Markething.czMarkething

menu

zavřít

Rozhovor: hudební producent Ondřej Fiedler

Autor článku

Student 1. ročníku Marketingové komunikace a PR na FSV UK. Je frontmanem kapely, tím pádem má rád hudbu (překvapivě), seriály a ostřejší diskuze na Facebooku.

10. června 2019

 

Ondřej Fiedler patří mezi nejlepší hudební producenty na české scéně. Mirai, Lenny nebo Kryštof, to všechno jsou interpreti, pro které tvoří hudbu. S Lenny navíc i koncertuje, letos v březnu dokonce hráli před spoluzakladatelem Linkin Park Mikem Shinodou. Co si myslí o české scéně, jaký je jeho tvůrčí proces a je možné na českém trhu prorazit? 

Povazuješ se spíše za hudebního producenta nebo hudebního skladatele?

Považuju se spíš za hudebního producenta. V dnešní době je to hodně podobný, není to jako dřív. Producent některé části skladeb i vytváří. Teď je moderní, že producenti jsou vlastně i interpreti.

Jak ses dostal k práci hudebního producenta a co pro tebe byl zlomový okamžik v tvojí kariéře, kdy sis řekl, že tahle práce tě uživí?

O tom, že hudební producent existuje jako povolání, jsem dlouho vůbec nevěděl. S Lenny jsme žili v Anglii a tam jsem si koupil časopis, kde byl návod na vytvoření domácího studia. Když jsme letěli z Londýna, tak jsem Lenny jen tak mimo řeč oznámil, že bych vlastně to její nové album mohl udělat já. ( smích ) Začínal jsem v základních programech, kde jsem si třeba kopák nahrazoval boucháním do stolu. Nakonec jsme za tu desku dostali pět Andělů.

Ed Sheeran v jednom rozhovoru řekl, že celý hudební průmysl stojí na 4 akordech, souhlasíš s ním?

Myslím, že je to momentálně pravda, ale pomalu nastává doba úletů, kdy se hudba začíná měnit. „This is America“ od Childish Gambina, „SICKO MODE“ od Travise Scotta nebo nový album Bring Me The Horizon míchají hodně různých stylů dohromady. Například Gambino začne písničku africkym gospelem, po kterém následuje trap v úplně jiný náladě a na konci se to všechno spojí v jeden song. V tu chvíli už to nejsou čtyři akordy. Nastává doba, kdy se budou stále více mixovat žánry. Určitě se to dělo i dřív, ale teď se z toho pomalu stává mainstream.

Lenny na Plzeňském Majálesu

Co si myslíš o hudbě v reklamách? Měly by se používat snadno zapamatovatelné originální znělky, nebo by naopak měly být používány známé písničky slavných interpretů?

Zrovna teď jsem dělal novou znělku k Andělům a studoval jsem různé znělky od Master Card po Universal Studios a zjistil jsem, že na to neexistuje jednoznačný návod. Zapamatovatelná může být znělka s úryvkem Foo Fighters, nebo to naopak můžou být jenom tři tóny jako u T-Mobile. Jednu z našich skladeb s Lenny použila banka a lidi nám po koncertě často říkají, že jim ta skladba připomíná právě tu banku, a to spojení funguje.

Jak se podle tebe změnil nahrávací proces během posledních let? Například jak se nahrávalo za Beatles a jak je to dnes?

No občas se stane, že člověk ve studiu ani nepotká kapelu. Někdy zavolají, že to zní dobře, že by ještě něco chtělo třeba zesílit, ale že se jim to vesměs líbí. Změnilo se to hodně. Je dostupná obrovská škála samplů a zvuků. Nejlepší producenti jsou ale ti, kteří si zažili dobu, kdy se ještě nahrávalo naživo a umí to spojit s moderní technikou. V New Yorku mi jeden producent říkal, že největší umění je nahrát dobrou kapelu naživo, kde jsou slyšet chyby, ale zároveň to zní profesionálně a může to hrát v rádiu. Dneska nikde v rádiu neslyšíš chyby. Dřív to tak bylo a emocionálně se tě to dotýkalo, že ta kapela nehraje jako robot. Ta hranice je strašně tenká a je královská disciplína najít ideální zvuk.

Jak postupuješ, když skládáš? Nejdřív melodie, nebo text?

Vlastně skládám dohromady. Rovnou si broukám melodii k textu a v hlavě se mi to vše spojí. Když mám psát text, tak ho nepíšu bez melodie, už mi v hlavě jedou akordy, kytara. Klidně skládám i v autě, ale u nástroje se samozřejmě skládá líp. Zásadní je si všechno okamžitě nahrávat a nic nenechávat napotom, člověk toho spoustu zapomene. To je taky jeden z důvodů, proč mám teď tlačítkovou Nokii, a ne iPhone. Dost často jsem měl nějaký nápad, ale pak jsem šel projíždět Instagram a nápad byl pryč. A nahrávaní nahrazuju iPadem, kterej mám skoro furt někde při sobě, ale nemá stálej přístup na internet.

Jak dlouho ti trvá složit, nahrát a zmasterovat novou skladbu?

V tomhle jsem docela pomalý. Vpodstatě je mi kolikrát jedno, jestli to dělám měsíc, nebo rok. Jde mi o finální produkt. S Lenny jsme dělali jeden song rok a půl, dokud to nebylo ono. Ale samozřejmě záleží na deadlinech. Díky bohu za ně, žejo. ( smích )

Ondra s Lenny v Praze

Jaké interprety posloucháš a posloucháš vůbec hudbu ve volném čase?

Další důvod, proč mám teď Nokii. Jsem na hudbě závislý. Ráno, když se sprchuju, když běhám, vařím, v autě… Vlastně jsem poslouchal hudbu několik let nonstop a už mi z toho trochu hrabalo. I když jsem chtěl odpočívat, tak jsem poslouchal hudbu, a to se mi zdálo špatně i ve vztahu k profesi, už jsem od hudby neměl zdravý odstup. Je důležité vnímat normální život a když to jde, chodit alespoň na obědy mimo studio, což už jsem si zvykl dělat. Došel jsem do stádia, kdy jsem si řekl, že nechci dva týdny ani nevidět slunce a žít jak krysa ve studiu. Nechci být jeden z těch producentů, co se v šedesáti ohlídne za svým životem a zjistí, že ho strávil za pultem. Kdykoliv přijedu odpočatý třeba z lyží, tak vyplodím něco, nad čím bych jinak strávil týdny. Jeden producent řekl, že míchá hodinu denně a je to nejlepší, v tu chvíli má člověk odstup a nedělá chyby.

Pouštíš si někdy skladby, které jsi složil/nahrál?

Asi jsem v tomhle ohledu narcisticky divný, ale pouštím. Když jsem vlastně začal produkovat, tak jsem to dělal hlavně abych si pro sebe udělal hudbu, která mě bude bavit. U nějakých songů je něco, co bych změnil a při poslechu mě to vždycky štve, ale i tak ty písničky poslouchám rád.

Je nějaký hudební žánr, na kterém bys nechtěl spolupracovat nebo to naopak bereš jako výzvu?

Hrozně mě fascinuje, kolik žánrů existuje, ale obecně mě moc nebaví škatulkování stylů. Jsem fakt unavený lidmi, co říkají: „tam přece nemůžeme dát synťáky, protože hrajeme tenhle styl.“  

Je něco, co se ti nelíbí na české scéně?

Myslím, že je tu málo kvalitních projektů a kapel. Je tu tisíce garážových kapel nebo skupin na regionální úrovni, ale na vysokém levelu to dělá jen málo z nich. České scéně chybí profesionalita, ať už projevem na pódiu, volbou oblečení, zvukem, logem, texty. Všechno se tak trochu fláká a ve výsledku je z toho směs plytké nudy. Je potřeba být důsledný ve zkoušení, v identitě, ve zvuku, ve vybavení. Kapely mají za vzor áčkové české kapely a mají laťku nízko. Já si beru při nahrávání za vzor zahraniční kapely a ne lokální „áčka“. S Lenny jsme v Čechách ukázali, že jde prorazit i venku a dokázali to i další interpreti jako třeba Mikolas Josef, Jakub Ondra, Hopes, Skywalker neb Sunshine.

Co bereš za svůj největší úspěch?

Za největší úspěch považuji to, že jsem se přenesl přes všechny ty našeptávače, kteří říkali, jak se tím není možné uživit. Dokázal jsem si, že i přes všechny ty řeči to prostě jde.

S Lenny i koncertuješ, bereš to jako oddech od hudební produkce, nebo by ses tomu chtěl v budoucnu věnovat více?

Mám štěstí, že můžu dělat oboje. Když něco vytvořím ve studiu, tak to potom s Lenkou zažívám i live. Když písničky vymýšlím, už si rovnou představuju, jak to na lidi působí. Teď jsme třeba s Lenny předskakovali Mikovi Shinodovi ve Foru Karlín, což je pro mě splněný sen. Každopádně v dohledné době chci začít pod producentským jménem písničky vydávat. To znamená, že budu produkovat hudbu jako doteď, akorát se pod ní podepíšu.

Ondra s Lenny na Plzeňském Majálesu

Je těžké se v tvojí branži prosadit? Je český trh přeplněný?

Nejtěžší je získat důvěru lidí, i u Lenky mi to trvalo. Třeba s Mirai jsme ještě v době, kdy začínali, jeli jako předkapela Kryštofu na halovém turné a jednou, když sme šli po koncertě na benzínku pro pivo ( smích ) jsem jim nabídl, jestli nechtějí něco udělat a odmítli mě, že už producenta mají. Potom mi volal jejich manažer, abych přeprodukoval „Když nemůžeš, tak přidej“. Dopsali jsme s Miraiem pre-chorus („Když nemůžeš se hnout, zkus se nadechnout…“) a trvalo to, než mi začali plně věřit. Kapel je na trhu dost, já už si naštěstí můžu vybírat, s kým budu spolupracovat. Díky tomu, že nedělám s každým, získávám kredibilitu a důvěru u lidí, se kterými naopak pracovat chci. Oni ví, že pokud do toho s nimi jdu, tak se jim budu věnovat naplno, udělám si čas a mazlím to, aby to bylo nejlepší.

Kladeš důraz na prvních pět sekund songu, aby lidi zaujmul?

Kecal bych, kdybych řekl, že nad tím nepřemýšlím. Když uslyším na Spotify písničku s beatem, který už jsem slyšel x-krát, přepínám to. Je pravda, že v rádiích je trend, že pokud lidi nezaujmeš do sedmi sekund, tak tě hrát nebudou. Hodně se zkracuje, žádný intro, jdou rovnou vokály, je rychlá doba a je potřeba okamžitě získat pozornost.

Jak ses podílel na Cizí Zdi? A jaká byla spolupráce s tak velkým množstvím zpěváků/zpěvaček a s Kazmou?

Když si mě Kazma pozval, myslel jsem si, že je to je nějaký prank, ale kývnul jsme na to. Až v průběhu nahrávání mi došlo, že jsem tu spolupráci odsouhlasil hrozně rychle a ani jsem se nezamyslel nad tím, že kdyby ten song dopadl špatně, tak bych za to dostal hate. Nejtěžší bylo určit tóninu pro všechny zpěváky, aby to zazpívala jak Lucie Bílá, tak Richard Krajčo. Byla to pro mě obrovská zkušenost a možnost pracovat na unikátním projektu.

Když tenhle rozhovor bude číst někdo, kdo by se chtěl věnovat tomu, co děláš ty, co bys mu/jí poradil?

Ať se nenechá otrávit lidmi, kteří budou říkat, že na to nemá. Je důležitý se nezhroutit z toho, že se něco pokazí, ale metodou pokus/omyl se člověk naučí nejvíc. Chyb uděláš dost, protože ještě třeba nevíš, jak se chovat ke kapele nebo co si máš ohlídat. Sebereflexe je potom to nejdůležitější.

A co bys poradil začínajícím kapelám?

Kvalitní zvuk je samozřejmost. Důležitý je mít plán, stejně jako v podnikání. Klidně ať je trochu nereálný, ale je zásadní ho mít. Klidně i na šest let dopředu. Díky tomu se v tom kapela nezačne topit. Zásadní je na začátku pořád hrát, je jedno pro kolik lidí, ale sehrát se. A věřit si. Muzikou se v Čechách uživit dá, a to velice dobře. Naše země má extrémní množství festivalů. Když nám nabízeli s Lenny hraní v Itálii, tak nám řekli, že mají dva velké festivaly na celou zemi.

Jak citovat tento článek?

VEVERKA Martin. Rozhovor: hudební producent Ondřej Fiedler. Adam KILBERGER editor. In: Markething [online], 2019 [cit. 2019-6-10].  ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: http://markething.cz/ondrej-fiedler