Dana Bérová o začátcích v podnikání, správě Schwarzenberského majetku a pocitech zbytečnosti na ministerstvu

Dana Bérová, bývalá ministryně informatiky a úspěšná podnikatelka, spoluzaložila firmu Sanu Babu, která k nám dováží zboží z Indie a Nepálu. Vystřídala nespočet prací – od reklamní agentury přes novinařinu, správu majetku Karla Schwarzenberga až po působení na ministerstvu informatiky. Účinkovala v pořadu Den D jakožto porotce. V současnosti spolupracuje s poradenskou společností Gartner, věnuje se investicím a start-upům.

Vystudovala jste obory automatizované systémy řízení a žurnalistiku. Přinesla Vám něco tato kombinace?

Já si obecně myslím, že studium čisté žurnalistiky je nesmysl a mysleli si to tehdy i naši pedagogové, kteří tenkrát chodili a říkali: “My si k vám jdeme tak hezky odpočinout.”  Ta mezioborovost je hrozná výhoda, protože vám umožní dívat se na věci jinak a nemusí to být mezioborovost profesionální, ale třeba i v oblasti koníčků. Občas se v životě něco nepovede a musíte mít nějakou šanci chytit se něčeho jiného.

Jaké byly Vaše začátky se Sanu Babu?

Sanu Babu vzniklo tak, že jsme se v roce 1991 vrátili z Indie a říkali jsme si, že bychom se tam strašně rádi vrátili. Ale v té době letenka stála 40 000, což bylo úplně nepředstavitelné. Věděli jsme, že tam jsou věci, které by se u nás daly prodat, ale neměli jsme žádné peníze. Takže jsme našli pána, který měl obchod v Dejvicích, tomu jsme je ukázali a on řekl: Tak jo, přivezte to a zkusíme to prodat” A dal nám 200 000, což v té době bylo taky hodně peněz. My jsme ty věci přivezli a za dva měsíce to bylo pryč. Takže jsme pochopili, že tam potenciál je – v té době to byla hodně exotická záležitost. Takže jsme udělali šílený krok a zastavili jsme chalupy svých rodičů. Moje maminka a tatínek byli velcí dobrodruzi, ale myslím, že tenkrát jim bylo hodně úzko.

Jak vidíte v dnešní době start-upy?

Tím, že se pohybuji v technologiích, tak se ke mně vždycky přiblíží start-upy, které jsou spojeny s technologiemi. Teď je několik zajímavých firem, které se zabývají datovou analýzou a vyhodnocováním dat všeho druhu. Myslím, že tam prostor existuje, protože to je vždycky kombinace matematického modelu a toho pravého marketingového uchopení. Existuje tady několik start-upů, které mají skutečné know-how spíše než komunikaci kolem. Ale musíte umět dobře komunikovat. Jistá míra profesionální prezentace je často důležitější než produkt.

Co je pro Vás důležité při investování?

Měla jsem období, kdy jsem investovala strašně racionálně. V současné době to dělám tak, že investuju do lidí. V rámci Dne D měl Ondřej Bartoš pravidlo: “Nikdy neinvestuj do chlapa v bílejch botách.” Tu chybu jsem udělala, a přestože tenhle projekt zněl rozumně, byla to největší ztráta ve Dni D. Od té doby už k tomu přistupuji tak, že se snažím spolupracovat s lidmi, kteří jsou mi příjemní. Někdy zainvestujete do dobrého projektu, ale ten člověk není ochoten akceptovat rady nebo doporučení. Tím vás frustruje tak, že to skoro nestojí za finanční výnos. Takže se nakonec modlíte, aby se to dobře prodalo a už jste je nemuseli nikdy vidět. Ale tohle není ten důvod, proč já to chci dělat. Víc měl baví proces budování firmy než zhodnocování peněz.

Myslíte si, že i obecně životní zkušenosti jsou spíše o lidech, které potkáte, než o rozhodnutích, která učiníte?

Když se podívám na úspěšné lidi kolem sebe, tak jsou to lidé, kteří jsou schopni se v nějakém okamžiku rozhodnout a nepřemýšlet o tom, jestli je to stoprocentně správně, protože ví, že stoprocentně správně to není nikdy. A jsou ochotni to rozhodnutí držet po nějakou dobu. Na druhou stranu, pokud věci nefungují, jsou schopni rychle udělat změnu. To je z mého pohledu klíčový jev. Jak v osobních vztazích, tak v byznysu. Protože když se budete patlat v něčem, co nefunguje, tak to stejně dobře nedopadne. V okamžiku, kdy vidíte, že je to spatně, tak to máte změnit i za cenu vyšších obětí. Z mojí zkušenosti je lepší se rozhodnout nějak. Ne třeba dobře, ale dáte ten signál změny.

Zlepšila se pozice žen v českém byznysu od Vašich začátků?

Já jsem nepřítel feministických přístupů. Myslím si, že holky to mají v životě jednodušší, protože mají mnohem větší možnost volby. My máme větší šanci si najít realizaci podle toho, co nám vyhovuje. Ve chvíli, kdy nám to profesionálně nejde, se můžeme vrhnout na rodinu a tvářit se, že tam pečujeme. A sbírat tam sílu a zakotvovat se tím. Máme hroznou výhodu v tom, že ve chvíli, kdy máme dítě, máme svým způsobem splněno. Pro generaci holek v socialismu to bylo velké alibi, pro nás bylo částečné. Myslím, že tahle společnost nemá splněné stropy, když je holka ochotná obětovat to samé jako kluci. Jediná věc, která je strašně nefér, jsou platy. To je ale často způsobeno tím, že holky si o méně peněz řeknou, což je zase dáno výchovnými vzorci. Holčičky jsou pořád vychovávány tak, že ony uklízí a odnáší nádobí ze stolu. Doufám, že to trochu změníme. Ale nemyslím si, že když se někdo rozhodne dělat i hodně vrcholovou kariéru, že narazí na nějakou skutečnou překážku.

Zníte tak, že si před sebe ráda kladete výzvy.

Já jsem od přírody strašně líná. Ve chvíli, kdy se všechno stabilizuje, tak se dostanete do komfortní zóny, strašně zpomalíte a přestanete podávat výkon. Ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že už těm věcem rozumím, tak mě to přestalo bavit. Ale přidaly se i další okolnosti, kdy někdo přišel s nějakou výzvou.

Co pro Vás bylo největší výzvou v profesní kariéře?

Hodně těžká byla správa Schwarzenberského majetku, protože jsem o tom věděla málo a cítila jsem velkou odpovědnost. Když jsem na to kývla, tak jsem si vůbec neuměla představit, do čeho jdu. Kdybych bývala věděla, co všechno to obnáší, tak bych to byla zvážila. Hodně těžká pro mě byla také státní správa. Hrozně jsem trpěla tím, že jsem věděla, kolik času je tam zbytečného. Trvalo mi asi rok, než jsem se s tím smířila. Musíte se na to dívat tak, že těch 50% času, kdy skutečně něco někam  posunujete, je tak důležitých, abych tomu obětovala ten zbytek. A že zbytečnost je součástí té funkce. Tak jako doma musíte prát špinavé ponožky

Byla byste otevřena návratu do politiky v budoucnu?

Ono se říká, že politika je trochu droga. Problém je, že v politice v Česku sbíráte jenom negativní odezvu. To byla další věc, která pro mě byla těžká. I když já jsem tam byla v roli, že jsem nebyla členkou žádné politické strany, měla jsem tam jasný odborný úkol a ti novináři mě měli rádi, protože to byli spolužáci, kolegové nebo mě znali. Na mě vlastně nikdo příliš ošklivě neútočil. Byla bych ochotná se do toho znovu pustit asi jedině, kdyby vznikla nějaká skupina lidí, kterých bych si mohla aspoň vážit, když už ne je obdivovat. A nikoho takového na současné politické scéně nevidím.

Myslíte si, že nám chybí ministerstvo informatiky?

Myslím, že nám nechybí až tak to ministerstvo, ale že nám chybí politická vůle opravdu technologii uchopit a něco s ní udělat. Obecně je problém, že v 90. letech tady Václav Klaus vytvořil pocit, že státní správa je banda darmožroutů, která není k ničemu třeba, protože neviditelná ruka trhu všechno vyřeší.

Otázka na závěr – prozradíte nám nějakou perličku ze správy majetku pana knížete?

Nejzajímavější je asi hrobka, díky které ho pustili do republiky už v roce 82. Ukázalo se, že v ní protekla spodní voda a mrtvoly plavaly. Komunisté tenkrát podlehli tlaku plavajících mrtvol a povolili odpůrci režimu vstup do země.

Zdroj náhledového obrázku: www.parlament-vlada.eu

POUZAROVÁ, Jana. Dana Bérová o začátcích v podnikání, správě Schwarzenberského majetku a pocitech zbytečnosti na ministerstvu. In:Markething.cz [online]. 12. 3. 2015. [cit. 2015-03-12]. Dostupné z: http://www.markething.cz/dana-berova-o-zacatcich-v-podnikani-sprave-schwarzenberskeho-majetku-a-pocitech-zbytecnosti-na-ministerstvu