Facebook Twitter YouTube RSS Mail Instagram
Menu

(Rozhovor) Dělníci reklamy: Markeťáci by se neměli brát tak vážně

      10. 12. 2017
(Rozhovor) Dělníci reklamy: Markeťáci by se neměli brát tak vážně

Už měsíc se nad jejich příspěvky popadají za břicho lidé napříč reklamním byznysem. Dělají si srandu z nešvarů, hloupých stereotypů i až bolestivě reálných situací z reklamek. Kdo stojí za FB stránkou Dělníci reklamy, proč ji vůbec založil a taky jak se nepodělat z práce v marketingu? O tom více v trochu netradičním rozhovoru.

Než se pustíme do rozhovoru, stručně si Dělníky reklamy představíme. Jedná se o facebookovou stránku, která od 7. listopadu 2017 ve svých příspěvcích velmi trefně glosuje neduhy nebo stereotypy reklamního byznysu. Ať jsou to absurdní představy a požadavky klientů, podlézání klientům na konferencích, influencerky nebo způsob, jakým tráví čas v práci nejeden grafik. A podle nadšených reakcí online i offline napříč oborem je jasné, že se svými komentáři opravdu trefili do živého.

(zdroj: facebook.com/delnicireklamy)

(zdroj: facebook.com/delnicireklamy)

Jelikož si autoři stránky přejí být ještě nějakou dobu anonymní, probíhal celý rozhovor online. Pokud by vás zarazil či urazil neformální jazyk nebo netradiční struktura otázek, tak s tím vám nepomůžeme, obě strany prostě takhle mluví.

Na začátek rozhovoru mám vyřídit z redakce asi 20 vzkazů, že naše redaktory vaše stránka opravdu baví.

Díky.

Povíte nám, kdo se za stránkou Dělníci reklamy skrývá?

Zatím spíš ne. Tenhle dvojitej život je pro nás zdrojem zábavy v našem jinak nudném světě.

Takže je vás ale víc?

Je nás tu plnej důl.

Ten důl je symbolismus pro nějaké reklamní dno? 🙂

Dekódování symbolů necháme na kriticích, nám přijde jen vtipný tvářit se, že skutečně těžce pracujeme. A přitom se máme v reklamě všichni tak dobře!

Pracujete tedy ještě aktivně v agentuře/agenturách? Protože, přiznejme si, spousta vašich komentářů občas až děsivě realitu v reklamním světě připomíná a tohle si člověk jen tak nevymyslí. 

Jestli aktivně, to těžko říct. Ale jo, fárání reklam jsme už nějakou dobu blízko. Často vycházíme jak ze svý zkušenosti, tak z cizí, co jsme slyšeli… ale celkem tučná část je i naše fantazie, kdy si domejšlíme, jak co asi funguje, jak se některý věci maj.

Co vás vůbec vedlo k tomu stránku založit? Šlo o to akorát pobavit lidi z oboru, trošku si anonymně vylít frustraci z práce, upozornit na nějaký nešvary nebo je za tím ještě něco víc? Víte co, deformace oborem, tak za vším hledáme něco víc.

Tak nejdřív jsme si udělali výzkum, z kterýho jsme vygenerovali insight, a následně jsme oslovili malou rumunskou agenturu, která to celý dělá za nás. Ne, samozřejmě chceme hlavně kultivovat celej českej marketing. No tak ok, to taky ne. Těch zdrojů inspirace je kolem nás prostě tak moc, že to muselo ven. Už jsme si nemohli pomoct. Asi jako když se ti chce strašně dlouho kakat. A pak si postavíš latrínu, do který to můžeš poslat.

Tak za mě super latrína. Ptám se, protože nás v redakci hned napadlo, jestli to není nějaký teaser na launch třeba online seriálu z prostředí české reklamní scény, něco mezi Vyšehradem a The Office například. Takže na nějaké rozšíření vaší latríny do dalších kanálů se těšit nemáme?

Jakože ve skutečnosti je to teaser na launch kypřícího prášku? Bohužel nás zatím nic takhle chytrýho nenapadlo a fakt nám to slouží jen jako ventil mozkoven, ale díky za tip. Dneska v noci budem přemejšlet, jak na tom i vyrejžovat.

Tak tím končí moje konspirační teorie. A protože tohle není úplně DVTV a já taky nejsem zrovna Veselovský, tak občas vystřelím mezi řečí úplně random otázku, jestli vám to nevadí.

Vystřel.

Takže… máte vůbec rádi svou práci v reklamě a tenhle byznys?

Kdybychom ji rádi neměli, neděláme ji. My tu práci právě rádi máme, ale co rádi nemáme, je, jak se některý lidi berou až příliš vážně. A tvářej se, jak kdyby nedělali reklamu, ale domlouvali mír na Blízkým východě. Směšný. Chcem to jen trochu zlehčit – kdyby se tu v tom „malým českým rybníčku“ na sebe markeťáci tolik nemračili, dejchalo by se nám v něm všem mnohem líp. Celý Dělníci reklamy jsou vlastně teda naopak takovej dlouhej milostnej dopis český reklamě. Nebo tak něco.

Naprostá většina reakcí, ať už online nebo co se k nám dostala od známých, byla hodně pozitivní. Když jste stránku spouštěli, počítali jste s tak pozitivním přijetím a hlavně s tím, jaké haló (uvnitř naší marketingové bublinky) spustíte?

Samozřejmě si díky tomu, že s tebou děláme tenhle rozhovor, připadáme trochu jako na sedačce u Jana Krause. Ale upřímně si nemyslíme, že bychom udělali nějaký haló. Neříkáme nic světobornýho, nic reálně neměníme, pár lidí se prostě možná jen zasměje. Což nic nemění na tom, že si každej večer zaonanujeme nad posbíranými lajky.

Vlastně nám přijde divný nad tím takhle přemejšlet. Prostě jsme si začali dělat prdel a tenhle rozhovor je poprvé, kdy zkoumáme, proč to vlastně děláme.

Hej, vlastně z toho máme teď blbej pocit, vždyť v tom nemáme vůbec jasno.

Asi dem tu stránku smazat.

Nic nemazat. No já zrovna dělám v sociálních médiích a jsem momentálně single, takže onanování úplně chápu i nad lajky. Jedna věc mě ale trošku zarazila a souvisí i s těmi lajky. Asi největší boom vyvolal váš dva dny starý příspěvek „Instagramová influencerka“. Má zdaleka nejvíc reakcí a za ty dva dny se vám zdvojnásobil počet fanoušků na pěkných 1700 a něco. Ale zrovna tenhle příspěvek trošku vybočuje, protože ty ostatní jsou relativně obecné, ale u tohoto se opravdu hodně lidí shodlo, že až podezřele popisuje jednu konkrétní a celkem hlasitou osobu. Je na tom tvrzení něco pravdy, nebo jsem úplně mimo?

Kdykoliv, když popisujeme nějakou postavičku, představujeme si pár konkrétních lidí. Mixujeme je a slepíme dohromady vlastní představivostí. Naše jediný a nejdůležitější pravidlo je, že se nikdy nebudeme navážet do konkrétních lidí nebo značek. U instagramový influencerky nám ten popis sedí minimálně na pět holek, který v naší bublině tuhle postavu zastupujou. Sami jsme vůbec nečekali, že v tom tolik lidí pozná nějakou jednu konkrétní holku. Pro nás je to spíš potvrzení, že to sedí na archetyp, z nějž jsme si chtěli udělat srandu. A taky jsme rádi, že to trochu zarezonovalo. Asi nejsme jediný, komu tahle instagramová pseudokultura přijde směšná.

(zdroj: facebooko.com/delnicireklamy)

(zdroj: facebook.com/delnicireklamy)

Která pozice v reklamce je podle vás nejvíc na prd a proč? Ať už množstvím práce, stresem, obtížností nebo třeba i nevděčností.

Na straně klienta branďák, na straně agentury account. Oba stojej rozkročený mezi minimálně dvěma firmama a maj tak nejschizofrennější pozice. Těžký to ale má i stážista, možná o moc víc než jakákoliv placená pozice. Chudák vždycky slízne tu nejdebilnější práci jako třeba tři hodiny držet na natáčení mirkofon, nedostane za to ani korunu a ještě věří, že mu to v tom CVčku k něčemu bude. A obecně si to dělá těžký každej, kdo se tváří, jako kdyby nedělal v reklamě, ale v uranovým dole.

Docela jste mi nahráli rovnou na další otázku. Co byste poradili juniorům, exíkům absolventům, prostě těm, kteří se v marketingovým oboru rozkoukávají nebo se do něj teprve chystají vkročit?

Ale jo, jestli neuměj dělat rukama nebo počítat nebo rýsovat nebo prostě dělat něco pořádnýho, tak je reklama ideální obor. Hlavně bychom jim poradili, aby se z toho nikdy nestresovali, když už to teda budou dělat. Ale necejtíme se úplně kompetentní rozdávat někomu rady, sami si píšeme on-line deníček, jen abychom to všechno přežili a v práci každej den nebuleli.

Měli byste nějakou radu, když už nějaké menší temno přijde, jak kromě zmíněného deníčku ze sebe ten stres setřást a najít třeba nějakou novou inspiraci nebo múzu? (další otázka asi bude návod na to vyřešení toho konfliktu na Blízkém Východě)

Tak nejdřív doporučujeme začít knížkama o osobním rozvoji, pak nějaký videokurzy. Nám dost pomohla taky psychoterapie, léčba elektrošoky či urinoterapie. Pak jsou tady samozřejmě taky drogy. Troška krokodýla, keťáku a Fridexu ještě nikdy nikoho nezabila. No a kdyby to vůbec nepomáhalo, může si kdokoliv třeba k nám na Dělníky reklamy přijít připomenout, že ty problémy, co v reklamě řešíme, zas až tak strašný nejsou.

Blue Light, Le Clan nebo něco pro normální lidi?

Když ti odpovíme, mnoha lidem dojde, kdo jsme 😞

Tak zkusíme jinou otázku. Jaký by pro vás byl ten úplně nejlepší klient na světě?

Nejlepší klient by byl pan Werich. Protože když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je. Nejlepší klient neexistuje. Klient, na kterýho si nejde zanadávat, není dobrej klient. Je to zamotaný. Chápeš to?

Úplně to chápu. A můj táta navíc vypadá dost jako Werich, takže se mi líbí i první půlka odpovědi. Pomalu se blížíme skoro do finále. Když už jsme u těch pozitivních věcí, koho byste naopak pochválili – a tady můžete být klidně i konkrétní. Čí práce v poslední době vám přijde zajímavá, přínosná nebo alespoň může pobavit? Ať už je to agentura nebo třeba někdo šikovný na vlastní noze.

Na vlastní noze je nejlepší Martin Rota. A taky Miloš Zeman, i když ten to zatím tají. Ne, když říkáme, že nechcem jmenovat nikoho konkrétního, platí to i pro pozitivní příklady. Obecně ale můžem říct – baví nás, když je vidět, že se nad tou reklamou někdo snažil přemejšlet. I když to třeba nedopadlo skvěle. Ale reklama musí samozřejmě v první řadě fungovat a vydělávat. A do toho prostě člověk z venku nikdy nevidí, takže se to těžko hodnotí.

To byla nudná odpověď, co?

No trošku, ale to nevadí. Aspoň si těch zábavných budou lidi víc vážit. Proč jste se rozhodli jít s kůží (a obsahem) na trh až teď ke konci roku? Při malém stalkingu jsme našli, že jste si profilovku na FB page nahráli už letos na jaře.

Ty máš v tý práci asi taky hodně práce, co? Asi jak náš grafik. Na jaře nás to napadlo, ale pak jsme byli chvilku zaneprázdněný vyhráváním cen a budováním svých osobních brandů. Jak se ale večery prodloužily a Vánoce přiblížily, nastal správnej čas na teasing toho kypřícího prášku. Snad to ještě stihnem, než budou mít všichni napečíno.

Se nám tu klube druhý Kefírer s tím vaším práškem. Teď něco trochu o morálce, což je v marketingu dost zvláštní věc. Co je podle vás horší, dělat reklamu tabákovému koncernu, nebo Andreji Babišovi?

Nemůžeme se tady na šachtě shodnout, co je objektivně větší zlo. Na čem se ale shodneme je, že je zlo, když někdo není, co je, ale je něco, co není, jak tomu dost často je. A pokud se ptáš na to, jestli může bejt někdo ve službách špatnejch úmyslů dobrým markeťákem, tak samozřejmě ano.

Když konkrétní příklady dáme stranou a budeme se bavit jen obecně, kde by podle vás měla být ta morální hranice? Nehledě rozdělení na politický, sociální nebo komerční marketing.

Tady asi nevyřešíme odvěký filozofický problém morálky. Její hranice v reklamě si beztak každý určuje sám podle toho, co si ještě dokáže před sebou obhájit, nebo kolik složenek musí na konci měsíce zaplatit. My tu hranici pevně danou nemáme. Řešíme to džob od džobu a asi jako spousta lidí v reklamě jsme už dělali věci, se kterejma jsme nebyli úplně stotožněni. A asi jako každej chceme takovejch věcí dělat co nejmíň. Jsme jen prostí dělníci reklamy a sami jsme vinni tím, z čeho si děláme prdel.

A jsme na konci. Dovolte mi vám dělníkům reklamy poděkovat, že jste si na Markething.cz udělali na několik hodin čas takhle v pátek večer. Tak ať vás dál baví plnit svou deníčkovou latrínu minimálně stejně zábavným obsahem jako doteď a snad tu s námi nějakou dobu vydržíte a budete markeťákům dál ukazovat, že se nemají brát až tak vážně.

Taky děkujem, dobrou!

 

Jak citovat tento článek?

KOLEK, Ondřej. (Rozhovor) Dělníci reklamy: Markeťáci by se neměli brát tak vážně. Ondřej DOSKOČIL, editor. In: Markething [online], 2017 [cit. 2017-12-10].  ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: http://markething.cz/rozhovor-delnici-reklamy

Absolvent oboru Marketingové komunikace a public relations na FSV UK. Zajímá se především o marketing v zábavním průmyslu, popkulturu ve všech podobách, kreativní reklamu. Ve volných chvílích básní a vymýšlí kraviny. Star Wars.