Rozhovor s Alžbětou Trojanovou: O práci s poprsím a herní scéně nabité stereotypy

Alžběta Trojanová je nepřehlédnutelnou postavou videoherního světa. Psala do herních časopisů, vedla stejně zaměřený web a nakonec se objevila v pořadu Re-Play a stala se ikonou česko-slovenské herní scény. Navíc je absolventkou oboru Marketingová komunikace a PR na Univerzitě Karlově. Krom hluboké oborové znalosti je nutné zmínit také fakt, že hráčská komunita jednoduše šílí z jejího tělesného vzezření. Stačí její jméno prohnat Googlem a jedny z prvních slov, které uvidíte, jsou sexy, nahá, lechtivé… Alžběty se zeptám, jak s tím vším lze z marketingového hlediska pracovat. A taky zjistím, jak se mám tvářit na příchod nové generace herních konzolí a na čem si zahrát Zaklínače 3. 

Přes rok jsme se neviděli, a když jsme spolu mluvili naposledy, tak jsi byla začínající moderátorkou pořadu Re-Play a za sebou měla velmi zajímavou herní historii. Co se změnilo?

Pořád moderuju Re-Play, ale taky jsem jako pravidelná redaktorka začala psát do Score, kde mám svůj feministický koutek jménem Alžbětinec. Do budoucna pak vymýšlím soukromé projekty, ale často prostě rozjedu deset tisíc věcí najednou a pak nic nedělám pořádně. A taky píšu do ABC!

A kolik kapacity ti vůbec zabírá moderování Re-Play?

Samotné moderování mi v podstatě zabere kompletní neděli jednou za čtrnáct dní. Když si přiberu recenzi, nebo jedeme s Mikolášem Tučkem na nějakou akci, tak ještě víc. Takže spoustu víkendů tímhle způsobem zabiju. Ale to se snažíme co nejvíc omezit (smích).

Možná se budu plést, ale myslím, že před Re-Playem byla herní scéna z hlediska médií pro mainstreamového diváka trochu mrtvá. Na ČT2 běžel sem tam odpoledne Game Page a to bylo všechno. A pak se najednou objevil Re-Play.

Nemyslím si, že by Re-Play nějak zahýbal mediální scénou, ale většina tuzemských webů a časopisů je orientovaná na hardcore hráče. My jsme pro občasné hráče, co nechtějí jít za každou cenu do hloubky. Navíc jsem ráda, že nás vysílají na Prima COOL, protože je příjemné, že ten kanál má k cílové skupině velkou relevanci a navíc se za její komunikaci nemusíš stydět. Game Page měl problém s vedením, které mu v podstatě znemožňovalo udělat jakékoliv větší změny, a nakonec ho poměrně nevybíravě zrušili. A teď vlastně nemáme konkurenci.

Teď budu citovat z několika online médií, než položím svojí otázku. SixPack: „Alžběta Trojanová – vlhký sen všech českých a slovenských hráčů, bez ohledu na platformovou příslušnost. Čtěte její blog (http://taalzbeta.blogspot.com/), případně ji špehujte na twittru (@TaAlzbeta) a doufejte, že si zahraje s vaším joystickem.“ Jenpromuze.cz: „Náš redakční kolega, odborník na cosplay a geek každým coulem vybral sexy holky, co mají fakt rády videohry. Fakt moc. A vyzpovídali jsme i nahou Alžbětu Trojanovou (při povídání už bohužel nahá nebyla).“ CzechGamer: „Splnil se nám sen… Že Alžběta Trojanová, známá to česká herní osobnost, nafotila velice zajímavé hanbaté snímky, když se vžila do role Cortany z Halo 4.“ Evidentně to nejsou jen tvé moderátorské schopnosti, které okouzlují herní publikum. Kdy jsi tohle začala vnímat a začala s tím pracovat? Já teda předpokládám, že jsi nešla moderovat Re-Play se záměrem stát se „vlhkým snem všech českých a slovenských hráčů“. 

Ani jsem do toho ale nešla s naivní představou, že si mě vybrali jenom proto, že hraju hry. Ale třeba ze začátku se do mě v komentářích docela často trefovali kvůli tomu, že zase úplně modelkovskou postavu nemám. Například někdo napsal, že takovéhle lidi by vůbec neměli pouštět do televize. To se objevovalo často právě na hardcore webech, kde čtenáři těžce nesli, že se tomu může někdo věnovat mainstreamově. Důležitý je umět to balancovat – prostě ukázat, že kromě hezké tvářičky můžu nabídnout i profesní schopnosti. Ale nepodceňovat to, že vzhled prostě spoustu fanoušků táhne.

Ze začátku lidi ani nevěřili, že hraju hry. A důvod si to myslet pro ně představoval právě můj vzhled, což je směšné. Prima měla podmínku, že oba moderátoři se bezpodmínečně musí vyznat ve hrách. Nemusela jsem být zkušenou moderátorkou, ale orientace v herním světě byla stěžejní. S nějakým stereotypem hráčky se stejně vždycky potýkáš, ale věř mi, že nejsme všechny tlusté, ošklivé a zanedbané.

Zdroj: www.facebook.com/TaAlzbeta

Jak se k faktu, že ses stala bohyní českých geeků, jestli to tak můžu říct, stavíš ty?

Já jsem s tím smířená. Samozřejmě mi to lichotí, ale na druhou stranu na to začínám být poslední dobou alergická. Logicky bych raději, aby vnímali i něco jiného, než jen, že pěkně vypadám.

Chápu, že to asi může být problém. Teď spolu mluvíme nějakých dvacet minut a patnáct z toho probíráme Alžbětu Trojanovou jako sexuální idol hráčů.

Někdy mě to úplně netěší (smích).

Svět her je ale doslova přecpaný genderovými stereotypy a polopravdivými mýty. Alespoň se tak tváří. A teď mluvím hned o několika úrovních. Pokud vezmeme hry samotné, ženy jsou většinou až přeakcentovaně ženské, často spoře oděné a narativní struktura většiny příběhů je jasná – hrdina je alfa samec, hrdinka je femme fatale. V další úrovni je svět hráčů širokou veřejností vnímán jako čistě testosteronová záležitost, ke které mají ženy velmi odměřený odstup. Z osobní zkušenosti vím, že to samozřejmě není pravda, neboť hráči a hráčky se rekrutují ze spousty diametrálně odlišných sociálních skupin. Ale takový je obraz. 

Tohle téma teď hýbe zahraniční herní scénou. Ženy jsou nejrychleji se rozvíjející demografickou skupinou hráčů, ale to prostředí pro ně často není moc přívětivé. Na Xbox LIVE se rozhodli, že budou v rámci hry Halo 4 dávat ban všem lidem, kteří se budou vyjadřovat sexisticky. Zabanovali 100.000 lidí, takže to asi úplně v pořádku není. U nás je situace trochu jiná, protože tu holek hraje o dost míň, například na Xboxu v Čechách asi jen 4 %.

Pro pořad Re-Play musíš být totálním esem v rukávu. Snad všichni, kteří někdy měli co do činění s videohrou, tě znají a nepochybně dost zvedáš sledovanost. Konkurenční pořady nikdy tak úspěšné nebyly. Necháváte to plynout, nebo se tohoto aspektu už chytil nějaký marketingový odborník z Primy?

Z mého pohledu si nás Prima začíná víc všímat až teď, po dvou letech vysílání. V současnosti jsme jediný původní pořad na Prima COOL a naše sledovanost má vzrůstající tendenci. Nejdřív to taky možná brali jen jako takovou zábavu pro geeky, ale mám pocit, že teď chápou, že náš pořad má svoje stálé diváky. Nakonec teď například výrazně promují naše dvouleté výročí. Se mnou osobně nikdo nepracuje, takže tak. Jednou k nám přišla natáčet paní z VIP Zpráv, ale vůbec vlastně nevěděla, na co se má ptát.

Protože jste nebyli na žádném prominentním večírku?

Přesně tak.

Ale i přes to, že jste specifický pořad, tak podle mě lákáte i širší publikum lidí, kteří si sem tam prostě něco zahrají. Nebo ne?

Cílová skupina jsou mladí kluci od 15 do 20. A to vidím třeba i u sebe na Facebooku (facebooková stránka Alžběty Trojanové má přes 9.000 fanoušků – pozn. red.). Doma někdy vtipkuju, že jsem taková Dáda Patrasová nové generace.

Pořád se točíme okolo těch genderových stereotypů a nechci tady z tebe dělat gaming-umbrella-girl v latexových kozačkách. Takže zmíním to, že jsi ve svém oboru dlouholetým odborníkem. Vyznáš se, na E3 jsi stálým hostem, jsi stěžejní tváří nejúspěšnějšího českého pořadu o hrách, který se snaží evangelizovat tuto zábavní doménu v rámci širokého publika, a boříš mýtus o tom, že hraje pouze úzká skupina “perverzních sociopatů”. 

Náš producent Vojta Novák vymyslel skvělý projekt, který právě chce ukázat to, že hraní her není nic divného. Ta akce se jmenuje I já jsem hráč a v ní se objevují známé osobnosti, které dokazují, že mimo svou profesi jsou také vášnivými hráči. Měli jsme tam Václava “Noida” Bártu, Zdeňka Izera, přijde i Jan Kraus. Člověk by si je se hrami nespojil, ale my tím chceme široké veřejnosti ukázat, že na hraní her není nic ostudného.

A zakomponovala jsi všechno to, co okolo Re-Playe vzniklo, do svého osobního PR? 

Pro mě je nejjednodušší způsob osobní komunikace směrem k fanouškům přes sociální sítě, protože se tam celá cílová skupina nachází. Na twitterovém účtu mám přes 4.000 odběratelů a je v podstatě velmi úspěšný. Zkouším se přesouvat na Google+ a Facebook mám velmi dobře rozjetý. Výstižným příkladem je asi ta moje známá fotka na červeném kanapi (náhledové foto tohoto článku – pozn. red.). Přihrála mi 1.000 nových fanoušků. Měla přes 1.000 lajků! Je to ale dvousečná zbraň. Jednou se mi tam v komentářích objevilo, že o hrách nic nevím, a proto na Facebook dávám jen svoje sexy fotky. Odpovědět, že prostě jen sleduju mediální logiku Facebooku, nemůžu, takže smůla. Nejlíp ale stejně fungujou prsa. A to ani nemusí být moje. Chtěla jsem překonat hranici 9.000 fanoušků, tak jsem si jako cover fotku dala snímek, kde se dívám dvěma cizím holkám na prsa. A stránka najednou ožila. Teď s tím dál ale nijak nepracuju, i když je to věc, kterou bych v budoucnu chtěla využívat.

Prsa?!?

No, ty budu nějak využívat celou dobu (smích). Ale ty sociální sítě v současnosti tak maximálně hřejou moje ego. Tím to končí.

A jak využíváš svoje marketingové vzdělání z MKPR?

Škola mě připravila dobře po marketingové stránce, ale zoufale po té obchodní. Sice mám skvěle rozjeté sociální sítě, ale nejsem schopná toho obchodně využít. Taky mi pomáhá, když píšu svoje “erudované” články. Do Score jsem psala nedávno o herních reklamách, které jsou zajímavé právě tím, že pracují hodně s ženami a poprsím. V tomhle je ta znalost asi dobrá.

Může to jít ještě někam dál? 

Moje budoucí plány jsou takové, že teď bych chtěla dělat nějaké web projekty a osobně se realizovat. Teď jsou hodně populární tzv. let’s playe, což je v podstatě komentované hraní her. Jedná se o osobní komentář. V Čechách to letí vážně hodně. Mimochodem největší YouTube channel u nás má skoro 150.000 odběratelů a vlastní ho někdo, kdo si říká Minecrafák. Jedná se právě o let’s play Minecraftu. Taky jsem propadla cosplay, s čímž asi taky souvisí většina komentářů o nahé Alžbětě Trojanové. Mám v plánu udělat kalendář, ale zatím jsem nevymyslela 12 kostýmů. Mám Cortanu (umělá inteligence ze hry Halo 4 s digitálně zobrazeným tělem ženy – pozn. red.), která měla paradoxně větší ohlas v zahraničí, protože konzolových hráčů je u nás jen asi 20 % (herní série Halo vychází pouze ve verzi na Xbox 360 – pozn. red.). A taky to bylo tím, že Halo 4 je na západě jedna z největších herních pecek. U nás to mělo ohlas hlavně proto, že byla na fotce nahá Alžběta Trojanová, ale někdo si třeba myslel, že jsem postava z filmu Avatar.

Stylizace do postavy s názvem Cortana ze hry Halo 4. Zdroj: www.facebook.com/TaAlzbeta

Díky, teď už vím, proč si můj článek o opulentním uvedení Halo 4 přečetlo jen 170 lidí.

Musíš ty herní témata líp vybírat. My jsme měli v Re-Playi Minecrafáka a strašně nám stoupla sledovanost. To je zlato! Mnohem zajímavější než nějaká Alžběta Trojanová (smích). Minecrafák je “hot stuff”! Ale na západě by to bylo naopak. U nás se hraní pořád vnímá jako zábava pro uhrovatý kluky, ale v zahraničí se v tom točí neuvěřitelný peníze (například při uvedení Halo 4 vypustila produkční společnost jako bonus několikadílný seriál o hře s rozpočtem 10 milionů dolarů – pozn. red.). Na západě je to standardní součástí zábavy, u nás se na tebe dívají jako na nevyrostlé dítě. Jednou jsem posílala životopis do Tesca a ucházela se o pozici marketingové asistentky. Pozvali si mě a řekli, že mě zaměstnat nechtějí, ale že měli chuť podívat se na tu exotku, protože v mém CV není skoro nic jiného než herní věci.

Zdroje:

Náhledový obrázek: © Dereck Hard

Jak citovat tento článek:

MAXA, Martin. Rozhovor s Alžbětou Trojanovou: O práci s poprsím a herní scéně nabité stereotypy . Markething [online]. 10. února 2013 [cit.2013-02-10]. ISSN 1805-4991. Dostupné z: www.markething.cz/alzbeta-trojanova.