Manažerka Vypsané fixy: Se špatnou kapelou úspěšný nebudeš

Manažera kapely na koncertu většinou nespatříte. Přesto se bez něj žádná významnější hudební skupina neobejde. Manažer bookuje koncerty, zamlouvá studia, stará se o PR a propagaci a působí jako spojovací článek mezi kapelou a promotérem. Nejen o tom, jakým způsobem se pracuje na propagaci kapely, koncertů a cédéček, co na propagaci kapel změnil internet a jak je pro kapelu důležitý merchandising, jsme si povídali s manažerkou Vypsané fixy Ludmilou Karlíkovou. Na některé otázky nám odpověděl i frontman kapely Michal Mareda, známý jako Márdi.

Markething: Už více než dvacet let působíš v hudebním managementu, jaké byly tvé začátky?

Ludmila Karlíková:  Jelikož jsem z Českého Brodu, tak už na střední škole jsem začala pomáhat Michalovi Thomesovi a Petru Fořtovi z Ameba Production na festivalu Rock for People. Díky nim jsem v osmnácti letech začala pro Českou republiku dělat Evropský svátek hudby, což pro mě tehdy byla ohromná praxe. Později, před jedenácti lety, jsme jako Ameba Production oslovili Vypsanou fixu. Takže v té době jsem jim začala dělat manažerku. A dělám ji i nadále, ačkoli Fixa už pod Amebu nespadá.

M: Jakým způsobem máte zajištěnou propagaci, když vám vychází nová deska?

Michal Mareda: Když nám vyjde deska, tak využíváme všechny možný sociální sítě, Facebook, Bandzone a další. A máme PR agenturu, která se o propagaci stará.

M: Kam všude se jste schopni dostat? Do tištěných médií, do rádií?

LK: Obecně záleží na tom, jak je daná kapela velká. U nás to je tak, že máme vlastní vydavatelství a platíme si agenturu Turner (PR agentura zastupující dále Mekyho Žbirku či kapely Chinaski a Mig 21 -pozn. red.), která všechno dělá za nás. Pak už záleží na tom, jakou má kapela pozici na hudební scéně, kolik na ni chodí lidí a jak je zajímavá mediálně. V našem případě je nová deska propagovaná jak v tištěných médiích, tak na internetu nebo třeba v rámci některých televizních pořadů o kultuře. Nejsme na tom jako Kryštof nebo jiné velké popové kapely, které mají svoje kampaně mainstreamovější a komerční rádia a televize tomu jdou i naproti. Ale nejsme už ani na pozici undergroundové kapely, o které se zmiňují pouze lokální média.

M: Jak propagujete svoje koncerty?

LK: Koncerty propagujeme dvěma způsoby. Jeden je lokální a druhý je celorepublikový. Tu lokální propagaci z větší části zajišťuje pořadatel, tedy většinou klub. Pořadatel vyzvedne plakáty, které mu pošlu a stará se o jejich rozvěšování. Dále zadává předprodeje a spolupracuje s lokálními médii. Což jsou hlavně místní deníky a rádia.

Druhá věc je, že naše PR agentura zajistí plošnou distribuci tiskové zprávy a každé město, ve kterém budeme hrát, ještě osloví zvlášť. Podle toho, co tam je za deníky, za časopisy a za rádia, děláme předtím třeba rozhovory, pouštějí se spoty, soutěží se o lístky nebo o cédéčka. Těch způsobů je hodně a my se je snažíme využívat pokud možno všechny.

M: Jak tuto práci změnil nejdříve internet, potažmo Facebook a další sociální sítě?

LK: Myslím, že dost zásadně. Já to vnímám jako krok dopředu. I když to srazilo prodej nosičů. Ale v dnešní době to může pomoct mladým kapelám, které nemůžou prorazit způsobem, jak to šlo dřív. To znamená hodně pracovat, jezdit všude a hrát za nulu. Dneska už to není tak jednoduché a málokdo je ochotný to podstoupit. Dnešní kapely mají výhodu internetu. Když se to dělá chytře, šikovně a třeba i vtipně, mohou se k lidem dostat jinak a rychleji, než objezdit celou republiku. Když budou mít dobré písničky a dobrá videa, hodí to na internet a chytne se to, tak lidi budou zvědaví a budou je chtít vidět. To tady dřív nebylo.

M: Znáš nějakou kapelu, která prorazila už hlavně díky internetu?

LK: (Chvíli přemýšlí) U nás?

M: U nás.

LK: Nenapadá mě nikdo, kdo by vyloženě prorazil díky internetu. Snad kromě takových spíš virálů a vtipů jako když Bára Poláková natočila Krávu.

M: Jaké sociální sítě používáte ke komunikaci?

LK: Facebook, Google+, vesměs všechno. Tomu se člověk musí přizpůsobit. U nás je dobré, že si to sami hlídáme, nenecháváme nic na někom jiném. Náš Facebook spravuje pouze Márdi, takže si lidé mohou být jistí, že to, co se tam píše, pochází skutečně od kapely.

M: Otázka na Márdiho. Jak využíváš svoji osobní stránku na Facebooku?

MM: Myslíš stránku Márdi? Tu stránku kdysi založil někdo jiný. Dostal jsem na ni přístup, a tak na ni teď chodím. Poslední dobou je moje největší aktivita, že tam sdílím písničky, který se mi líbí. Přijde mi fajn, že můžu lidem předestřít co poslouchám a co mě ovlivňuje. A občas tam i napíšu postřehy z koncertů.

M: Jakou úlohu pro vás má merchandising?

LK: Velkou. Konkrétně Vypsaná fixa má vlastní vydavatelství. To vydavatelství má dva zdroje příjmů. Jeden je z prodeje desek a digitální hudby a druhý je právě z merche. Ty peníze pak jednou za dva roky vezmeme a investujeme je do nové desky a nového merche. V dnešní době má merch zásadnější podíl než prodej desek. Proto je pro nás opravdu důležitý.

M: Vypsaná fixa má i trochu netradiční merch. Nemáte pouze trička se jménem kapely, ale i s nápisy, které pochopí jen člověk, který vaši hudbu zná. Myslíš, že to na fanoušky zabírá?

LK: Naše tričko si stejně koupí jenom fanoušek. Ať je na něm jenom „Vypsaná fixa“ nebo ať je na něm úryvek textu. Je pravda, že my klasická trička s výpisem turné moc nemáme. Tyhle netradiční věci vymýšlí Márdi. Mně se to líbí a myslím, že to funguje. Snažíme se to dělat trochu jinak a je pravda, že třeba tričko s nápisem „Mám chuť na letmý polibek“ docela funguje, třeba v létě na festivalech.

M: Vypsaná fixa má už za sebou to období, kdy se na festivaly musela probíjet. Nyní vás pořadatelé sami zvou. Jak jste tento přelom vnímali? A jak to změnilo tvoji práci?

LK: Hrozně moc. Já jsem jako manažerka rostla společně s tím, jak Vypsaná fixa rostla jako kapela. Nebyla jsem velký manažer, který dostal mladou kapelu, aby z ní něco udělal. My jsme šli krok po kroku spolu. Já jsem se to učila za chodu. Musela jsem si sama udělat kontakty. Byla jsem na každém koncertě, pořádala jsem festivaly, dostala jsem se v hudebním průmyslu téměř ke všemu. Stejně jak si to odjezdila kapela, tak jsem si to odjezdila i já. Teď už vím, co a jak mám dělat, což jsem dřív nevěděla. To se všechno člověk musí naučit, přichází to časem.

Takový zlom přišel v roce 2007, kdy jsme se dali dohromady s T-Mobilem a přišla nám finanční podpora. Díky ní jsme se mohli posunout o kus dál. Jednak jsme na to zareagovali tak, že jsme zlevnili cenu lístků na koncerty na sto korun. A také jsme za ty peníze vydali desku, což přineslo kýžený efekt, hodně lidí i prodaných nosičů.

Nedá se ale říci, že by se kapela od nějakého přesného data zásadně přehoupla. Každý rok jsme získávali fanoušky. Stále jsme někde hráli, a když jsme se po roce vrátili na stejné místo, tak tam bylo třeba o dvacet, třicet lidí víc. Takhle se to kumulovalo. Pak v roce 2007 byl trochu zlom s deskou Fenomén, která byla propojená s propagací od T-Mobilu. Tam se to vyhouplo a od té doby opravdu chodí plošně víc lidí než předtím.

Ale je to hlavně tím, že atmosféra na koncertech je taková, že na ně lidi chodí rádi. Se špatnou kapelou úspěch neuděláš. Určitě ne dlouhodobě.

To, co máme, je dáno tím, že makáme. Fixa není kapela, která dostane něco zadarmo, není to rádiová kapela. Kluci pořád budou hrát ty svoje písničky a nebudou se přizpůsobovat singlovým vzorcům. Navíc kolikrát i cíleně jdeme naproti nižším honorářům, protože víme, že na nás chodí hlavně studenti. Všechno, co Fixa dělá, dělá pro lidi. Aby to bylo dostupné a aby se to lidem líbilo. To je na prvním místě.

Zdroje:

Zdroj náhledového obrázku: Aneta Vašatová http://www.punkl.cz/gallery/hradecky-majales-2013-26-4-simkovy-sady/#!prettyPhoto

http://www.photoserver.eu/zobrazeni_fotky.php?cislo_fotky=462845&fotky_autora=1007783

Jak citovat tento článek:

DOSTÁL, Jaroslav. Manažerka Vypsané fixy: Se špatnou kapelou úspěšný nebudeš. Markething [online]. 7. března 2014 [cit.2014-3-7]. ISSN 1805-4991. Dostupné z:  www.markething.cz/vypsana-fixa.