Marketing
Češi vs. Eurovize – proč pohrdáme soutěží, kterou Evropa miluje?
Už jen fakt, že začínáte číst tenhle článek, je docela překvapení. Je totiž o Eurovizi, nejsledovanější nesportovní akci světa, která ale v Česku skoro nikoho nezajímá. A to přitom už několik let po sobě máme v soutěži české zástupce, kteří nás reprezentují před téměř 180 miliony diváků. Proč má u nás Eurovize pověst obludné estrády, která sotva souvisí s kvalitní hudbou? A je šance, že by se to letos změnilo?
Na úvod několik základních faktů. Eurovize je pěvecká soutěž, kde státy Evropy, Izrael, několik států bývalého Sovětského svazu a dnes už i Austrálie hlasováním vybírají nejlepší píseň. Každý stát má tři minuty na prezentaci, zaujmout může čímkoliv. Úplně čímkoliv. V roce 2014 tak vyhrála vousatá zpěvačka Conchita Wurst, která je ve skutečnosti mužem. V roce 2012 zase Rusko reprezentovaly „Babuschky” – seniorky, které zpívaly píseň s názvem „Party for Everybody”. A s bizáry by se dalo pokračovat ještě dlouho.
A co mě vůbec vede k názoru, že Eurovize je v Česku populární zhruba stejně jako další evropský symbol, Angela Merkelová? Tak třeba sledovanost. Letošní semifinále, kde vystupoval i zástupce Česka Mikolas Josef, sledovalo jen lehce přes 100 tisíc diváků. Na sociálních sítích soutěž taky moc nefrčí, 2 000 fanoušků na Facebooku a jen 8 příspěvků s hashtagem Eurovize 2018 věru není moc. A konečně, bavíte se o Eurovizi třeba u piva s kamarády? Víte vůbec, že se ta soutěž koná? Pokud ano, řadíte se mezi velice úzkou skupinu lidí.
Eurovize ale není jen špatná, třeba v roce 1974 ji vyhrála skupina ABBA – ať hodí kamenem, kdo nemá rád alespoň jednu skladbu od ABBY. I Karel Gott prostřednictvím Eurovize zkoušel dobýt Evropu – sice to bylo v roce 1968 a soutěžil za Rakousko, ale dá se to považovat za počátek české stopy v soutěži.
Debut České republiky ale přišel až o mnoho let později, v roce 2007.
Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se
Ještě než vám prozradím, kdo že nás na Eurovizi jako první reprezentoval, dopřejme si malou odbočku do hitparád roku 2007. Rádiím již tehdy vládla skupina Kryštof, frčel Sámer Issa a snad neexistovala základní škola, kde by děti nepouštěly ze svých tlačítkových Nokií skupinu Bow Wave a její hit „Boreček“ (pokud vám po přečtení začala skladba hrát v hlavě, není zač). Smutné je, že pokud by nás na Eurovizi 2007 reprezentovalo toto seskupení, pravděpodobně by mělo větší úspěch než kapela Kabát, která vyhrála národní kolo a byla tudíž vyslána do Helsinek. Že vám Malá Dáma nepřijde jako úplně ostrý náboj do soutěže popových hitů? Taky že nebyla. Skupina kolem Pepy Vojtka se sice snažila, seč mohla, na postup ze semifinále to ale nebylo, ba co víc, skončili jsme na 28. místě. Z 28. Jediný bod, který se nám tehdy podařilo získat, přišel z Estonska. Děkujeme.
V roce 2008 jsme se nenechali odradit a uspořádali jsme podruhé národní kolo. Diváci mohli hlasovat třeba pro Sámera Issu, Čechomor nebo Daniela Nekonečného. Hlasování diváků ale vyhrála zpěvačka Tereza Kerndlová s písní „Have some fun“. Píseň byla údajně složena americkými producenty, i přesto ale některé rýmy, například „I know your history makes you shy, but baby it’s no mystery why you fly,“ nedávaly úplně smysl. Tereze je dodnes předhazováno, že jí k postupu dopomohla především extrémně krátká sukně v kombinaci s mnoha větráky na pódiu. Ať už je to pravda či ne, ani kalhotky Terezy Kerndlové Evropu nezaujaly. Výsledek byl jen o trochu lepší než v případě Kabátů, Kerndlová skončila předposlední.
Tereza Kerndlová se toho nebála
S mottem „do třetice všeho dobrého“ poslala Česká televize v roce 2009 bojovat o vítězství romskou skupinu Gipsy.cz. Na svéráznou píseň „Aven romale“, kombinující romštinu a angličtinu, ale Evropa zjevně nebyla připravená a autoři hitu „Romano Hip-hop“ šli domů s prázdnou. Doslova. Poslední místo a ani jeden bod. Není divu, že si po tomto fiasku Česká republika dala od Eurovize na 6 let pauzu.
Hlavně se nevzdat!
Návrat, nikoliv však velkolepý, se konal v roce 2015. Tentokrát to zkusili Marta Jandová a Václav Noid Bárta. Dramatická balada „Hope Never Dies”, se kterou vystoupili, však odezvu nezaznamenala. Evropští diváci spíše duo popisovali jako typický český pár, kde žena je „krev a mlíko” a muž vypadá jako hokejista. O rok později se půvabné Gabriele Gunčíkové poprvé podařilo probojovat se do finále, kde skončila předposlední. To se vloni téměř neznámé zpěvačce Martině Bárta bohužel nepodařilo. V obou případech se jednalo o dramatické, velkolepé a bohužel i značně nudné balady, které v konkurenci ostatních písní naprosto zapadly.
Vypadá to tedy, že reálnou šanci na dobré umístění máme poprvé až letos. Zpěvák Mikolas Josef, který zvítězil v národním kole, soutěží s chytlavou písní „Lie To Me”, která svou trochu kolovrátkovou melodií připomíná zvuk amerických popových hitů. Rozhodně se ale jedná o zatím nejnápaditější a nejsoučasnější vystoupení, jaké zatím Česká republika do soutěže vyslala. I sebelepší píseň ale v Eurovizi může upadnout v zapomnění, pokud na ní diváci nenaleznou něco pořádně kontroverzního či nečekaného. Jako důkaz tohoto tvrzení budiž to, že největší favoritkou letošního ročníku je izraelská zpěvačka napodobující ve svém vystoupení zvuky drůbeže.
Podaří se Mikolasovi ve finále poprvé výrazně uspět?
Pokud se nám letos podaří výrazně uspět a Mikolasovi prorazit i v zahraničí, tak by soutěž snad měla naději na zlepšení své reputace v České republice. A snad by si to i zasloužila. Přestože o míře vkusu jednotlivých vystoupení by se dalo polemizovat, Eurovize je cesta, jak zlepšovat vnímání České republiky za hranicemi. Tak jí přejeme, ať nadále baví Evropu, i kdyby to mělo být jen hudebními bizáry.
Jak citovat tento článek?
KOSTELECKÝ Martin. Češi vs. Eurovize – proč pohrdáme soutěží, kterou Evropa miluje?. Jan NOVOTNÝ, editor. In: Markething [online], 2017. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: markething.cz/cesi-vs-eurovize/
Zdroje
Zdroje obrázků
https://kultura.zpravy.idnes.cz/foto.aspx?r=hudba&c=A081112_173920_hudba_jaz
