abych chodila po hospodách. Díky tomu jsem si vypěstovala regulérní závislost na internetu a Facebooku, kterou jsem si přivezla i do Česka a přenesla i do práce. Ráno jsem vstala, v pyžamu zapínala počítač a večer u něj usínala. Člověk u něj pořád sedí, ale vlastně reálnou práci skoro nedělá.

Touto fázi si asi projde téměř každý na volné noze. Šťastný je ten, kdo ji dokáže opustit. Jak se to povedlo Vám?

Pomohl mi opět Robert Vlach, kterému jsem jednoho dne zavolala, že to nezvládám a že na to asi nejsem ten správný typ. Položil mi tři otázky. Jestli mě moje práce baví, jestli nemám problémy s rodinou a v osobním životě. Práce mě bavila hodně, problémy jsem neměla, tak do třetice odhalil, že se nehýbu a nedělám žádný sport. Začala jsem tedy běhat a to mi hodně pomohlo. Byl to ale takový první impuls, od té doby jsem si začala práci více řídit. Druhá věc, která mi pomohla, je práce v HUBu.

Každý neví, co se za “HUBem” skrývá. Můžete to vysvětlit?

HUB je co-workingová kancelář, kde se schází lidé, kteří pracují na různých projektech, nebo jsou na volné noze. Je to openspace, ale dají se tam pronajmout i kanceláře, konferenční místnosti a zasedačky. Je dobré si tam jít minimálně dvakrát týdně sednout, aby měl člověk režim a dostal se také mezi lidi.

Myslím si, že jako žena máte i konkurenční výhodou, protože v tomto oboru u nás vládnou spíše muži. Mám pravdu?

Určitě to výhoda je. I na konferencích vyčnívám z řady. Myslím si, že ženský pohled je pro mnoho klientů zajímavý. Dělám věci kolem kultury, některé dámské projekty, ale i dost témat, která jsou ryze mužská. Někde vymýšlím obsah zcela sama, někde radím lidem ve firmách formou koučingu. Necílím na velké korporace, ale spíše na malé a střední podniky.

Chování fanoušků se podle mne mění a komunita už se nedá vybudovat tak lehce. Souhlasíte?

To je strašně zajímavé sledovat. Lidé už se nestanou fanouškem jen tak. Buď je musíte opravdu zaujmout,  nalákat na soutěž spojenou s reklamou a nebo osobně přesvědčit. Už to není taková legrace. Samozřejmě se bavíme o menších stránkách, které mají omezený budget.

Lidé si pečlivě vybírají, na co kliknou…

Navíc vědí, že je pak některé firmy spamují a otravují nudným obsahem.

Stává se vám, že firmy chtějí nakupovat fanoušky?

Ano, hodně často. Další průšvih také je, když se dobře rozjede stránka, nastaví se koncepce a firmy si tam pak místo zajímavého obsahu házejí reklamu za reklamou. Ta stránka logicky umře.

Jaké děláte nyní zajímavé stránky nebo kampaně?

Spravuji Facebook pro značku kol Favorit. Také se trochu motám kolem Singletones. To je sociální síť, která si klade za cíl dostat lidi od počítačů do reálného světa. Mají velké globální ambice. Kromě toho, že se tam domluvíš s někým třeba na běhání, tak je systém napojený i na různé eventy a prodej lístků. Na tento projekt jsem moc zvědavá.

Bavili jsme se o Facebooku, na kterém převážně podnikáte, ale jaké další sociální sítě vás zaujaly, nebo na nich musíte dělat kampaně?

Všichni se mě ptají na Twitter.

To je jasné, Miloš Čermák už ho dostal do hlavy i mým rodičů. Ale pořád neví, co to je.

Když svým klientům vysvětlím, kdo na něm je a jak se používá, často vyhodnotí, že ho nechtějí a nepotřebují.

Vlna Twitteru se pořád zvedá a přesáhl 100 tisíc uživatelů v ČR. Ve srovnání s Facebookem to je pořád málo, na druhou stranu se na něm dá cílit na určitou skupinu. Co, případně kdo, by podle Vás mohlo zvýšit razantně počet uživatelů?

Myslím si, že Twitter je pro netechnické lidi nepříjemný na používání. Sledovat tam některé diskuse je často nadlidský výkon, není to graficky tak pěkné, je málo vizuálně atraktivní. Když se zpřehlední konverzace a rozhraní, tak se to možná více rozjede. Na druhou stranu v čem to bude jiné, než Facebook? Nemyslím si, že lidé chtějí být na 350 sociálních sítích. Nic zásadně jiného jako třeba Singletones nepřináší.

Jsou i nové hvězdičky s novými funkcemi jako Instagram a Pinterest. Jak se vám líbí?

Pinterest mě hodně zaujal. Má nádherné uživatelské rozhraní, je strašně intuitivní. Dlouho jsem takovouto službu hledala.

Jaké chyby byste již neopakovala a co byste si nyní vybrala za školu?

Začala bych tenkrát psát ten blog. Říkala jsem si, že jsem možná měla jít na obor Marketingová komunikace a PR na FSV UK. Na druhou stranu jsem ráda, že jsem zabývala malbou, kresbou, restaurováním knih, takže umím nějaké řemeslo. Škola na tento byznys moc asi neexistuje, ale marketing může dost pomoci. Když tě něco baví, tak se naučíš cokoliv, akorát to nebudeš mít rozvržené do předmětů a na tři roky. Musíš pro tuto práci umět dobře česky, umět komunikovat, být empatický a aspoň trochu technický typ, mít vkus, umět najít zajímavý obsah a navíc ho umět zajímavě předat. To se špatně učí.

Chcete čtenářům závěrem něco říci?

Nedělejte social media, odborníků už je dost (smích).

S tím souhlasím, dneska mi přijde, že social maniak, nebo social media expert si napíše do profilu pomalu každý, kdo má Facebook.

Ano a stávají se součástí stále více firem. Je to nevyhnutelné, ale stejně jako je to se vším, budou ti lepší a ti horší.

Tomáš Houska, freelancer, velký fanoušek PR, marketingu, facebooku, sportu a všech věcí, které je spojují.  Twitter: @TomasHouska

Jak citovat tento článek?

HOUSKA, Tomáš. Mladí a kreativní: Eva Illésová. In: Markething.cz [online]. 23. května 2012 [cit. 2012-23-05]. Dostupné z: http://www.markething.cz/mladi-a-kreativni-eva-illesova