Markething.czMarkething

menu

zavřít

Rozhovor s autorem Policejního deníku

Autor článku

Absolvent School of Media and Communication na britské University of Leeds a Marketingové komunikace a PR na FSV UK. Jiří se věnuje především on-line marketingu, výkonnostní reklamě a politické komunikaci. Bývalý správce facebookové stránky Markething.cz.

22. září 2013

Food blogy, fashion blogy, on-line deníčky. Internetových projektů je mnoho, ale ani slečny, které se umí pěkně obléknout nebo uvařit většinou nedosahují úspěchu Policejního deníku.  Chtěli jsme se dozvědět, kdo za Deníkem stojí, proč vlastně existuje a s jakými se potýká problémy. Může si policie za svou špatnou reputaci? Může s tím vůbec něco dělat? A jak pomáhá Deník a jeho fanoušci při policejní práci?

Policejní deník (dříve Týdeník policie) je webová a facebooková stránka informující o aktuálním dění z oblasti kriminality, policie a obecně integrovaného záchranného sboru. Poskytuje aktuální informace na denní bázi. A hlavní rozdíl oproti klasickým médiím? Policejní deník nehledá senzace, není ani černou kronikou – snaží se hlavně nezávisle informovat. A především – nehází špínu. Naopak se snaží policisty a další složky za dobrou práci vždy pochválit. A má to úspěch.

Rozhovor je veden se zakladatelem a hlavním redaktorem Policejního deníku, přál si však zůstat anonymní.

Jak Deník vůbec začal? Proč to děláš a jaká je tvoje motivace?

Od malička jsem chtěl být hasičem, nastoupil jsem k dobrovolným a poté i na stáž k profesionálním. Ve svém rodném městě na Ostravsku jsem se seznámil s policisty, dělal jsem i takovej menší zpravodajskej portál pro to město. Psal jsem na Novinky.cz. Když jsem začal s policisty jezdit i na noční, tak v tu chvíli mě to začalo skutečně bavit.

Poté jsem se přestěhoval do Prahy, kde jsem dostal místo novináře u skutečně velkého média a asi po měsíci mě kontaktoval jeden velmi zkušený žurnalista (nynější majitel Deníku), že by si chtěl založit pár „časopisů“, kde bychom mohli dělat to, co nás baví. Nejdříve to začalo pouze hasičským týdeníkem, který se později přechýlil i na policejní. Tak takhle nějak to celý vzniklo – šéf mi dal pětikilo a šel jsem zaregistrovat doménu.

Kolik vás na Deníku dělá?

Nejdřív jsem to začal dělat sám. Časem jsem začal zjišťovat, že na to jen já nestačím- přece jen to chce, aby ten web vypadal i trochu lépe a tak. Já hlavně píšu – dávám všechno na stránky i na Facebook. V Plzni máme fotografa. Máme i jednu holčinu, která hlavně šíří odkazy na relevantních místech. Dále grafika, který dělá pravidelný měsíční týdeník. A teď spolupracuji s jedním kamarádem, se kterým plánujeme i mobilní aplikaci.

Nedávno jste se přejmenovali z týdeníku na deník…

Je to tak, postupem času jsme zjišťovali, že těch informací máme tolik, že týdeník prostě nestačí.

Děláš to tedy 24 hodin denně?

Ano, prakticky ano. Někteří třeba říkají, že určitě nespím. Ale spím normálně.

A jak to jde dohromady s tvým zaměstnáním? Propojuješ Policejní deník s tvou prací novináře?

Skloubit se to dá, ale snažím se to nepropojovat. Někdy chce policejní mluvčí dát něco jen do Policejního deníku, tak to jinam do médií nedávám.

Hádám, že nám tedy neprozradíš, kde pracuješ?

Ne ne, to zatím veřejně ventilovat nechci.

Jak získáváte informace? Kde je seženete tak brzo? Máte policejní vysílačku?

Všichni si myslí, že policejní vysílačku mám, ale nemám jí. Novináři v podstatě ty informace mají taky. Jen je většinu ty „menší“ akce nezajímají.  Zisk informací je zkrátka takové know-how, které novináři neprozradí. Ale spousta věcí je i z toho, že nám lidi napíšou – hele tady to houká, jsou tam policajti v kuklách.. Já to pak u mluvčí ověřím a jedu tam.

Jedním z klíčových cílů celého projektu je zlepšit image IZS (integrovaného záchranného systému) – potažmo hlavně policie. Cítíte, že je potřeba s tím takto pomáhat?

IZS má své mluvčí a ti se o to jistě snaží, ale už těžko ovlivní, co média skutečně vydají. Je čistě na médiích, jestli tu zprávu vydají a hlavně, jak si ji vydají. A i kvůli tomu nás napadlo, že by tu mělo být něco, co se nebojí toho policistu i pochválit. A říct jim „Chlapi, dobrá práce“. Vypadá to, že se to zatím chytlo.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Je pravda, že zrovna o policii se dost často velká média zmiňují negativně. Měla by se policie zlepšit ve vysvětlování? Lze to vůbec?

Média mají své lidi na místě a řeknou si to podle sebe. Časopis Reflex třeba nedávno napsal, že na demonstraci zmlátili policisté kluka. Lidi tomu pak věří, protože to hodně čtou. Navíc, když to řeknou v televizi, tak je to pravda, že jo. Mluvčí se pak může snažit, jak chce, ale stejně by pak akorát vypadal, že se brání a že je to lhář.

Takže s tím mluvčí ani nic dělat nemohou?

No oni mají většinou dost svázané ruce, protože nemohou nic odhalovat, když je vše v rámci šetření. A na druhou stranu jim lidé stejně neuvěří.

Proto právě vás asi mají policisté rádi, ne? Na rozdíl od běžných médií z nich neděláte idioty…

To byl právě záměr toho založit to – ukázat, že je ta práce i hezká. Že to není jen špatný, jak ukazujou v televizi.

Kolik z vašich fanoušků je „z oboru“ – tedy policistů, hasičů, záchranářů?

Troufám si říct, že polovina našich fanoušků jsou policisté, strážníci, celníci, hasiči. Zkrátka složky IZS.

A řekneš nám, kolik máte fanoušků vlastně? Je pravda, že jejich počet roste hlavně v poslední době?

Máme přes 28 tisíc. No ono to vždycky zažije boom, když se uveřejní nějaké pátrání – děti, zvířata. Nebo když někdo ublíží ženě. To lidi táhne.

A jakou máte vlastně návštěvnost – Facebook i stránky?

Facebook má týdně milion zhlédnutí. Web ten je takový kolísavý – jsou dny, kdy má jedenáct tisíc návštěv denně. Byly dny, kdy bylo i 25 tisíc návštěv. Ale teďka většinou průměrně tak okolo 3-6 tisíc návštěv denně.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Deník děláte zatím zadarmo – je to tedy čistý koníček?

Je to čistej koníček zatím. Máme trochu problémy s reklamou – jaksi nejsou inzerenti, kteří by chtěli inzerovat. Je to zkrátka problém webů s obdobným zaměřením. Ono kdo by tam moh inzerovat?

Tak třeba paintbally a podobné a věci?

Zkoušel jsem to obepisovat – army shopy a podobně, tam ale nevyšel ani jeden. Právě armyshopy, paintbally a tak by u nás určitě úspěch měly. Těžko říct, proč to nechtějí.

Možná vás neznali, největší boom jste měli přece teprve nedávno, ne?

Je to fakt, že se to nedávno nejvíc rozrostlo. Dlouho dobu tam byli jenom policisté. Chodilo na nás 5 tisíc lidí a z toho 4,9 tisíce bylo policistů.

A pak se to nějak začalo rozrůstat – měli jsme dobré informace. Nejvíc tomu asi pomohly nedávné povodně v Praze, to jsem byl v terénu 3-4 dny nonstop a házel jsem prostě fotky přímo z dění. To se to začalo nabalovat, lidi začali posílat vlastní obrázky. Já už jsem pak musel mít řidiče a jen jsem házel fotky on-line, jednu za druhou.

Jak dlouho teda trvalo, než se vám rozjel Facebook do dnešní podoby?

Nejdříve byl Týdeník jako běžný lidský profil, pak nás to donutil Facebook převést na klasickou fanouškovskou stránku. To jsme měli 900 lidí na stránce, hodně se jich při převodu „ztratilo“. To mohlo být loni tak v říjnu.

Takže ani ne za rok jste nahnali skoro 28 000 lidí?

Je to tak.

To je hodně dobré číslo na takto úzce zaměřený web. Máte při tomhle počtu čtenářů už nějaké „objasněné“ případy?

Ano, stalo se, že už několik hledaných osob bylo vypátráno díky našim fanouškům.

A najdou se lidé, kteří už Deníku přímo za něco poděkovali? Vyjadřují podporu i přímo policisté například?

Stalo se, že mi napsali lidi, že se vypátralo jejich ztracené auto, kolo nebo pejsek. To nám takhle i jednou nálezkyně toho pejska přivezla. Ale to poděkování nepatří ani tak nám, jako spíš těm lidem – ta ochota i odvaha chytit cizího psa a zavézt majiteli například.

Jinak za poslední týden, snad asi 3x nebo 4x, se mi stalo, že přišel policista a řekl – hele děláš to dobře, mám to rád, líbí se mi to. A to je pro mě ta nejhezčí pochvala.

Jaký případ tebe osobně zaujal nejvíc?

Třeba když byl v Uhříněvsi chlápek v bytě – údajně s pistolí a dlouho střelnou zbraní. Já vlastně tehdá přijel autem k policejní pásce. Bylo to už večer a přijel jsem přímo do jeho vidění. Prostě tam, kam by mohl vystřelit. Z mojí strany to bylo hloupý, že jsem tam najel, ale nečekal jsem, že to bude až tak otevřený. V tu chvíli mě kluci strhli „Pojď na bok nebo tě tu ještě zastřelí.“

A snad povinná otázka nakonec: Jaké jsou plány do budoucna?

Teďka jsme získali nějaké kontakty na Slovensku, takže plánujeme trochu rozjet Slovensko. Začali jsme spolupráci s celní správou a vězenskýma službama. Mým snem je dělat i Ameriku – což ale znamená mít tam člověka.

Náš velkej plán je teď rozjet náš e-shop – veškerý výdělky ale zase půjdou do samolepek a tak. Ty samolepky jsou víceméně reklama a navíc je to zkrátka hezký. Chceme rozjet i nějaké soutěže o trička, hrníčky – prostě aby to lidi bavilo a měli to rádi. Nechceme z toho mít žádnej zlatej důl, ale přejeme si, aby nás to ideálně někdy v budoucnu živilo. Nás hlavní cíl teď je, abychom to nemuseli sponzorovat ze svého a nějak si to na sebe vydělalo.

Tak třeba i díky tomuhle rozhovoru seženete někoho, kdo by u vás chtěl reklamu! 🙂

 

Deník policie je nominován na letošní Křišťálovou lupu v sekci Zpravodajství. Pokud jste také fanoušky projektu a baví vás pohled na nejen policejní práci z jiného úhlu, tak hlasujte na kristalova.lupa.cz/hlasovani/

Zdroje fotografií:

Webové a facebookové stránky projektu Policejní deník (Týdeník Policie).

Jak citovat tento článek?

ŠINDELÁŘ, Jiří. Rozhovor s autorem Policejního deníku. Markething [online]. 23.září 2013 [cit. 2013-09-23]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/rozhovor-s-autorem-policejniho-deniku