Facebook Twitter YouTube RSS Mail Instagram
Menu

„Buďto začni 8 hodin denně kreslit, nebo se na to vykašli.“ Ilustrace, drawci a RAW

      8. 11. 2015
„Buďto začni 8 hodin denně kreslit, nebo se na to vykašli.“ Ilustrace, drawci a RAW

Vladimír Strejček nakreslil přes noc storyboard k reklamě a dostal dobře zaplaceno. Psal se rok 2002 a myšlenka ilustrátorského studia byla na světě. Od té doby se jeho zakladatel pustil do řady dalších projektů, mezi nimi i do pořádání živých kreslířských soubojů RAW. 

V impozantních prostorách české pobočky Ogilvy & Mather jsme si během Behance Portfolio Review povídali nejen se samotným Vladimírem Strejčkem (VS), ale také s vůdčí osobností RAW, Haninou Vetrovcovou (HV).

Jaké změny jste zaznamenal v ilustraci a reklamě během své dosavadní kariéry, tedy za více než 15 let?
VS: Já tu vnímám zásadní změny spíš tak za poslední tři roky. Od začátku devadesátých let až do roku 2011, 2012 byl ten stav v podstatě stejný. Ale za poslední tři roky se to výrazně mění, nejenom ilustrátorská scéna, ale mění se i využití jiných vizuálů než jenom fotografie v rámci reklamního průmyslu. Ten trend je výrazný, především teď u nás v Čechách, ale v zahraničí už to trvá deset patnáct let minimálně, u nás to nastoupilo mohutně až nyní. Tady vždycky byla fotka, ale teď už i ilustrace začíná být velice žádaná.

Když se tedy ilustrace rozjíždí až nyní, roste vám, jako jedinému ilustrátorskému studiu v ČR, konkurence?
Jako ilustrátorské studio konkurenci pořád nemáme, nebo tedy alespoň ne přímou. Organizace většího charakteru nebo studio jako jsme my tu není, to se týká výrazně ilustrátorských věcí. Samozřejmě na poli grafického designu je situace jiná, tam jsme jedni z mnoha, kdo dělají grafiku. Tam máme standardní konkurenci, ale v té ilustrátorské sekci jsme jedineční a je to náš benefit, který nám pomohl přežít, když tu teď byla krize v rámci reklamního trhu. Díky tomu jsme to pocítili mnohem méně, než jiná studia, která ilustrátory neměla. Konkurenci ale samozřejmě máme, ale ne z řad studií, ale freelancerů, lidí, kteří dělají sami na sebe. Ti nám samozřejmě konkurují. Ta scéna je navíc malá, takže já přesně vím, kdo to je, ty lidi znám. To se dá počítat na jednotlivce, těch lidí, kteří tady táhnou ilustrátorskou scénu napočítáte do dvaceti. Když si vezmete všechny větší kampaně, tak se to točí kolem stejné dvacítky lidí. Málokdy tam vstoupí někdo nový.

11173355_430442680448970_5086149275900963581_n

Vladimír Strejček a Hanina Vetrovcová Zdroj: Facebook RAW Autor: J5

Takže v ilustraci nepociťujete určitou demokratizaci, o které se mluví v případě grafiky, kde dnes může prakticky každý na svém počítači dělat grafiku?
Ta situace je vlastně úplně stejná. Jestli chodí lidi, kteří se snaží pracovně prosadit jako grafici, tak je to přeci úplně normální. Každý se snaží nějakým způsobem uživit a tohle je normální řemeslo. Grafický designér je normální řemeslník, stejně tak ilustrátor. Ze škol vychází spousta designérů, kteří si potom hledají práci, což je jasný, že ty lidi, kteří vedou studia jimi budou oslovovaní. Prakticky každý rok tady vyjde nová scéna, noví absolventi, nebo jsou tady lidi, kteří se proto sami rozhodnou. Jsou to nové vlny každý rok, kdy přicházejí nově vzdělaní lidi, a ty samozřejmě mnohokrát, nebo v drtivé většině, nemají takový skill, takovou dovednost, jako ty lidi, kteří už v tom nějakou dobu fungují. Ale zkoušejí to a já osobně se za to na ně rozhodně nezlobím. I lidi, kteří neumějí zhola nic a něco pošlou, tak je to to pořád lepší, než kdyby nedělali vůbec nic. Alespoň nějaká aktivita.

Já se tady s těmi lidmi snažím pracovat, když tam vidím, že ten člověk má extrémní snahu, i když třeba nic neumí, tak se mu to snažím vysvětlit. Když vidím, že ten člověk je ztracený, že na to evidentně nemá, může se to stát, tak se mu to snažím říct. Řeknu: ‚Hele sorry, jestli u tebe nedojde k nějaké zásadní změně během následujícího jednoho dvou let, která by musela být zapříčiněná tím, že by si začal brutálně 8 hodin denně kreslit, tak se na to vykašli, protože to je ztráta času. Budeš se v tom ještě tak 2 roky plácat, než ti to stejně dojde, stejně potom skončíš na baru nebo budeš dělat něco úplně jinýho.‘

Nebo když vidím, že ten člověk nějaký potenciál má, ale ještě ho nezaměstnám, protože tak daleko ještě není, nemá ještě na to, aby dostal super komerční zakázku, protože za ním čeká 10 super kluků. Takovej člověk si to musí zasloužit. Tak mu řeknu, hele ještě na to nemáš, ale každý měsíc mi posílej svoje práce, buďme v kontaktu. Takhle já mám ve studiu několik lidí, který jsem odmítl a pak jsem je sám musel žádat, aby se mnou pracovali. Skvělý příklad je Vojta Velický. To je kluk, který před 2 lety kreslil první kampaň na Raiffaisen bank, co všude visela. Takový ty komiksový noir vizuály. Teď jsou asi čtvrt roku už udělaný nový od Petra Holuba, ale původně to dělal Vojta Velický, což je kluk, který před 8 lety fakt neuměl kreslit. Ty jeho věci nebyly dobrý, on se sice snažil, ale nestačilo to. A já jsem mu říkal hele Vojto, takhle to nejde, ozvi se třeba za půl roku a uvidíme. Pak jsem o něm asi 2 roky neslyšel, jenže on mezitím dostal nabídku z časopisu Euro, aby dělal obálky. Takže musel dennodenně pracovat, protože každý den musel odevzdat obálku a nějaký editoriály do časáku. Takže on se vlastně vykreslil, on se vymakal. Potom jsem někde něco od něj viděl, koukám na to a říkám si: ‚Cože? To dělal Vojta Velický? Wau! Tak to musí dělat s námi! Protože jestli nebude dělat s námi, tak bude dělat s někým jiným a já si budu rvát vlasy.‘ Což mě vrací k té konkurenci. Já říkám, že teď žádnou nemáme, ale pořád čekám, že se nějaká vyloupne. Já vím, že se to stane, že to je jenom otázka času. Takže se snažím být na to pokud možno připravený.

Jak se to pozná, jestli to ten člověk v sobě má nebo ne?
Mě teďka napadlo přirovnání. Je trenér tenisu, který když vidí někoho hrát, tak to pozná, jestli ten člověk má na to, aby hrál tenis. Já to nepoznám. Jde o to, že když tu ilustraci řeším 15 let na denní bázi v nejrůznějších polohách od vlastní kresby přes dozor nad vším, co vyprodukujeme, a taky samozřejmě jsem konfrontovaný s cizí prací, s prací ze zahraničí, s autorskými právy a tak dále. Já jsem tou ilustrací tak pohlcený, nebo to už mám tak v sobě, že se na to zkrátka podívám a v tu chvíli to vím. Ale to je naučený a těžko se to vysvětuje, ale prostě se občas stačí podívat. Ale ono to taky může být schovaný, ten člověk ještě nemusí být zralý, ale uvidíte, že když u toho vydrží, tak do toho dospěje.

Karel Cetl - vítězná ilustrace Raw Art Wrestling

Autor: Karel Cetl vítězná ilustrace z Raw Art Wrestling

Jak začal projekt Raw Art Wresling?
HV: My jsme to s Vladimírem začali dělat před třemi lety, protože jsme došli k tomu, že chceme něco našeho. Po KomiksFestu jsme dostali lano z  firmy Wacom a té jsme představili náš nápad, který se jim líbil. Slíbili nám, že dají do soutěže ceny a my jsme to dali za půlroku celý dohromady. Potom jsme jim pravidelně posílali reporty z akcí, ale nevěděli jsme, že nás celý rok sledují. Pozvali si nás do Londýna, kde nám řekli, že nás dávají všude jako příklad, jak se to má dělat, a že po nás chtějí franšízu. Tak jsme na tom začali pracovat. Jestli se všechno povede, tak v květnu odstartuje první nadnárodní kolo. Mělo by to být v Londýně, Berlíně, Praze a o čtvrtém ještě uvažujeme. Začali jsme vlastně těmahle akcema stmelovat ilustrátory a lidi z oboru a tužit partu. Nejdřív jsme dělali jenom digital, to znamená počítač, projektor. Před rokem jsme ale začali dělat i analog, což znamená plátno a barvy, což má paradoxně větší ohlas u lidí, co v tomhle oboru nedělají. Navíc nám to víc otevřelo dveře, teď jsme například jeli celou festivalovou šňůru pro Excelent a jde vidět, že značky začínají slyšet na trošku jinou zábavu, což je moc hezký.

Co je pravdy na tom, že plánujete Raw advertising wrestling, zaměřený na reklamní agentury?
To byla vlastně naše úplně první myšlenka. Původně jsme vlastně chtěli vytvořit čtyřčlenné týmy z různých reklamek, ty by potom dostaly zadání a měly celý večer na to ho vypracovat. Něco takového už ale samozřejmě existuje pod hlavičkou Adobe, ale nám se to pořád hrozně líbí a věříme, že jednou nějakou podobnou exibici uděláme. Teď stojí Raw Art Wrestling celý partnerech, aby to nějak vypadalo. Ze začátku jsme to dělali všechno víc punkově, ale pořád srdcem. Teď už je to hezčí a všechno se to pomalu nabaluje. Máme koncerty, LED stěnu… 27.11. budeme mít finále tohohle ročníku, bude to na Letné v bývalé sportovní hale, protože se to samozřejmě i snažíme dělat v prostorech, kam si lidi ne zas tak často dostanou. Předtím jsme to dělali různě po barech, ale to prostředí bylo sterilní a komunita ilustrátorů a podobných lidí je dost specifická, takže jim to přizpůsobujeme. Setkávají se tam jak lidé zvenčí, tak ilustrátoři i lidé z agentur, kteří se vzájemně propojují. Zároveň je to pro nás objevování nových talentů.

vladimír 518

Autor: Vladimír 518, účastník exhibice RAW

Jak vlastně probíhá soutěž a kdo se může účastnit?
Nemáme v podstatě žádná pravidla, soutěžící musí zpracovávat téma, které dopředu neznají a na místě ho vymyslí odborná porota. Oni potom mají 90 minut na to ho zpracovat. Soutěž probíhá jeden rok a začíná to tím, že se lidé přihlásí prostřednictvím svého portfolia a my je potom s Vladimírem vybereme. Zároveň tak i zjišťujeme, co nového na české scéně vzniká. První ročník se nám přihlásilo 50 lidí, tenhle ročník 250, jenže míst je jen 24. Musíme to třídit, takže většinou už nevybíráme lidi, co mají zavedená jména. Někdy oslovujeme i ilustrátory přímo, třeba na ulici. Všichni, kdo se účastnili prvního ročníku, u nás teď pracují a v druhém ročníku se to stává zase. Jsme pro ně takový startovač a to nás těší. Je vlastně dost zvláštní občas pozorovat lidi, kteří se k nám do soutěže dostanou. Většinou jsou to mladí kluci, kteří řeknou, že si kreslí doma a potom je hrozně zajímavé vidět ten jejich přerod po roce. Obecně totiž dělá ilustraci velmi málo holek. Náš první ročník vyhrál Karel Cetl, který studoval paleontologii a teď učí o dinosaurech. Udělal vlastně i dinosauří kamasutru.

Když si vás objedná nějaká firma, jako třeba zmiňovaný Excelent nebo Adidas, musí ta značka nebo něco s ní spojené být zakomponováno do tématu?
My tomu potom říkáme exhibice, to je něco jiného než soutěž. Vždycky chceme, aby to mělo nějakou hlavu a patu, takže si většinou se zadavatelem sedneme a snažíme se vymyslet, co se tím eventem snaží říct. Buď je to téma volné, nebo nějak spjaté s tématem značky nebo akce, nebo je to třeba jen omezené na barvy té značky. Z toho, hlavně při tom analogu, vznikají díla, která si potom firmy nechávají. Digitál je nevděčnější, protože ta díla nikde reálně nemáte, ale to se potom třeba využívá na plakáty.

Z pořádání podobných akcí, máte tedy pocit, že je v Čechách dostatek talentů pro ilustraci a grafiku, nebo je těch opravdu dobrých málo?
Těch lidí, co si drží tu svojí příčku kvality je poměrně dost, jsou to všechno zavedená jména. Ti mladí kluci, kteří se toho chytnou a využijí šance, kterou od nás dostanou, protože my jim občas zkusíme dohodit i nějakou zajímavou práci, se tím pak i slušně živí.

Jak citovat tento článek?

FLÉGLOVÁ, Radka a ROMAŇÁK, Adam. In: Markething [online],  2015. ISSN 1805 – 4991. Dostupné z: http://www.markething.cz/drawetc_raw

Zdroje

Zdroje náhledového obrázku: Facebook RAW; Autor: J5

Absolventka Marketingové komunikace a PR na FSV UK. Zajímá se snad o všechno, psala bakalářku o pornu, ale nejvíc jí baví umění a videohry.