Proč je česká politická reklama tak hrozná?

Polonahé slečny, dámy plácající se vzájemně po zadku, nebo rovnou ruka v nahém klíně. Cizinec, který projíždí Českou republikou, by si mohl myslet, že u nás hodně inzerují zadavatelé z porno průmyslu a veřejných domů. Politické billboardy totiž nemají nic společného s politikou – a to dokonce ani tehdy, když si přečtete volební hesla.

Pro spoustu z nás to bude poprvé a prostě ho postavíme. Proč nám politici říkají takové plky? Protože si myslí, že to na nás zabere. Vyslovit jasný názor na to, jestli dostaví Temelín nebo zadotují doly, je pro ně zbytečná námaha: nejen, že by se nad tím museli zamyslet, ale hlavně by mohli přijít o potenciální voliče, kteří s nimi nesouhlasí. Ale to by se museli zamyslet i voliči – a proč, když se mohou rozhodnout podle sympatií? Vždyť ta Laura vypadá na svůj věk dobře, tak já jí to hodím. Aspoň bude nějaké vzrůšo.

Češi se evidentně z „véčkařských“ holek z plakátu nepoučili. Po Kristýně Kočí v podvazcích už neštěkl ani pes – ostatně její jméno jsem zapomněla i já a musela jsem si ji vyhledat na Googlu mezi ostatními politickými mrtvolami. Nedokázali nic, ale svými prázdnými hesly zablokovali na pár let poslaneckou sněmovnu. Když neumí svou politiku zformulovat už v kampani, tak ve sněmovně se to zázračně nezlepší.

Na vyprázdněnost hesel je ale snadné nadávat. Pokud jsou jen prázdná, je to pořád lepší, než opravdu hloupá a zlá – a těch máme letos na podzim jak hub po dešti. Kam se poděla etika? Rada pro reklamu ji neřeší – pro jistotu se nezabývá žádnou politickou reklamou, jako by to byl nějaký ohrožený druh. Proto může v pohodě kandidovat i redaktor, který se otevřeně hlásí k tomu, že na morální postoje radši zapomněl – jen tak si totiž umí vydělat peníze. Ostatně je ani neslibuje, chce jen drzost, hrdost a sebevědomí – to je přece lepší, než nová školka, obchvat nebo dům s pečovatelskou službou.

Političtí marketéři sázejí na to, že voliči nepřemýšlí. Jak píše nositel Nobelovy ceny Daniel Kahneman, přemýšlení je složité a stojí nás energii. Zato instinktivně se rozhodneme snadno a hned. Je tedy dobré nic neslíbit a působit sympaticky. Hlavně ne jako politik! Politiky lidi nemají rádi – podle globálního výzkumu agentury Edelman jim v Čechách důvěřuje jen 11 procent lidí. Byznysmenům věří už 40 procent – a odborníkům, hlavně akademikům, věří úplně nejvíc lidí na světě, 69 procent. Takže nějaký ten docentský titul se vždycky v kampani hodí – a je přece jedno, jestli je pravý. No tak po kampani řeknu, že mi to tam na ty stránky někdo špatně napsal. Hlavně, když se mi podaří vymanit ze škatulky „politik“. Andreji Babišovi se to povedlo, tak mně také.

A když nejsem úspěšný byznysmen, hodí se lidová image – jsem jedním z vás. Podle sociálního psychologa Roberta Cialdiniho totiž máme rádi lidi, kteří jsou podobní, jako my. Ukážeme vám svou lidskou stránku – máme rádi pejsky, jsme hodní a hlavně – nejsme politici. Jsme podnikatelé, advokáti, rockeři a sportovci. Hlavně tam na ten volební billboard nedávejte žádnou politiku, nebo nás ti lidi nebudou volit!

Zdroj náhledového obrázku:

http://pravyprostor.cz/wp-content/uploads/2014/09/10670186_10202691635667114_607328021348940748_n.jpg

Jak citovat tento článek?

HEJLOVÁ, Denisa. Proč je česká politická komunikace tak hrozná? Markething [online]. 6. října 2014 [cit. 2014-10-06]. ISSN 1805-4991. Dostupné z http://www.markething.cz/proc-je-ceska-politicka-reklama-tak-hrozna.