Komunikace
Bidenova výherní karta? Není to Trump.
Joe Biden má za sebou dvě volební období na pozici viceprezidenta a 36 let reprezentace státu Delaware v americkém senátu. Post prezidenta Spojených států amerických však není zrovna meta, kterou dosáhnete lety relevantních zkušeností. Donald Trump o tom ví své, poslední prezidentské volby se mu podařilo vyhrát jako politickému nováčkovi.
(Nejen) americké volby bývají standardně vyostřené a plné skandálů. Během těch v roce 2016 se házení špíny na Hillary Clinton (převážně kvůli jejím neslavným e-mailům) střídalo se znovuobjevenými sexistickými citáty Donalda Trumpa („Grab her by the…“ a dál už to znáte.) téměř na denním pořádku. Ostatně při politickém systému dvou stran je polarizace země poměrně předvídatelná. Nastávající volba budoucího prezidenta, naplánovaná na 3. listopad ovšem přichází v situaci nebývalého napětí. Pandemie připravila o životy statisíce občanů, miliony jsou infikovány
a počty nezaměstnaných raketově stoupají. Ekonomika je v recesi, západ krajiny v plamenech a budoucnost je jeden velký otazník. To vše završují rasové nepokoje napříč celou zemí. Touha po spravedlnosti
od Kentucky po Portland spouští dokonce šeptandu o hrozbě občanské války.
Zlatá (?) střední cesta
Joe Biden není Hillary Clinton, ani Elizabeth Warren a rozhodně to není Bernie Sanders. Je sice nominovaný demokratickou stranou, avšak levicově orientovaný volič ho za ideálního kandidáta nepovažuje. Již osm žen Bidena obvinilo ze sexuálního obtěžování, přičemž jedna z nich mluví dokonce o napadení. Omluva ani sebereflexe se z jeho strany nekonaly,
a kudy chodí, tam jej doprovází přezdívka Creepy Joe. Během kampaní se
v minulosti se nebránil kompletnímu plagiátorství výrazných politických projevů nebo jistému konsenzu se zastánci segregace, díky čemuž je
pro mnohé demokraty přinejmenším problematickým kandidátem. Zkrátka není správně levicový.
Na rozdíl od Donalda Trumpa, který už je výrazně pravicový, nefanatizuje davy považující jeho merchandise téměř za rys osobnosti. Neoplývá ani radikálními pozicemi, silnými stanovisky a specifickým reformním plánem, na jehož základě mu lidé teatrálně fandí. V atmosféře strachu a nejistoty se však právě centristická nenápadnost nečekaně může stát klíčovým faktorem. Americké volby totiž nevyhrává levá ani pravá strana, ale nedefinovaný, možná do jedné strany nakloněný střed. Hillary Clinton Trumpa předčila o 3 miliony hlasů a vyhrávala i předvolební průzkumy, důležitější však zůstává, KDE kandidát nakonec vyhraje. Electoral college (sbor volitelů) rozhodující moc vkládá do swing states. Jde o státy, které nejsou po léta věrné jedné straně jako většina, ale mění preference volby
od voleb na základě konkrétních kandidátů. Tím pádem vítěze určí jen pár klíčových států z celkových 50. A jelikož rozdíly v počtu hlasů
pro kandidáty v těchto státech bývají těsné, stávají se předmětem souboje.
Přehrává Trump další boj?
USA vyhrocenou volební show obvykle potřebuje, aby si právě umírnění voliči dokázali všimnout výraznějšího kandidáta, s jehož rétorikou by souhlasili. A i když si rivalové během prvního duelu skákali do vlasů (a řeči) dostatečně dramaticky, jen těžko tím pro sebe vybojovali přízeň. Kvůli pandemii se pozornost zaměřuje jinam už po dlouhé měsíce. Biden zvolil taktiku respektovat a zdůrazňovat zdravotní rizika a kampaň realizoval online. Opak tohoto způsobu, tedy cestování ze státu do státu a osobní setkávání se s voliči osobně přenechal Trumpovi, který ironií osudu dnes s nemocí sám bojuje. Četná selhání v domácím boji s virem prezidentovým číslům
v průzkumech rozhodně neprospívají. Bagatelizování problému, podpora hoaxů či škrty komisí stvořených pro případ globální zdravotní hrozby se podepsaly na současné situaci, které se alespoň částečně předejít dalo. Toho si všímá frustrovaný elektorát i Bidenova kampaň.
Křehké váhy justice
Další argument ve prospěch Bidena leží u Nejvyššího soudu. Po smrti ikonické Ruth Bader Ginsburg instituci čeká významný výběr nového soudce. Ten by mohl soud přetvořit buďto do o trochu liberálnější nebo ještě konzervativnější podoby. Budoucnost USA závisí právě na těchto hodnotových alternativách a mnozí se Trumpovy konzervativní nominace obávali, což přispělo favorizaci jeho oponenta. Tento samý soud totiž pravděpodobně vynese verdikty ohledně ekologické reformy Green New Deal či reformy zdravotnictví (známá jako Obamacare), která byla pro zemi zlomová. V eskalující klimatické krizi Nejvyšší soud blokující jakoukoli progresivní agendu může znamenat katastrofu.
Nepříznivé predikce se bohužel naplnily ještě před volbami. Amy Coney Barrett, kterou Trump nominoval 26. září, totiž přesně takový soud dotvoří a ve výsledku budou pravicově orientovaní soudci tvořit většinu v poměru až 6 : 3. Pokud tedy projde netradičně urychleným schvalovacím procesem. Toto nevyrovnané seskupení u soudu by podle očekávání vidělo jisté problémy ve společnosti jako naléhavější než globální oteplování. Například přístup k interrupcím nebo případné Trumpovo zpochybnění výsledku voleb, které se očekává díky údajným “podvodům” při volbě poštou. Jestli napadne legitimitu voleb, nakloněný Nejvyšší soud se mu rozhodně bude hodit. Tímto rozhodnutím si však zatím spíše uškodil, než pomohl, Američanům arogantní postoj k demokratickým principům není moc po chuti.
Pokrytectví nebo pokrok?
Biden nasbíral rozpačité politické body svým výběrem viceprezidenky. Jedni vidí spolupráci s Kamalou Harris jako revoluční, přeci jen jde o první ženu s menšinovým původem na kandidátce velké politické strany.
Na druhé straně je tato nominace vnímána jako tokenismus. Pokud by Biden v současném politickém klimatu dal příležitost konvenčně klasickému bílému muži, ignoroval by vše, za čím demokraté stojí a po čem je v nereprezentovaných komunitách poptávka. Avšak senátorka Kamala Harris navzdory svému jamajsko-indickému původu není zrovna symbolem lepší budoucnosti minorit. Jak prokurátorka si získala nelichotivou pověst prosazováním tvrdých trestů pro příslušníky menšin
za malé přestupky. Mnozí tedy Bidena obviňují z předstírání zájmu o rasovou diskriminaci a nominace Kamaly je podle nich jen z povrchního principu její etnicity a ne hodnotové vize.
Urgentní rasovou problematiku zvládá “Uncle Joe” přesně tak jako nemotorný strýc, který se chce přiblížit vzdálené komunitě mladých lidí. Často prostřelí a obejde pointu obloukem, ale rasista to není. O toto téma z něj jednoduše není cítit opravdu hluboký zájem. Ale ne, že by si bylo z čeho vybírat, jeho protikandidát není žádný společenský aktivista.
Nová budoucnost?
Antikampaň vůči Bidenovi tak tahá za kratší konec. Na politické scéně ho zažili ještě pamětníci Nixona. Jakýkoliv jeho skandál byl dávno propraný, prodiskutovaný a dnes už leží zaprášený v archivu. To by mu Trump se svým laxním přístupem k placení daní mohl i závidět. Prezidentovy útoky vůči demokratům, které obivňuje z toho, že jsou to komunisté, radikálové
a socialističtí extremisté nepůsobí dostatečně efektně, neboť Bidena Američané dobře znají. Vědí, že nenastolí žádnou anarchii, ohradil se i proti násilným protestům, a krajinu s určitostí nezmění v dystopické sci-fi. Navíc zrovna stabilitou se Trumpovo prezidentské působení ohánět nemůže.
V současných průzkumech vede Joe Biden ve všech důležitých státech včetně Wisconsinu, který rozhodl o výsledku v roce 2016. Nebavíme se ani o těsném vedení – Trumpa předčí s podstatně větším náskokem, než to bylo u Hillary. A dokonce větším, než jaký je v průzkumech obvyklý. Přestože analytici z The Economist a FiveThirtyEight předpovídají Bidenovu výhru, rozhodnuto stále zdaleka není. Jestli Trump ve dvou zbývajících prezidentských duelech plánoval vytáhnout skrytá esa, se však možná nedozvíme. Zdá se, že účast ve volebních debatách mu překazí nákaza koronavirem.
Skalní demokraté možná mají vůči Bidenovi výhrady, ale Trumpa by nikdy nevolili. Majitelé MAGA Hats budou Trumpa naopak vždy zbožňovat.
A zbytek? Pravděpodobně si s Bidenem nespojí žádné charismatické projevy s micdrop v Obamově stylu. Hlasy, které od lidí dostane, mu nezíská jeho osobní kouzlo. Budou pro alternativu, kterou představuje vedle polarizujícího prezidenta, jehož ekonomické a patriotistické přísliby už možná nedokážou zaujmout. Nepřekřičí jeho selhání a narcistické kontroverze a definitivně neodrážejí chaotickou Ameriku, kterou voliči vidí v posledních letech okolo sebe.
Jak citovat tento článek?
RYBÁROVÁ Veronika. Bidenova výherní karta? Není Trump. Jan VOHRALÍK, editor. In: Markething [online], 2020 [cit. 2020-10-07]. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: markething.cz/bidenova-vyherni-karta-neni-trump
Zdroje
nytimes.com/2019/09/15/opinion/joe-biden.html
washingtonpost.com/graphics/2020/politics/voter-turnout-270-trump-biden/
time.com/5876599/election-2020-coronavirus/
politico.com/news/2020/09/25/supreme-court-regulations-biden-421934
bbc.com/news/election-us-2020-53657174
Zdroj náhledového obrázku:
Daily Mail