Jak pohřbít značku Made in Czechoslovakia

Česká vláda se na svém posledním zasedání rozhodla podpořit zájem o Českou republiku zvýšenou propagací Česka v zahraničí jako „atraktivní destinace pro zahraniční investice a volný čas“. Snad budou vynaložené miliony stačit na nápravu blamáže, kterou značka Czech Republic v posledních měsících ve světě utrpěla scestnou propagací dávno neexistujícího Československa.

Jestli někdo v zahraničí v poslední době o Česku slyšel (a nešlo o sport či volby), pak pravděpodobně četl v nějakém periodiku o znovuobnovení značky Made in Czechoslovakia. Ruští, maďarští, italští či rakouští novináři psali o obnovení slavné středoevropské teritoriální značky původu. Jako ilustrační fotografii většinou zvolili starou tatrovku, krabičku sirek nebo motorku Jawa. V červenci totiž Česká exportní banka a slovenská Eximbanka, státní úvěrové instituce, které financují vývoz, slavně oznámili obnovení této „světové značky“. Na webu Wall Street Journal je dodnes možné se dočíst, že tato známka původu bude nově přidávána ve fyzické podobě k česko-slovenským výrobkům.

Nic takového ovšem samozřejmě nevznikne. Šlo jen o velmi nezvládnuté PR, kterým banky anoncovaly nové možnosti financování společných česko-slovenských exportních průmyslových celků do zemí, kde Československo má stále větší zvuk než jednotlivé národní značky. Nikdo to však zprvu nepochopil, ač je jasné, že by přeci šlo o podvodné označení původu (nikoho ve Vídni jistě nenapadne označovat Sacherův dort Made in Austria-Hungary).

Nepovedené zacházení s Made in Czechoslovakia tak natropilo dvojí škodu. Prostřednictvím nepřesných zpráv v zahraničních médií poškodilo pracně budovanou značku Made in Czech Republic, kterou stát dvě dekády v zahraničí podporuje. Zároveň ale také trapným přehmatem poničilo značku, se kterou se dalo a dá dobře pracovat na domácím trhu. Že vzpomínky na společný stát jsou stále živé, dokazuje četné používání obratu, a je jedno zda jde o nové stejnojmenné album zpěváka Bena Cristovaa či třeba letošní stejnojmenný ročník festivalu Valašské záření.

V celém postkomunistickém regionu střední Evropy je už dlouho populární Ostalgie (z němčiny „Osten“ a „Nostalgie“), v Česku ozvláštněná o vzpomínky na společnou federaci se Slováky. Němce by ale nikdy samozřejmě nenapadlo na výrobky znovu lepit Made in GDR, jakkoliv některé východoněmecké výrobky byly docela slušné kvality. Raději staré označení kvality používají v propagaci byznysu s minulostí, ať už jde o oděvy, auta či třeba potraviny z dob socialismu. Například okolo slavného panáčka z východoněmeckých semaforů německé firmy dokázaly rozjet celý výnosný „Ampelmännchen-Industrie“ cílený jak na domácí nostalgiky, tak na zahraničí turisty.

Nic z toho ale není samozřejmě práce pro stát. Retrobyznys patří soukromníkům. Stát se má starat pouze o co nejlepší propagování té jediné značky původu, ke které se země aktuálně hlásí, a nemást zahraničí nostalgií po rozpadlém československém státě. A platí to samozřejmě i v regionech, kde bývalý stát má bohužel stále větší známost než ten současný.

Zdroj náhledového obrázku:

Marek Ślusarczyk [www.microstock.pl]

Jak citovat tento článek:

KLIMEŠ, David. Jak pohřbít značku Made in Czechoslovakia. Markething [online]. 20. října 2014 [cit.2014-10-20]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: www.markething.cz/jak-pohrbit-znacku-made-in-czechoslovakia.